Ohněm proti ohni

† rozdělení †

Z kopce, na kterém právě stáli, měli nádherný výhled na přístavní město před nimi.

Tahle dlouhá, únavná, strastiplná cesta již byla téměř u konce. Stačilo se dostat do ulic, zařídit si loď a zmizet, než si někdo všimne, že se kolem potuluje princ, jeho garda a trojice dragínů k tomu.

Možná se už konečně budou moci vyspat, aniž by se báli každého prasknutí větvičky. Třeba si sednou v hospodě bez starostí o to, že vejdou stráže a odhalí je. Tak dlouho byli neustále ve střehu, že pouze pomyšlení na klid je vnitřně zahřálo.

Kolika vyčerpávajícími situacemi si museli projít, než se dostali sem. Chvíli klidu si určitě zaslouží.

Teď však ještě ne.

Zatím musí počkat.

"Dobrá... Plán je jasný." Changbin roztáhl mapu na zemi a rychlým pohledem zkontroloval, že všichni dávají pozor.

Schovávali se mezi porostem kousek pod vrcholem kopce, na straně čelící vnitrozemí, aby je případné stráže nemohly vidět. Přeci jenom by bylo podezřelé, kdyby sledovali, jak se blíží skupinka cizinců, která hned poté zapadne do křoví, no ne? Ještě by k nim někoho vyslali na prohlídku okolí či je pro jistotu ani nepustili dále, protože by v obavách před nájezdem uzavřeli brány. To by jim tak ještě zbývalo.

"Felix, Minho a Hyunjin dojdou do města a zjistí, na kolik vyjde nejlevnější plavba do Acetrálie a případně ji rovnou zaplatí. My vstoupíme až zítra ráno a všichni se sejdeme na rybím trhu. Měl by být na západní straně pobřeží. Pokud již bude loď připravená, můžeme rovnou nasednout a odplout."

"A pokud ne?"

Changbin se podíval na Jeongina, jehož růžové oči se znepokojeně zableskly.

"Pokud to nevyjde-"

"To se nestane, hyung, my tu loď zařídíme," přerušil prince hluboký hlas.

Všichni se obrátili k pihatému dragínovi. Jako kdyby se jeho duhovky proměnily ve dvě jasně plající ohniště - plameny jiskřící odhodláním.

Changbin přikývl. "Dobrá, spoléháme na vás. Měli byste vyjet přibližně za půl hodiny. To budou ulice ještě zaplněné lidmi, takže vám nikdo nebude věnovat přílišnou pozornost, zároveň už jich tam ale nebude dost na to, abyste se nemohli pohnout."

Princ začal balit mapu, tři zvolení zase věci na cestu.

Minho zrovna dokontroloval brašnu visící po Doriho boku, když ucítil, jak se mu kolem pasu obmotaly něčí ruce.

"Slib mi, že na sebe dáte pozor."

Minho se pousmál a obrátil se k Jisungovi čelem. "Promiň, ale hned při vstupu mám v plánu nechat se probodnout šípem."

Za tuto sarkastickou odpověď schytal od mladšího ránu pěstí do ramene.

"Vidíš? Teď jsi mě oslabil. Co budu dělat v boji, když nemůžu pohnout paží?" začal generál dramaticky přednášet.

Jisung si však založil ruce na hrudi a s vážnou tváří odpověděl: "Do žádného se nedostaneš."

Minho naznal, že toho žertování už vážně stačilo. Vlepil svému příteli rychlou pusu, než obešel Doriho, aby mohl zkontrolovat i brašnu na jeho druhém boku. "Samozřejmě, že se do žádného boje nedostaneme, Sungie. Budeme se snažit být co nejopatrnější, jak to jenom půjde." S úsměvem se zadíval strážci do očí.

Jisung přikývl. "Přesně to jsem chtěl slyšet." Poté se sklonil, zvedl ze země generálův meč.

"Co děláš?"