Ohněm proti ohni

† slabší †

"Kde jste včera byli?"

Skupinka hned u vchodu nechápavě zamrkala. "Cože?"

"No... Včera. Nebyli jste tu."

"Vy jste trénovali?"

To už se seběhla většina přítomných. Přikývli. "Ano. Mysleli jsme, že přijdete taky."

Yeji protočila očima, založila si ruce v bok. "Bojovali doslova celou noc, abyste se vy mohli schovávat v bezpečí. Samozřejmě, že se tu neobjevili."

Chlapci se zarazili. "Aha..."

Všechny dívky jim vyslaly zklamané pohledy, než se rozešly zpět na plac.

Minho si odkašlal. "Běžte se ještě chvíli rozehřát, potom se pustíme do tréninku."

Když měli trochu prostoru pro sebe, rozhlédl se Changbin okolo. "Kde jsou Felix a Chan hyung?"

"Už jsem se bál, že jsi na mě zapomněl."

Princ klopýtl vpřed pod vahou, jež se mu pověsila na záda, jakmile se však stabilizoval, s úsměvem se ohlédl přes rameno. "Ahoj, zlato."

Felix jej krátce líbl na rty. "Ahoj i tobě, lásko."

Hyunjin se přiklonil k Chanovi. "Jsi si jistý, že jsi ho někde nevyměnil?"

V odpověď získal hlasitý smích. "Neboj, je to stále ten samý Felix, který vás včera večer opustil."

Vysoký vrah přimhouřil fialové oči, znovu se ohlédl po svém kolegovi. "Stejně ti nevěřím."

"Proč?"

"Vždyť se podívej, jak se chová!"

Pár již stál čely opřený o sebe, Felixovy ruce omotané kolem pasu nižšího, který spojil prsty za jeho krkem. Něco si šeptem a s drobnými úsměvy říkali, pohledy těkající z očích druhého na jeho rty a zpět.

Seungmin si odfrkl. "Děláš, jako kdybys ses choval jinak."

Hyunjin jej krátce líbl do vlasů. "Nemám ponětí, o čem to mluvíš."

Chan se vzdálil, aby se mohl rozcvičit.

"Počkej na mě, s těmi hrdličkami to je k nevydržení." Jeongin jej rychle doběhl, na tváři otrávený výraz.

Velitel se zasmál, pocuchal mu vlasy. "Však ty to pochopíš, až si taky někoho najdeš." Sundal si plášť i rukavice. "Jak ty bojuješ?"

"Převážně magií, proč?"

Hned podle zablesknutí dvou odlišných ohňů věděl, že se neměl ptát.

"Co si dát rozehřívací souboj?"

†††

Jeongin zaskučel a začal se na zemi všelijak kroutit. "Ty jsi tak zlý, Chane."

Zmiňovaný si k němu přidřepl. "Nemůžu za to, že jsi slabší než já, Innie. Tím tě samozřejmě nechci urazit, to je prostě život. Ale zda-li tě to potěší, jsi dost dobrý na to, abych tě nechal do té války jít."

Jeho směrem byla vyslána smršť růžových blesků. "Nesčetněkrát děkuji za tak úchvatný kompliment. Nikdy jsem neslyšel horší."

Chan se uchechtl. "Vážně jsi dobrý," začal jej ujišťovat. "Proti magii neovládající osobě se ubráníš bez problémů, o tom není pochyb." Napřímil se, natáhl k mladšímu ruku. "Tak vstávej, než s tou zemí splyneš."