Violetta - Život velké hvězdy

Budoucnost

Od naší svatby uběhlo 5 nádherných let. Pořád si pamatuji, jakoby to bylo včera, kdy jsme se vzali. Od té doby se nám daří skvěle, s Leonem jsme společně velmi šťastní a nebyl tady jediný moment, kdybychom zpochybňovali naše manželství. Furt bydlíme ve stejném domě, proč ho taky měnit? Jé nádherný a obrovský, pro nás dva to bohatě stačí a jestli se nám na tom něco nelíbí, tak ty konkrétní věci prostě změníme. Leon si pořídil Ferrari a já jsem tak obdržela jeho Mustanga a stěžovat si fakt nemůžu, auto je neporuchové, je v automatu a je to kabriolet, co víc si přát? Ano, jsou tady jistě nové a lepší modely, ale proč to měnit, když je to naprosto skvělý? Naší přátelé taky dost pokročili, snad všichni krom Camilly a Brodwaye (stále jsou však spolu), jsou zasnoubení a Diego a Fran jsou dokonce už manželé! Oni měli totiž svatbu jen pár měsíců po nás, protože Fran chytla kytku, kterou jsem vyhodila do vzduchu a Diego se ničemu nebránil, navíc byli v té době již těhotní, takže se není čemu divit. Narodil se jim kluk a nyní už jsou mu 4 roky a jmenuje se Simon. S odstupem času jsem se taky zeptal Fran, jestli to bylo náročné z pohledu kariéry. Bez jakéhokoliv přemýšlení odpověděla ano, ale jen třeba ty 2 až 3 roky, kdy se o něj musela hodně starat. Samozřejmě není to tak, že by se o něj nestala, ale nyní už zas vystupuje jako zpěvačka a její úspěch není o nic menší, než když přestala, no a když Fran pracuje a Diego nemá čas, tak si malého Simona na starost vezmou rodiče Francescy. Já jsem taky přemýšlela o dítěti ale furt si tím nejsem úplně jistá... samozřejmě, že dítě chci, ale furt mi je přece jen 26 let a na dítě je ještě čas, tolik toho chci ještě stihnout, když nad tím tak uvažuji... možná na dítě nebude čas nikdy... no každopádně teď ještě není ten pravý okamžik.

"Dobré ráno lásko." Řekl mi Leon, když si všiml, že už jsem vzhůru. Většinou se probudím dříve než on ale vůbec mi nevadí jen tak ležet vedle něho a přemýšlet, když nikam nespěchám.

"Dobré ráno můj princi." Odpověděla jsem mu s úsměvem. Najednou se mi ale udělalo strašně špatně, můj úsměv se během sekundy změnil a já prchala do koupelny.

"Co se děje?" Zeptal se mě Leon, když přišel za mnou do koupelny.

"Já... já nevím, najednou se mi udělalo blbě, ale už je to dobrý."

"Hmmm, zvláštní... no nic, půjdu nachystat snídaní."

"Ne Leone, to opravdu nemusíš, já to nachystám."

"Hele, snídani vždy chystáš ty, co takhle to je jednou nechat na mě, nebo snad ti moje snídaně nechutná?"

"Ne! To jsem říct nechtěla... tak dobře, jestli chceš, tak ji udělej, jsem na tebe zvědavá!"

Leon odešel do kuchyně udělat snídani a já jsem se mezitím šla upravit a vyčistit zuby, už po chvilce jsem podle vůni mohla poznat, že dělá palačinky, ty mi nikdy ještě nedělal, kolik jich asi tak spálí :D. Dost jsem ještě přemýšlela o té mojí ranní nevolnosti, mohlo by to být snad už tamto?... ne to určitě ne, ale radši se odpoledne stavím v lékárně pro těhotenský test, abych si byla jistá, že je to v pohodě.

"Ty děláš palačinky?" Zeptala jsem se Leona, když jsem přišla za ním do kuchyně.

"To jsi nečekala co? Tady už mám pár hotových, ochutnej." Odpověděl mi Leon a podal mi talíř s hotovými palačinkami.

"Na první pohled nejsou spálené, to je dobrá vizitka..." Ohodnotila jsem vzhled palačinek a následně jsem ochutnala.

"Tak co na ně říkáš, dobrý?"

"T-ty jsou úžasné! Kde ses naučil tohle dělat? Vždyť jsou lepší než ty, které dělávám já!"

"Tak zase přehánět nemusíš, nejlepší jídlo děláš vždycky ty, ale naučil jsem se tyhle palačinky dělat ještě s babičkou než umřela, dokonce jsem si řekl i o recept... akorát jsem si myslel, že jsem ho ztratil, proto jsem palačinky nikdy nedělal, jenže včera jsem zrovna na půdě našel jednu krabici, kde byli věci po babičce včetně toho receptu, tak jsem toho rovnou využil."

"No... musím ti to pochválit, od teď děláš palačinky ty!"

"Já si myslím, že kdybychom je dělali společně, tak budou ještě mnohem lepší, co ty na to? Pomůžeš mi?"

"Jak bych mohla svému princi odmítnout."

O několik dní později

Dneska jsem se konečně dokopala k tomu se stavit do lékárny a koupit si ten těhotenský test. Poslední dobou mám opravdu obavy, že může být pozitivní, ale... ještě není nic potvrzeného, měla bych jít rovnou do koupelny...

Pohled Leona:

"Ne, ne, NE! To nemůže být pravda..."

Slyšel jsem Violettu, jak mluví v koupelně, co se tam stalo? Okamžitě jsem šel za ní, ale dveře byli zamknuté.

"Vio, co se tam děje? Otevři."

"Emmm, vydrž... běž zpátky do obyváku, za chvíli za tebou přijdu."

"Opravdu, můžu ti s něč-" Nestačil jsem ani doříct větu a Violetta mě hned zarazila.

"NE! Prosím, za chvíli budu u tebe."

"Dobrá... jak si přeješ."

Odešel jsem zpátky do obyváku, kde jsem doteď skládal novou píseň, ale nemohu přestat myslet nad tím, co se právě stalo, proto jsem tam jenom seděl a vyčkával. Po asi 5 minutách vyšla Violetta z koupelny, měla ale úplně skleněné oči a po tváři jí stékalo pár slz.

"Violetto! Co se děje?"

"J-já..." Violetta nedokázala dál mluvit a místo toho mi ukázala plastovou věc, kterou drží v ruce.

"Ty jsi těhotná?"

Violetta se hluboce nadechla a potichu odpověděla: "Ano..."

"Promiň, tohle jsem fakt nechtěla, pro nás oba je to moc brzo a já vím, že ty dítě rozhodně nechceš, takže jestli budeš chtít odejít... pochopím to." Odpověděla smutně Violetta, celou dobu se mi nedokázala podívat do očí.

"Pššt, Vio... "Snažil jsem se uklidnit Violettu a prstem jsem ji zvedl bradu, aby se mi podívala do očí. "Co bych to byl za manžela, kdybych teď odešel? Mně to vůbec nevadí, kde jsi na to přišla, že dítě nechci?"

"Já... já nevím, nikdy jsme o tom pořádně nemluvili a jediný na čem jsme se shodli je to, že je ještě brzo."

"Dobře, asi je to dost brzo, ale společně to zvládneme, jednou jsem dítě rozhodně chtěl. No a ten čas nadešel teď, tak se s tím prostě smíříme a já ti slibuji, že o vás oba budu pečovat a budu vás milovat, ať se děje, co se děje."

"Děkuji... ale pořád si myslím, že na to nejsem připravená."

"Málo lidí je na to připravených, ale já ti budu se vším pomáhat a společně budeme nejlepší rodiče... dobře, asi budeme muset velmi omezit naší kariéru na nějakou dobu, ale Fran s Diegem to zvládli a jsou úplně v pohodě a my to taky zvládneme."

"Děkuji, jsi opravdu ten nejlepší manžel, kterého jsem si mohla přát." Řekla mi Violetta a dala mi pusu na rty.

"Možná mi to nebudeš věřit, ale už jsem docela přemýšlel nad dítěti a dokonce i na jménu." Řekl jsem Violettě.

"Opravdu? A máš teda nějaké návrhy, protože já jsem nad tím moc nemyslela."

"No... moc toho nemám, kluka jsem chtěla nechat na tobě, ale kdyby to byla holka, tak mě napadlo jméno Roxy."

"Roxy? To jako vážně? Ty mi to budeš ještě připomínat? Já vím, že jsem udělala chybu, ale to už je snad 8 let!"

"Já ti to taky nevyčítám, ale když si vzpomenu na jméno Roxy, tak si vzpomenu na tebe a tak budu nepřetržitě myslet na vás oba."

"To je milé." Odpověděla mi potichu Violetta a usmála se.

"Ale radši to ještě necháme otevřené diskuzím, dobře?" Navrhla mi Violetta.

"Samozřejmě, byl to jen nápad, jestli nechceš, tak se klidně může jmenovat jinak."

"Není to špatný, ale máme ještě času dost, perfektní jméno vymyslíme společně."