Violetta - Život velké hvězdy

Usmíření?

Právě sedím v taxíku v Milánu a jsem na cestě z letiště k Francesce do bytu, nikdy jsem u ní nebyla, ale když jsme se loučili ze studia, tak mi dala tuhle adresu, doufám, že se nepřestěhovala, nebo hůř, že mi dala špatnou adresu.

Už jsem přicházela ke dveřím, snad k těm správným, zazvonila na zvonek, chvíli jakoby nikdo nebyl doma, ale pak už jsem slyšela, že tam někdo chodí, přede mnou se otevřeli dveře ze kterých vykoukl Diego:

"Ahoj, Vio! Tebe bych tady nečekal, včera ten telefon a dneska seš tady, co tě přivádí?"

"Ahoj, Francesca ti neřekla co se stalo?"

"Ne, nechtěla o tom mluvit, po tom hovoru byla ale skleslá, takže hádám, že jste se tam trochu pohádali, ale nečekal bych, že to bude tak vážný."

"Nevypadá to tak, ale je to hodně vážné."

"Diego, kdo je tam?" Ozvalo se zevnitř, když najednou vyjde Francesca.

"Violetto, co tady děláš? Neměla jsi sem jezdit." Už pomalu chtěla odejít zpátky dovnitř, ale tentokrát jsem ji nenechala.

"Francesco prosím, promluvme si, já ti to všechno vysvětlím, jen mě prosím vyslechni."

"Fajn, poslouchám."

"Je to docela na dlouho, nemohli bychom se jít spíš někam o samotě projít?"

"Dobře, skočím si jen pro věci. Diego, mohl bys prosím zůstat tady, pak ti všechno řeknu."

"Jak si přeješ lásko."

Chvíli jsem čekala na Fran venku před bytem, ale už byla u mě a my mířili směrem k náměstí, kde právě točila film Camila.

"Fran, je mi strašně líto, co se stalo, i na začátku roku, kdy jsem ti nebyla schopna ani zavolat zpátky."

"Violetto, mě hlavně zajímá, co se stalo poslední 2 měsíce."

Takže jsem Fran začala vyprávět všechno, co se poslední dobou stalo, od momentu, kdy jsem se zhroutila na interview, přes dovolenou na jihu Itálie, moje původní jméno 'Tini' a skončila jsem v bodě, kdy jsme se usmířili s Leonem.

"... no a po tom vystoupení jsme ještě pár dní zůstali s Leonem v Itálii, následně jsme se rozhodli, že teď strávíme nějaký čas spolu v LA, takže do následující jara nebudu mít žádné turné."

"Oukej, myslím, že už tě chápu, každopádně furt si mi nevysvětlila, proč si nikomu nebrala telefon."

"Jo, promiň. Není to tak, že bych vám nebrala telefon, každopádně jak jsme byli na lodi při plavbě na již zmíněný ostrov, tak proti nám se z čista jasna vynořil Stefano se svojí lodí, kde jako vždycky musí machrovat, způsobil vlnu, která udeřila na naši loď, kvůli tomu mi z lodě vypadlo zavazadlo a již zmíněný mobil. Stefano ten mobil sice našel, ale už nefungoval, proto jsem vám to nebrala, protože jste mi furt volali na ten starý nefunkční."

"Aahhh bože, Vio! Omlouvám se, musíš ale pochopit, že jsme o tebe měli velkou starost a upřímně až do teď jsme nevěděli, co s tebou je."

"Já vím, já se především musím omluvit, já jsem vás zazdila úplně, ani jsme vám nedala vědět, že mám nový mobil, a to už to je více než měsíc! Strašně se ti omlouvám Fran, snad mi někdy odpustíš."

"Hele, dojela jsi sem až z Los Angeles jen abys mi vysvětlila, co se stalo a to jen tak nějaké kamarádky nedělají, to totiž dělají jen nejlepší kamarádky a to se cení, takže ti odpouštím."

V tu chvíli jsem Fran objala, až mi z toho ukápla slza.

"Fran, ještě jednou se ti omlouvám, slibuji, že už budu s tebou v kontaktu, budeme si volat minimálně každý týden, už tě nikdy nezazdím, to ti slibuji."

"Děkuji."

"Na důkaz našeho usmíření bych tě chtěl-" V tu chvíli mě ale přerušil hlas v dáli, vykřikující moje jméno.

"Violettoooo!!!" Křičela Camila, zatímco běžela směrem k nám.

"Cami!" Radostně jsem vykřikla, když jsem jí viděla. V tu chvíli už byla u nás a hned mě objala.

"Tak strašně ráda tě vidím, chyběla jsi mi." Řekla Camila.

"Já tebe taky, omlouvám se ti, že jsem nebrala telefon a že jsem tě úplně zazdila, strašně moc toho lituji a už se to nebude opakovat."

"Hele, co bylo, bylo. Hlavní je, že jsi tady, ale vysvětlení by neuškodilo."

"Co kdybychom šli do parku? Tam ti vysvětlím vše, co už jsem řekla Fran." Odpověděla jsem.

Byli jsme teda v nedalekém parku, kde jsme seděli na lavičce a já holkám vysvětlovala všechno do posledního detailu, skončila jsem až v bodě, kdy jsme s Leonem v LA.

"... takže teď budeme žít nějakou dobu společně s Leonem a dokonce už máme i vlastní dům!"

"Opravdu?" Zeptali se holky stejnohlasně.

"Ano, Fran to mi připomíná, Diego mi říkal, že chcete příští týden jet do LA za známými, nebudete mít čas se stavit i za námi? Můžeme udělat kolaudační párty!"

"Jasně, budou tam všichni?"

"Pokusím se sehnat všechny, zatím to ještě pořádně neví ani Leon, ale on bude jistě rád, takže s tebou a Diegem můžu počítat?" Zeptala jsem se Francescy.

"Samozřejmě!"

"Výborně a co ty Cami, budete mít s Brodwayem čas se stavit?"

"No dneska jsem točila ty nejdůležitější scény, takže pár dní teď mám klid. Režisér mě sice chce na place vidět, ale myslím, že když na 3-4 dny odjedu, tak to nikomu vadit nebude."

"A co Brodway? Kde vlastně je?" Zeptala jsem se Camily.

"Brodway? No jo, kde je Brodway?" Tak moc jsme se zakecali, že si vůbec nevšimla, že jí chybí přítel, začala se po něm všude rozhlížet, protože doposud byl s ní.

"Počkejte, zkusím mu zavolat." Řekla Camila, když vytahovala mobil z kabelky.

"Aha, 7 nepřijatých hovorů od Brodwaye, sakryš já si vždy vypnu zvuk na natáčení a pak to zapomenu zase zapnout, ten bude naštvanej, no nic hned mu zavolám."

S Francescou jsme se na sebe jen lehce zasmáli, zatímco Camila volala Brodwayovi. Po skončení hovoru jsme zjistili, že když Brodway se nemohl dovolat Camile, tak zavolal Diegovi, jestli není náhodou s ním, ten mu řekl, že jsem přijela já a šli jsme s Fran ven, takže předpokládal, že jsme se s Camilou potkali. Brodway nás tedy nechtěl vyrušovat a radši šel za Diegem domů. My jsme ještě nějakou dobu debatovali v parku, pak jsme se rozhodli, že bychom mohli všichni společně i s Diegem a Brodwayem jít někam na večeři. Po večeři jsme už šli k Francesce a Diegovi domů, tam jsme si ještě dost dlouho povídali u televize, taky jsme řešili, jestli tam je místo, abych mohla přespat. Camila a Brodway tam teď chvíli už bydlí v pokoji pro hosty, kvůli tomu nahrávání, takže se Fran nabídla, že u nich můžou chvíli bydlet. Pro mě tam bylo místo na gauči v obyváku, mně to osobně moc nevadilo, ale Diego se hned nabídl, že tam přespí on a já ať spím s Francescou. Diego je opravdu gentleman, někdy vzpomínám na naše chvíle, co jsme s Diegem prožili, když jsme spolu ještě chodili a na to, co mi provedl, si už ani nepamatuji. Bylo asi 8 hodin večer, vzpomněla jsem si, že bych měla zavolat Leonovi a zeptat se, jestli je všechno v pohodě a taky jsme tak učinila. Když to po chvíli nezvedal, tak už jsem to chtěla vzdát, nakonec to ale někdo zvedl, já jsem ale začala mluvit:

Violetta: Leone ahoj, je doma všechno v pohodě?
???: Promiň holka, Leon teď nemůže.
Violetta: Melanie?!

Pokračování příště...