Ohněm proti ohni

† dohoda †

Dalšího rána se rychle sbalili a pokračovali v cestě. Nervozita z toho, že jsou již tak blízko cíli, je nutila do spěchu.

Čekala je cesta po dlouhé, klikaté pěšině vedoucí mezi poli. Téměř žádný strom, žádný stín. Ani klobouky neulevily jejich postupně se přehřívajícím tělům - pouze lidem, samozřejmě, dragíni neměli s teplem nejmenší potíže. I tak však všem hrozilo nepříjemné spálení, proto si i přes sotva snesitelné vedro nechali rukávy a nohavice natažené.

"Co je to?"

Všichni zvedli hlavy, když se ozval Jeonginův hlas. Očima následovali směr, kterým ukazoval jeho prst.

Daleko před nimi se nad obzorem hromadily temné mraky.

"To je zvláštní," zamyslel se Hyunjin, "ve vzduchu není cítit voda na to, aby to byla bouřka."

Felix přimhouřil oči. "Třeba je to strašák a bude to jenom deštík. Ale i tak," lehce pobídl svého koně k rychlejšímu kroku, "pojďme si pospíšit, abychom našli přístřeší, než nás to zastihne."

Čím více se blížili, tím více napínal Hyunjin své smysly. Déšť byl schopný vycítit na desítky kilometrů. Ovšem nyní... nyní necítil vůbec nic.

"Mně se to nezdá," ozval se nakonec.

"Co?"

"Ty mraky. Nejde z nich žádná voda."

"Uvidíme. Třeba je to nějaká iluze," pokrčil rameny Felix.

Hyunjin tomu věřit nechtěl, i tak však pokračoval s ostatními.

A o hodinu později, když už jim přišel mrak značně vstříc, se vysoký dragín stejně nedal: "Slyšíte to?"

Seungmin si povzdechl. "Co zase?"

"Ty ne," odmávl jej Hyunjin a obrátil se na ostatní dragíny. "To praskání."

Oba se zaposlouchali.

"Možná si tu někdo nedaleko zadělal táborák?" pokrčil rameny Jeongin.

Hned na to vyjeli na vrchol kopce. Krev jim tuhla v žilách.

"Já říkal, že mi na tom něco nesedí," zamumlal Hyunjin.

Před nimi byla obří pláň pohlcená ohněm. Plameny kam oko dohlédlo. A kam ne, tam to již zastínil temný, hustý dým.

"Co s tím?" zděsil se Jeongin. "Nemůžeme něco udělat?"

Felix pouze zavrtěl hlavou. "Ten požár už pohltil celé hektary, s tím my tři nic nezmůžeme."

"Ale... Vždyť tam žijí lidé."

Hyunjin s lítostí položil Jisungovi ruku na rameno. "Já vím, ovšem Lix má pravdu. S tím my nic neuděláme. Akorát bychom se sami vystavili nebezpečí."

Strážce přikývl. Bolelo jej to, avšak věděl, že dragín má pravdu. Tady se od nich pomoci nedočkají.

Changbin zatnul zuby. Tohle byla hranice mezi Kaerem a Acetrálií. Pobřeží, odkud odplouvaly všechny lodě. Ekonomika po tomhle zažije úpadek a to dost znatelný. A navíc... Už byli tak blízko k jejich cíli.

S povzdechem a značnou nevolí obrátil svého koně. "Musíme to objet."

A i když to ostatní pramálo těšilo, věděli, že princ má pravdu. Pobídli tedy znavené koně do klusu a vrátili se zpět po cestě, kterou přijeli.

†††

"Do háje, to jsou další dva týdny cesty!" vykřikl polohlasem Changbin. Frustrovaně si rozcuchal vlasy, zatímco se skláněl nad mapou.