Violetta - Život velké hvězdy

Naděje umírá poslední

Pohled Chermána:

"Nevím co mám dělat, Leon a Violetta jsou už několik dní zavřeni v pokoji a skoro vůbec nevylézají. Snaží se s tím ještě něco dělat, ale obávám se, že neúspěšně. Angie, já jsem měl ochránit Violettu před vším zlým a neuspěl jsem, nedokážu si pomoct, za to co se jim stalo viním jenom sebe."

"Chermáne přestaň už, nemohl jsi přeci vědět, co se stane, nemůžeš z toho vinit sebe." Odpověděla Angie.

"Vědět jsme to nemohl, ale měl jsem si na to dávat větší pozor, jméno pachatele jsme věděli a já jsem se měl ujistit, že už je o něj postaráno, všichni jsme na to ale tak nějak zapomněli a teď za to Violetta a Leon trpí. Teď ale přemýšlím, co bude následovat..."

"Jak to myslíš?"

"Pokud Violetta opravdu nebude moct dál zpívat, co bude dělat? Ona je celebrita a ať už se rozhodne dělat cokoliv, tak to lidé budou vědět a ničím si tak nepomůže, co jiného teď může dělat? Já jí samozřejmě zabezpečím a zůstat tady může jak dlouho chce i s Leonem, ale mám obavy o budoucnost..."

"Ano, to s tebou souhlasím, taky mám obavy, ale ještě není konec, Vio a Leon dělají co můžou aby to zachránili, doufejme, že něco klapne."

Pohled Violetty:

Do světa už vyšlo prohlášení policie o tom, jak to doopravdy bylo. Samuel nás unesl a následně zdrogoval, další okolnosti a bližší informace jsme si už ale chtěli nechat pro sebe. Internet přece nemusí vědět, že jsem skoro 'podvedla' Leona a taky nechci, aby z toho vinili Willyho. Většina naších fanoušku nás úplně odepsala a ze všech sociálních sítí se jich odhlásilo téměř 70%, dále už to sice neklesá ale zase to zpátky nenarůstá. Všichni naší přátelé se nám snaží pomoct a všude na sociálních sítích přidávají příspěvky, že jsme nevinní. Moc to ale nepomáhá. Obávám se, že tohle je konečná. Tuhle událost si lidi budou pamatovat a je jedno, co budu dělat, všude to budou vědět... Z mého temného přemýšlení mě ale vyrušila zpráva.

"Kdo ti píše?" Zeptal se mě Leon, zatímco já jsem se dívala do telefonu.

"Willy." Odpověděla jsem mu.

"Chce se sejít?"

"Ano, prý se musíme co nejdřív setkat v Los Angeles. Je to důležité."

"Chceš jet domů?" Zeptal se mě Leon.

"Nechci, ale musím, Willy má možná plán jak to zachránit, pořád máme naději, ta sice mizí každou minutu ale chci tomu věřit."

"Dobře, tak si sbalme a pojeďme co nejdřív." Navrhl Leon.

"Ty nemusíš."

"Jak to myslíš?"

"Willy se chce setkat jenom se mnou, nevím proč..."

"To nevadí, pojedu s tebou kamkoliv, po tom všem už tě neopustím a nenechám tě jet v tomhle stavu samotnou." Usmál se na mě Leon, já jsem mu úsměv opětovala a objala ho.

"Naše kariéry jsou možná u konce, ale moje láska k tobě nikdy neskončí, ať už se stane cokoliv, tak tě vždy budu milovat a to mi stačí."

"Taky tě miluji." Opětoval mi Leon.

Po chvilce jsme se teda shodli, že vyrazíme, objednali jsme si letenky, sbalili kufry a šli dolů to oznámit mému tátovi a Angie.

"Tati?" Zavolala jsme na mého tátu.

"Violetto, co se děje, ty někam pojedeš?" Zeptal se mě táta, když si všiml zavazadel.

"Ano, s Leonem se vracíme do LA, mám tam s Willym schůzku, která je důležitá."

"Dobrá, snad se věci zase obrátí k lepšímu a nezapomeň, vždy si tady vítaná." Usmál se na mě, mezitím už přišel i Leon.

"A to platí i pro tebe Leone."

"Děkuji Chermáne."

S Leonem jsme se ještě rozloučili s Angie, pak jsme nasedli do taxíku a odjeli na letiště.

O několik hodin později:

Stavili jsme se u náš doma, tedy Leon tam zůstal a zkoušel obvolávat různé známé, já jsem však ihned spěchala na schůzi s Willym v kavárně, kde už na mě čekal.

Willy: Violetto ahoj. Jak se máš?
Vio: No... zdravotně jsme v pořádku ale jinak rozhodně ne.
Willy: Jo, to byla blbá otázka. Každopádně co se vlastně stalo?
Vio: No ve zkratce jsem ti to říkala v telefonu, ale začalo to tím, že jsme se s Leonem trochu pohádali, ale snažili jsme se to udržet v klidu, nakonec se nám to povedlo ale v ten moment to bylo nejhorší. Někdo nám totiž napsal a tvrdil, že jsi to ty, my jsme však byli rozrušeni z naší hádky a tak nás vůbec nenapadlo si to ověřit. Ta osoba po nás chtěla, abychom se dostali na jednu adresu, kde nás však unesl, zdrogoval a celkově jsme tam byli 4 dny a vůbec jsme o tom nevěděli, nikdo další nevěděl, kde jsme.
Willy: Je mi strašně líto, co se stalo. Jestli budeš potřebovat, tak ti je k dispozici i můj byt a na mě se můžeš kdykoliv spolehnout.
Vio: Děkuji, proč si se mnou vlastně chtěl tak naléhavě mluvit?
Willy: To není tak, že bych chtěl, ale že musím. Posílá mě Hollywood records.
Vio: A proč?
Willy: Violetto, s Hollywood records máš smlouvu a tak si s tímhle vydavatelstvím velmi blízce spojena. To co se v poslední době stalo, nikoliv však tvojí vinou, vrhá špatné světlo na celé vydavatelství a oni se tak rozhodli udělat důležitý krok.
Vio: Oni mě chtějí vyhodit? A co Leon?
Willy: Leon není vázán smlouvu, on je vlastně jen tvůj kolega, já samozřejmě velmi rád budu zastupuji vás oba, ale s Hollywood records nemá nic společného, to ale není ten problém.
Vio: Musím si s nimi promluvit, nemůžou mě přece jenom tak vyhodit.
Willy: Vydrž, ještě jsem neskončil. Vyhodit tě nemůžou, nebo teoreticky můžou ale v normálním případě by ti museli vyplatit velmi vysokou částku za tvůj dosavadní úspěch. Proto mě požádali, abych ti předložil tuhle dohodu.
Vio: O čem to je?
Willy: Je to dohoda o vzájemném ukončení partnerství, ze které by však nikdo nemohl vymáhat žádné peníze. A Hollywood records by bylo velmi rádo, kdyby jsi to podepsala.
Vio: Takže mám pravdu, chtějí mě vyhodit... a když to nepodepíšu?
Willy: Tak to budou řešit právníci... a s ohledem na nedávné události bys to pravděpodobně nejhůře odnesla ty sama. Violetto já bych tohle po tobě nikdy nechtěl, snažil jsem se udělat cokoliv ale tohle je jejich rozhodnutí a budeme to muset respektovat.
Vio: Já vím Willy, ty za to nemůžeš.

Se slzami v očích jsem se na to jen nechápavě dívala. Je to tady, tohle je oficiální konec mé kariéry. Ať už se rozhodnu to podepsat či nikoliv, tohle je konec. Willy mi podal propisku, pro dobro všech jsem se rozhodla to udělat, už jsem se natahovala pro podpis, když v tom mě ale někdo zarazil...

Pokračování příště...