Ohněm proti ohni

† představení †

Čím více dragínů si již s Changbinem popovídalo, tím více barevných očí se nejistě upínalo ke skupince mužů kousek od nich. Všimli si jich již dříve, nyní je však značně znervózňovali.

Princ se nakonec vrátil k velitelským bratrům a vysokému vrahovi v čele davu.

"Bine, můžu dotaz?"

"Samozřejmě, hyung, ptej se."

Chan poukázal na onen hlouček lidí. "Kdo je to?"

Changbin se ohlédl přes rameno, jasně se usmál. "Samozřejmě, promiň, jak jsem mohl zapomenout." Na chvíli od dragínů odešel, aby mohl s muži prohodit pár slov. Vrátil se s několika z nich. "Hyung, tohle je můj otec."

Chanovy stále ještě tmavé oči se rozšířily šokem, okamžitě padl na koleno. "Je mi ctí Vás poznat, Vaše Veličenstvo." Zbytek skupiny učinil totéž.

"Povstaňte, vždyť ani nejsem váš král." Jinki se nervózně rozhlédl. "Děkuji za váš příjezd a pomoc naší zemi. Nadosmrti vám to budeme dlužní."

"To nestojí za řeč," mávl nad tím rukou Hyunjin.

"Ale stojí." Král se uklonil. "Proto vám všem z celého srdce děkuji."

Changbin se nemohl přestat usmívat. Stále nedokázal uvěřit, že byl jeho otec naživu a po jeho boku. Cítil, že je za to všechno Bohu nadosmrti zavázán. Přistoupil k dalšímu muži. "Tohle je Kibum sunbaenim, jeho osobní strážce."

"Takže starší Jisung," zamumlal někdo v davu a Chan se tím směrem prudce ohlédl, doufajíc, že to lidé neslyšeli.

Jinki se tomu však z plna hrdla zasmál, poplácal ozbrojence po svém boku po zádech. "Svatá pravda, dítě." Podíval se na Changbina. "Kde vůbec je?"

"Kdo?"

"Jisung."

Princ nervózně polkl, uhnul pohledem. "No... On... vede jinou skupinu."

Král pokýval hlavou. "Doufám, že tu brzy bude. Musím si s ním promluvit."

Z toho syna zamrazilo po zádech, proto raději pokračoval: "Tohle jsou otcovi rádcové: Minho sunbaenim a Taemin sunbaenim. A pozor - on je taky dragín."

Z hnědé se okamžitě stala fialová takových odstínů, jež najdete pouze na levandulovém poli.

Skupina, jež právě dorazila, se usmála, než téže spustila iluzi, o níž si již ani neuvědomovala, že ji používá.

Lidé šokovaně zírali na ony barevně zářící duhovky a světlé vlasy, až se jejich pohledy zastavily na samotném veliteli, jemuž se nyní na tváři skvěla mimo jiné i velká, třpytivá jizva.

"Co se ti stalo, chlapče?"

Nervózně se ošil. "To je... na dlouhé povídání."

Princ, plně chápající, že Chanovi není tolik pozornosti příjemné, představil dalšího člena jejich skupiny: "Tohle je Minhyuk hyung. Můj učitel, rádce a věrný přítel," koutkem oka se na něj vyčítavě podíval, než šeptem dodal: "který utekl, když mi šli po krku."

Dragíni, jelikož oproti lidem slyšeli lépe, se po sobě ohlédli. Jaký postoj měli tedy vůči Minhyukovi zaujmout?

"Nezapomeň, že šlo o život nám všem," ucedil Minhyuk nazpátek.

"Tohle jsou jeho společníci. Tady Eunkwang je taky dragín a..."

Chan sledoval skupinku, o které si myslel, že je plně složena z magicky nenadaných bytostí. Po spatření dalších jeho druhu se tedy začal hned cítit o něco více bezpečně.