Violetta - Život velké hvězdy

Nečekané shledání

S Leonem už jsme nějako dobu chodili po městě a navštěvovalo ty méně známá místa a památky, samozřejmě jsme si nemohli nechat uniknout i ty nejznámější místa a udělat si tam společnou fotku. Bylo však už odpoledne a blížil se konec naší procházky, protože jsme si to chtěli rozdělit na několik dní, takže jsme nikam nespěchali a šli postupně. Pamatuji si však, že mi Leon ráno říkal něco o překvapení, že by na to mistr v překvapování zapomněl?

"Leone, už jsme prošli vše, co jsme dneska chtěli, ale nezapomněl jsi na něco?"

"A na co?"

"Ráno jsi mi slíbil překvapení, nebo jsi na to zapomněl?"

"Vidíš ten most před námi?" Řekl Leon a ukázal prstem na most, já jsem se podívala tím směrem a kývla na souhlas. "Tam na tebe čeká překvapení."

"No tak jdeme!" Vší radostí jsme chytla Leona za ruku a vydala se směrem k mostu.

"Počkej, zpomal trochu! Není třeba někam spěchat, nikam to neuteče. Klidně tam můžeme hned jít, ale nemusíme nikam chvátat."

"Fajn..." Odvětila jsem lehce skleslým hlasem.

Chvíli jsme teda šli ruku v ruce jako správný pár až jsme přišli na jedno konkrétní místo na mostě, byl odtud velmi krásný výhled... ale to bylo to překvapení?

"To je vše?" Zeptala jsem se Leona.

"Nelíbí se ti to?"

"Samozřejmě, je to tu hezké, ale... čekala jsem něco lepšího, když jsi kolem toho dělal ráno takové tajnosti."

"Neboj se, to hlavní teprve přijde..."

V ten moment jsem se nechápavě podívala na Leona, co má přijít? Západ slunce? Na to je ještě brzy, jestli chce čekat na to, tak to si tu pěkně dlouho postojíme, v ten moment na mě ale zvolal známý hlas.

"Violetto!"

Otočila jsem se směrem k postavě přicházející k nám, která na mě volala, nemohla jsem uvěřit svým očím...

"Tomasi?!"

Ano správně, opravdu to byl Tomas, sice vypadal dost jinak, ale zapomenout na něho fakt nemůžu.

"Violetto, tak strašně rád tě vidím." Řekl mi Tomas.

"Já-já tebe taky, páni nedokážu uvěřit, že tě tady vidím, jsem z toho celá pryč."

Tomas se pousmál a pokračoval:

"Hrozně moc jsi mi chyběla."

"Ty mě taky." Řekla jsem a objala Tomase.

Po chvilce se však Tomas obrátil na Leona, který stál hned vedle a pozoroval nás. Už jsem si myslela, že se opět vrátí ta jejich rivalita, kterou měli tehdy ve Studiu, realita byl však jiná.

"Díky Leone, že jsi mi zavolal." Poděkoval Tomas a podali si s Leonem ruce.

"V pohodě, vím že jste se dlouho neviděli, tak jsem vám chtěl udělat radost." Odpověděl mu Leon.

"Počkej, to jsi zařídil ty?" Zeptala jsem se Leona.

"Vždyť přece víš, že jsem mistr v překvapování, pro tebe splním cokoliv."

"Hele a kdy se to stalo?" Zeptala jsem se Leona, zatímco se na mě oba dívali nechápavě.

"Kdy se stalo co?" Zeptal se mě Leon.

"Že spolu vycházíte! Vždyť kvůli mě byste se tehdy ve studiu porvali a máte štěstí, že vás pokaždý někdo zastavil." Řekla jsem jim, v ten moment se oba začali smát. "Co je k smíchu?" Dodala jsem.

"Přece už jsme vyrostli, tehdy jsme byli jen puberťáci, teď jsme všichni dospělí." Odpověděl mi Leon.

"No jo, uběhla dlouhá doba, kdy jsme se viděli naposled?" Zeptala jsem se Tomase.

"No od té doby, co jsem odcestoval z Buenos Aires, jsme se neviděli, takže to muselo být ještě na tom závěrečném vystoupení studia." Odpověděl mi Tomas.

"Páni, takže to bude 5 let." Dodala jsem

"Už je to tak, hele co kdybychom šli si sednout někam do baru a trochu si pokecat o našich životech? Od doby studia se toho hodně změnilo a upřímně slyšel jsem, že se vám hodně daří a že dokonce máte společné turné." Odvětil Tomas.

"Ano to máme, tak jestli to Leonovi nebude vadit, tak klidně můžeme někam vyrazit." Souhlasila jsem s Tomasem.

"Proč by mi to mělo vadit? Jak jsem říkal, jsme už dospělí... navíc Tomas už má taky partnerku." Usmál se Leon.

"Opravdu?" Zeptala jsem se Tomase.

"Ano, jmenuje se Laura a je spisovatelka, momentálně ale musela na chvíli odcestovat, takže se k nám nepřipojí. Ale určitě se můžeme zase někdy setkat i s Laurou."

"No vidíš, i když jsme v to věřili, tak jsme si my dva souzeni prostě nebyli a i tak jsme oba šťastní." Řekla jsem Tomasovi.

"Ano, to musím s tebou souhlasit."

Po chvilce jsme se teda domluvili, do kterého baru půjdeme. Následně jsme vyrazili a došli do domluveného baru. No a tam jsme hodiny mluvili o našich životech... o tom co se stalo ještě ve studiu, když odešel Tomas, taky o tom jak se nám daří, jaké máme kariéry a i o tom, co se mi s Leonem v nedávně době přihodilo. Byl to opravdu nezapomenutelný večer a jsem strašně ráda, že to Leon zařídil. Na konci dne jsme se ještě dohodli, že se za týden společně podíváme zase do studia, kde se k nám má připojit i Fran s Diegem. Z dnešního dne jsem si odnesla ještě vtipnou fotečku s Tomasem.