Violetta - Život velké hvězdy

Podvod?!

Blíží se konec května, s Leonem sedíme v letadle a míříme směr Miláno v Itálii, kde nás tenhle týden čeká poslední koncert našeho turné před letní přestávkou. Zatím se nám dařilo skvěle, všechny prozatímní koncerty byly vyprodané a prodej lístků na druhou polovinu letošního turné začne až po koncertu v Miláně. Na letišti nás bude čekat Diego s autem. Francesca je totiž kvůli práci ještě ve městě Boloňa, jenže Diego neměl čas tam jet s ní, takže jsme se rozhodli, že si Leon půjčí Diegovo auto a pojede pro Francescu. Je zbytečné, abychom tam jezdili oba, takže já zůstanu s Diegem, navíc Fran si chtěla s Leonem o něčem promluvit... nevím, čeho se to může týkat ale budiž.

Přistáli jsme na letišti, vzali jsme si zavazadla a u východu už nás čekal Diego.

"Diego ahoj, moc ráda tě zase vidím." Řekla jsem a objala Diega.

"Ahoj Vio, nazdar Leone, jak se vám daří?" Zeptal se nás Diego.

"Daří se nám skvěle, naše společné turné je splněný sen jak pro mě, tak i pro Vio."

"To rád slyším. Hele tady máš to auto, my s Vio si vezmeme Taxíka, bacha ať to nepoškrábeš!"

"Neboj se, děkuji ti, uvidíme se večer, mějte se."

"Počkej!" Vykřikla jsem na Leona.

"Děje se něco?" Nechápavě se na mě díval Leon.

"To bys jako jen tak odjel bez pusy?" Vyčítala jsem Leonovi.

"Promiň, jsem docela ve stresu." Omluvil se mi Leon, přitáhl si mě a políbil na rty.

"Hlavně jeď opatrně."

"Budu, neměj strach." Uklidnil mě Leon.

"Měj se zlato!" Řekla jsme Leonovi na rozloučenou a mávala mu, když nasedal do auta.

"Uvidíme se večer lásko, miluju tě." Řekl Leon, zavřel dveře, nastartoval a odjel.

Pohled Diega:

"Jsi v pohodě?" Zeptal jsem se Violetty.

"Ano, proč bych nebyla?"

"Nevím, je to docela zvláštní."

"Co je zvláštní?"

"Ty nevíš? Tohle je poprvé od našeho rozchodu, co jsme spolu sami."

"A je to problém? Jsme snad přátelé, minulost jsme nechali za sebou, nemyslím si, že je na tom nic divného."

"Neřekl bych divné, jen... neobvyklé."

"Možná, co máš ale dneska v plánu?"

"No hned jak přijedeme domů, tak musím obvolat asi 100 lidí..."

"To je dobře, já mám taky hodně práce se zařizováním turné, takže hádám, že se všichni setkáme až večer."

"Jo, asi jo..."

Pohled Violetty:

Uběhlo několik hodin, je 6 večer a já už se vracím domů za Diegem. Už stojím před dveřmi, klíče nemám, takže doufám, že Diego je doma. Zazvonila jsme na zvonek a doufala, že se dveře otevřou, chvíli to sice trvalo ale Diego nakonec otevřel.

"Ahoj Vio, ty nejsi s Leonem a Fran? Už tady měli být."

"Nejsou tady ještě?" Zeptala jsem se Diega, když jsem vcházela do bytu.

"Právě, že ne."

"To je divné, ale možná to jen zbytečně hrotíme, hele skončím se převléct, osprchovat a pak jim kdyžtak zavoláme, dobře?"

"Jasně."

Jak jsem řekla, tak jsem tak i učinila, celý den jsem byla v šatech, takže jsem si chtěla dát na sebe něco pohodlného, pak jsem se vysprchovala a následně mířila za Diegem do obyváku.

"Pořád nepřišli?" Zeptala jsem se Diega.

"Ne."

"Počkej, podívám se do telefonu."

Kvůli zařizování jsem si musela ztlumit telefon, aby mě nikdo nerušil, takže je dost možné, že mi Leon zanechal zprávu. Vytáhla jsme tedy telefon a ano, přišla mi zpráva od Leona.

Přečetla jsme si Leonovu zprávu a rovnou na ní i odpověděla, pak jsem se otočila na Diega a řekla mu:

"Mám tady zprávu od Leona, Francesce prý není dobře, přijedou nejdřív až zítra ráno."

"Opravdu? Jdu jí zavolat."

"Nemyslím si, že to je dobrý nápad, pokud je Fran opravdu špatně tak ti ten telefon brát ani nebude, prostě na ně počkáme až ráno."

"Dobře, jak myslíš."

"Hele, co takhle si někam vyrazit, když máme volný večer?"

"A kam?"

"Třeba někam do baru, dáme si nějaký drink a pokecáme, samozřejmě jako přátelé."

"Tak jo, to zní zajímavě, kousek od našeho bytu je tu nově otevřený bar, sice jsem v něm ještě nebyl ale slyšel jsem, že tam dělají fakt dobré drinky, tak jestli chceš, můžeme rovnou jít."

"Dobře, tak jdeme."

Pohled Leona:

"Ty jsi mu to fakt ještě neřekla?"

"A jak bych mohla? Až se to dozví, tak se se mnou rozejde, vždyť nám to úplně naruší kariéry!"

"Nepřeháněj, kdyby se to stejný stalo mě, tak bych se s Vio rozhodně nerozešel."

"To říkáš jenom tak."

"Jasně, že ne, sice mít dítě je na nás oba dost brzy, ale prostě se s tím budeme muset porvat a vsadím se, že stejně bude reagovat Diego."

"Děkuji, tyhle slova jsem potřebovala, ale po telefonu mu to říkat nebudu, řeknu mu to, až se uvidíme."

"Dobře, to zní rozumně."

"Mimochodem v tý zprávě jsi to Violettě neříkal, že ne?"

"Jasně, že ne, ta by to před Diegem neutajila."

Pohled Violetty:

S Diegem jsme to s alkoholem přehnali... a to hodně. Vůbec si nepamatuji, kdy a jak jsme se dostali domů. Jediné, co si pamatuji je, jak jsem ráno ležela v posteli společně s Leonem. Z mého hlubokého spánku a přemýšlení o tom, jak moc mě bolí hlava, mě vyrušilo světlo, vycházející ze dveří, které se právě otevřeli. Chvíli mi trvalo, než jsem stačila zaregistrovat, kdo stojí ve dveřích, nakonec jsme ale zjistila, že to byl Leon. Počkat cože?!

Pokračování příště...