Violetta - Život velké hvězdy

Ano...

Blíží se pokračování našeho turné, už za dva týdny vystupujeme v Evropě. Nyní nás však čeká něco mnohem důležitějšího, den na který jsem čekala celý život, dnes se s Leonem budeme ženit. Venku je nádherné počasí, teplota přes 25°C ale mně to vůbec nevadí, ano v těch šatech je mi horko ale je to lepší, než kdyby byla zima. To mi připomíná... zde jsou moje šaty:

Na naši svatbě budou úplně všichni, celá moje i Leonova rodina, naší přátele, Ramallo s Olgou, Matias, Jade i Nicholas a dokonce i profesoři ze studia. Jsem strašně ráda, že si na nás všichni udělali čas a tohle bude opravdu den mých snů. Za chvíli už budeme přistupovat k oltáři. Strašně dlouho jsem se rozhodovala, jestli chci jméno Vargas, nebo si ponechám jméno Castillo. Je to velký krok a chci si být jistá, že učiním správně. Nakonec jsme se rozhodla pro jméno Vargasová. Po chvilce mě ale v místnosti, kde jsem byla posledních pár minut sama, vyrušila Angie.

"Vio?"

"Ano?" Odpověděla jsem otázkou.

"Jsi připravená?"

"Ano... ano jsem." Ujistila jsem Angie.

"Výborně, je čas."

Já jsem jen kývla na souhlas a vyšla z místnosti, venku mě totiž už čekal můj otec, který mě doprovází k oltáři, je až neuvěřitelné, jak se poslední dobou můj otec změnil. Už si ani nepamatuji, kdy nás naposledy chtěl táta ještě oddělit. Zřejmě už pochopil, že nejsem malá holčička a že je potřeba jít dál. S velkou pravděpodobností v tom má prsty Angie, protože po jejich svatbě byl otec úplně jiný. Když jsem mu oznámila, že se s Leonem budeme brát, byl štěstím bez sebe a teď, když se na něho dívám, tak je šťastnější než kdykoliv před tím. Nyní však už nastal čas jít k oltáři, kde na mě už čekal Leon. Vypadal nádherně a vsadím se, že po tom, co mě od hlavy k patě zkoukl očima, si myslí to stejný. Přistoupila jsem k Leonovi před oltář, ještě než kdokoliv stačil něco říct, tak mi už slzy štěstí stékali po obličeji. S Leonem jsme si řekli naše svatební sliby...

Leon: Violetto... jsi a vždycky budeš láska mého života. Až do smrti tě budu chránit vlastním tělem a nedovolím nikomu, aby ti ubližoval. Já jsem člověk, který chybuje a rozhodně nejsem dokonalý, proto doufám, že mi odpustíš veškeré mé chyby a budeš mne nadále milovat. Tenhle den bude nejkrásnější v mém životě. Chtěl jsem říct, že nemůžeš cítit to, co já cítím k tobě, když se však dívám do tvých skleněných očí, tak jsem si jist, že cítíš naprosto to samé.
Violetta: Ano, to máš pravdu... Leone, už je to přes 6 let, co se známé a od té doby jsme většinu času strávili spolu. Tohle není jenom láska na první pohled, tohle je osud, který říká, že patříme k sobě. Rozhodně taky budu chybovat a proto doufám, že nade mnou nikdy nezanevřeš. Tady a teď ti můžu s jistotou říct, že ať se stane cokoliv, vždy tě budu milovat a to už se nikdy nezmění.

Poté už začal mluvit oddávající.

"Slečno nevěsto, ptám se Vás, zda vstupujete dobrovolně do manželství se zde přítomným Leonem Vargasem."

"Ano."

"Nyní Vy, pane ženichu, táži se Vás, zda dobrovolně vstupujete do manželství se zde přítomnou Violettou Castillo."

"Ano."

"Nuže... prohlašuji vás za muže a ženu a vaše manželství je tímto aktem právoplatně uzavřené. Můžete se políbit."

Byla jsem štěstím bez sebe, konečně po těch dlouhých letech, co jsme spolu, po tolika pochybách, tolikrát jsme se rozdělili ale vždy jsme našli cestu zpátky k sobě. Tenhle den bude nejdůležitější pro nás oba, od teď už nikdo z nás nemusí mít žádné pochyby, protože už jsme navěky spolu a už se nikdy nerozdělíme. Z očích mi tekly slzy rychlostí vodopádu a já se zmohla jen na jedno... uzavřít naše manželství polibkem.

Tak a je to tady. Violetta a Leon do toho konečně praštily a vzali se. Já doufám, že se vám kapitola i celý příběh líbil. Už nám zbývají jen 2 poslední kapitoly, které se budou odehrávat v budoucnosti. Tak doufám, že tady příběh neukončíte a dočtete ho do posledního slova, mockrát děkuji za veškerou podporu.