Ohněm proti ohni

† domek †

"Dnešek byl vyčerpávající," zívl Changbin.

Celé odpoledne s Felixem chodili po klanu a bavili se s některými z dragínů, kteří jim ještě zbývali. Zároveň se však čas od času zastavili na kus řeči i s jinými, kteří si chtěli popovídat. Za uplynulé dva týdny se tu stali dost oblíbení a tak se mohlo dít, že je někdy někdo oslovil na ulici. Ne, že by to však bylo špatné. Vždy pouze v dobrém, na pár minut, než se opět rozešli každý dál po své trase.

"To tedy..." Felix pár následujících kroků cítil nepříjemné sevření kolem hrudníku. S hlubokým nádechem jej uvolnil a s výdechem odehnal docela: "Hyung... Myslíš, že bys se mnou mohl někam zajít?"

Changbin se na něj zmateně zadíval. "Samozřejmě. Děje se něco?"

Vrah zavrtěl hlavou. "Vůbec ne. Jenom bych ti chtěl něco ukázat a zároveň si s tebou o něčem popovídat. Ale to teď ještě počká."

Starší přikývl. "Dobrá. Veď mě."

A tak opustili sídliště klanu. Kráčeli stejným směrem, odkud sem tehdy přišli. K vysokým stromům, k pláži, k moři,...

V lese jim Felix svítil svou magií pod nohy. Velká, žlutá koule krom paprsků házela na okolí i stíny. Princ je pozoroval, zkoumal, jak mění okolí a převážně rysy vraha před sebou. Jeho svaly byly nyní vidět lépe, vlasy zářily více.

Nejvíce prince zmátl, když náhle sešel z cesty a začal se prodírat porostem. Vytrhlo jej to ze snění, vtáhlo do uvažování a změti otázek. Rozhodl se však na nic neptat. Následoval jej.

Jaká ironie: jde s nájemným vrahem někam do neznáma, sám, ve tmě, uprostřed noci,... Avšak narozdíl od jiných, tomuhle mohl plně věřit. Tedy... Přinejmenším v to doufal.

Náhle blonďatý ustal v chůzi, zhasil světlo.

Changbin zůstal zmateně stát ve tmě. Sledoval dva hořící body, které se k němu otočily, začaly se blížit. Po zádech mu přeběhl mráz, když si uvědomil, že, navzdory suchým listům a větvičkám pod jejich nohami, neslyší žádné kroky. Felix uchopil jeho ruku do své, aby jej odvedl pár kroků vpřed.

"Jsi nějaký vážný... Jdeš mě snad konečně zabít nebo co?" zažertoval princ ve zmatení a nejistotě z nastalé situace.

Felix si odfrkl a starší ucítil touhle dobou jemu již známý slabý závan uhlí a síry. "Ne, ale pokus se tohle ještě chvíli kazit a možná tak udělám."

"Kazit? Co kazí-"

Zmlkl, když se země pod nimi pohnula a začala se zvedat. Pevně obemkl paže kolem vrahova těla, ten si jej s lehkostí přivinul blíže. Trvalo to pouze pár vteřin, opět pevně stáli na nohou.

"Můžeš otevřít oči," zamumlal mu Felix u ucha.

Changbin odlepil obličej od vrahovy hrudi. Jeho víčka se zatřepotala, než mu dovolila zřít okolí. Zalapal po dechu. Před nimi byl v korunách stromu malý domek. Všude kolem se vznášela drobná, oranžovo žlutá světýlka a další, bílá, blikala vysoko nad nimi na černém plátně noci. V hrudi ucítil teplo, srdce se mu roztlouklo. A on věděl proč.

Felix opět sevřel jeho ruku ve své, pomalu jej vedl do drobné chatky před nimi. Z kusu země, na kterém sem vystoupali, se oddělil můstek vedoucí až ke vstupu onoho přístřešku sedícího na silných větvích.

Stanuli na prknech, která pod tím kontaktem slabě zaduněla. Onen kus zeminy, jež je sem dostal, se začal smršťovat až znovu splynul s povrchem lesa.

Princ se stále šokovaně rozhlížel po vší té okolní nádheře, zatímco byl usazen na zem uprostřed oné kouzelné chatky. Až nyní si všiml, že jí chybí velká část střechy. Byl odsud nádherný výhled na hvězdy.