Ohněm proti ohni

† vědma †

"Chane, jsi ještě zaměstnaný?"

Vrah pouze doufal, že se jeho bratr ozve co nejdříve.

"Ano, jsem. Chtějí mě snad ještě někde? Kdo je to?"

"Já." Odmlka, než onen hluboký hlas v jeho mysli dodal: "A Yeji."

Chan okamžitě zbystřil. Rozhlédl se po debatujících mužích, než se naklonil k princi po své pravici. "Bine, musím někam rychle jít. Jeden z mých dragínů má problémy."

"Samozřejmě, hyung, jdi. Potřebuješ pomoct?"

To už však purpurová látka zavlála, mladík nevnímal, nyní byl ze všeho nejvíce velitelem. "Je tu někde Jisu, Chaeryeong, Yuna nebo Ryujin?" zavolal jazykem dragínů.

Čtveřice dívek okamžitě zbystřila, zatímco muži, kteří doposud o ničem netušili, jelikož byli příliš zabraní do vlastního rozhovoru, zmateně koukali na chlapcova napjatá záda.

"Tady," ozvala se Yuna a už mu spěchala vstříc, ostatní v závěsu.

"Úžasné. Potřebuji vaši pomoc, pojďte."

"Co se děje?" Ryujin jej dohnala, rozhlédla se okolo. "A kde je Yeji? Nebyla náhodou s tebou?"

Večerní vánek pročísl jeho bílo fialové kadeře. "Teď je s Felixem."

"Není s ním tedy v bezpečí?"

Chan se na chvíli zastavil, obrátil se k nim čelem a každé z nich věnoval velice krátký, avšak neméně důležitý pohled. "Má vizi."

Yuniny světle fialové oči se rozšířily šokem, zakryla si ústa svými dlouhými prsty. "Ona je vědma?"

"Už to tak bude." Vydal se dál, téměř běžel.

Dívky, jež nyní chápaly, proč byl jejich velitel tak vážný, také přidaly do kroku.

"Kde jste, Lixi?"

"Budeš mě muset najít kouzlem, nedokážu ti to tu popsat."

Chan se tedy vydal tam, kam jej vedlo ono magické vlákno. "Lixi!" zvolal náhle, až tím již tak nervózní dívky polekal.

Vrah vzhlédl od kořenů, jež právě přešlapoval, dívčiny vlasy splývaly k zemi jako ohnivý vodopád. "Díky, že jsi došel."

"Moji dragíni jsou vždy na prvním místě," řekl Chan, jako kdyby na světě neexistovalo větší samozřejmosti. "Dej ji na zem."

Felix tedy přidřepl, aby bezvládnou složil do mechu.

"Vy čtyři - každá na jednu stranu a pomůžete mi ji stabilizovat."

"Proč nás ale potřebuješ všechny, Chane?"

"Možná nevnímá, ovšem podvědomě vycítí vaši přítomnost. To, že má u sebe někoho, kdo je jí blízký, jí pomůže se z tohoto stavu probrat bezpečněji."

Dívky již bez dalších dotazů poklekly u té, jež vždy stála v jejich čele a pomáhala jim s jejich problémy. Yuna a Jisu po její levici, Ryujin s Chaeryeong po pravici.

"Když se jí budete dotýkat, bude to lepší."

Ryujin pohladila zelenou zem. Mech zvláčněl, stala se z něj měkká pokrývka, v níž bylo pohodlné klečet a ležet, díky tomu si byla zároveň jistá, že se Yeji nic nestane. Následně přejela prsty po vzduchu nad hlavou, větve se stáhly k sobě, zakryly nebe a křoví rozšířilo své listy. Nešlo o zcela pevnou, nepropustnou clonu, sama si tak však připadala lépe, více jistá.