Ohněm proti ohni

† tábor †

Další týden uplynul více méně rychle. Sice neustálá jízda na koni byla dosti monotónní, alespoň to však dalo chlapcům prostor k všelijakým debatám a rozhovorům, díky kterým se o něco více sblížili.

Zrovna zakládali další tábor. Za půl hodiny začne slunce mizet mezi horami, tudíž se rozhodli pro dnešek usadit.

"Jak se mají žebra?"

Jisung sebou polekaně trhl. Následně se se syknutím chytil za bok a z podřepu spadl na zadek. "Mohlo být líp," ucedil mezi zuby.

Hyunjin se podrbal za krkem. "Promiň." Přičupl k chlapci, aby pokračoval ve strážcově práci - tvoření ohně.

"V pořádku, já to udělám," mávl nad tím Jisung rukou, znovu se vyšvihl na špičky nohou.

"Mám se na to pak znovu podívat?" Vyšší zcela očividně odkazoval na strážcova zranění, aniž by jej pustil zpět ke dřevu.

Jisung se zamyslel. Nechtěl ostatní nijak zatěžovat svými problémy. Na druhou stranu musel naznat, že díky Hyunjinovým pravidelným kontrolám se jeho zdraví zlepšuje a konečně už je i téměř plně schopný boje.

Nervózně se pousmál. "Kdybys mohl."

"Jinak bych se neptal, no ne?" zazubil se dragín a lusknutím prstů podpálil hromádku dřeva, kterou právě ručně a pečlivě seskládal do malé pagody.

"Stálo ti to za to?" pousmál se Jisung, když byl svědkem toho, jak se vlivem tepla klacíky zhroutily a nyní chaoticky leží jeden přes druhého na nesrovnané hromádce.

"Ano," přikývl tvrdošíjně vysoký dragín, hned se ale rozesmál. "Ne, ve skutečnosti mi bylo trapné jenom mluvit a potřeboval jsem nějak zaměstnat ruce."

"Chápu," usmál se Jisung. "Doufám, že už brzy budu moct zase bojovat," přiznal náhle.

"No," Hyunjin se narovnal a oprášil si ruce, "tak se pojďme podívat na to tvoje zranění, aby to bylo co nejdřív, ne?" S úsměvem natáhl ke stále dřepícímu strážci ruku.

Ten ji přijal a oba se vydali stranou ke koním, kde měl Hyunjin svou tašku s léčivými přípravky.

Minho si oddechl, zatímco je opřený o strom sledoval z povzdálí. "Na začátku jsem myslel, že si půjdou po krku, ale očividně jsem se obával zbytečně."

"Ani bych neřekl, taky jsem to tak cítil," pronesl stoicky Seungmin, zatímco kolem něj prošel s králíkem v ruce. Znal Jisunga a věděl, jak občas zvládl reagovat na lidi, kteří ohrozili jeho blízké. Vlastně by se ani nedivil, kdyby dragínům již první noci podřízl krk. To se naštěstí nestalo. A ještě že tak, jinak si upřímně nebyl jistý, co by si bez nich nyní počali. Na cestě sice byli teprve týden, ale již několikrát jim ta jejich šikovná kouzla přišla vhod.

"Páni, my budeme mít maso!" zvolal nadšeně generál a vydal se lučištníkovi v patách.

"Ano, budeme mít maso. Tak zatím vytáhni nějaké pečivo a podej mi dýku, abych to mohl naporcovat," prohodil bez jakéhokoliv vzrušení Seungmin přes rameno.

Minho zastavil své kroky. "A co třeba nějaké hyung nebo aspoň prosím?" Našpulil rty jako malé dítě.

Seungmin též ustal v chůzi. S povzdechem svěsil ramena i hlavu, než se s přeslazeným úsměvem obrátil na generála. "Prosím, hyung, mohl bys být tak laskavý a podat mi mou dýku, abych ti s ní mohl podříznout krk? Děkuji."

Minho párkrát zamrkal, lehce ztraumatizován.

Za jeho zády se ozval smích. Changbin jej poplácal po rameni a natáhl k synu podkoního ruku, v níž držel žádanou zbraň. "Tady máš, Minnie."