In Their Hands |BARNES (CZ translation)|

27

Zola kupodivu zůstala přes noc v bytě. Slunce už zapadlo a venku hustě sněžilo, takže nechtěl nic riskovat tím, že vezme Zolu k jejím rodičům. Pokud byl upřímný, chtěl s ní také jen víc času. Ještě nebyl připraven ji vrátit zpět. Konečně s ní měl čas a ona mu konečně rozuměla.

Zola jako obvykle seděla na gauči a dívala se na televizi. Ukazovala Buckymu některé ze svých oblíbených pořadů. Těžko platil show místo Zoly. Stále nemohl uvěřit, že je přímo tam - mluvila s ním a smála se s ním, jako by byl normální. Necítila potřebu před ním utíkat. Chtěla být s ním a mít někoho, kdo chce být kolem něj, byl pocit, který naplnil jeho smysly čistým štěstím. To bylo něco jiného, ​​co se obvykle nestávalo.

Zola se podíval na televizi, ale on se podíval dolů na ni. Studoval vlny v jejích vlasech a jakékoli rysy, které viděl z jejího bočního profilu. Zíral na rysy, které po něm zdědila. Jak to mohla nevidět? Věděl, že je mladá a nehledí na takové maličkosti, ale také věděl, že tahle dívka je mu tolik podobná. Pořád nic netušila? Zlomilo mu to srdce, protože jen chtěl, aby si uvědomila, že je opravdu jeho. Chtěl, aby viděla, že i když je Clint skvělý opatrovník, a přestože byl Clint pro jeho dítě lepší táta, snažil se, co mohl. Dělal to nejlepší, co mohl udělat.

Při přemýšlení o těchto věcech se zarazil. Představoval si, že je to on, kdo učí Zolu její druhý jazyk. Představoval si, že to bude on, kdo s ní oslaví její deváté narozeniny. Představoval si, že to bude on, kdo bude všechny ty roky žít se Zolou. Tak moc si přál, aby to byl on, ale věděl, že Zola je v lepších rukou. Alespoň byla v lepších rukou, dokud se nezbaví své „poruchy osobnosti". Vypadala tak šťastně. Jako by se nikdy nic nepokazilo. Bylo to pro něj zábavné, protože ve skutečnosti se nic v jejím životě nepovedlo. Byla to tak silná dívka a on okamžitě věděl, že tuto vlastnost zdědila po Nataše. Bylo to něco, co na ní vždy obdivoval, a to bylo něco, co se Natasha nikdy nedozví.

Nikdy jí nedali příležitost setkat se konkrétně s Buckym, protože věděli, že se Buckymu ta dívka zalíbí. Z toho důvodu ho potrestali, nechali si ho jako Jamese a museli bojovat s Natashou, když byla mladší. Někdy ho nechali jako Buckyho, ale když to udělali, zkoušeli ho. Pokud by udělal něco z Jamesovy povahy, pak by měl Bucky velké potíže. Bylo to matoucí, ale nakonec mu to dávalo smysl. Učil se rychle.

Byl šťastný, když viděl, že Zola začíná dělat normální věci. Přinutilo ho to se jen trochu ušklíbnout. Jo, obvykle byla na útěku a jo, obvykle bojovala s třicetiletým ozbrojeným vojákem, ale teď začala dělat věci jako sledování televize. Začala dělat věci jako barvení. Doufal, že jednoho dne budou Clint a Natasha schopni zajistit Zole co nejnormálnější život. Jednoho dne doufal, že se mu podaří zbavit se Jamese a zimního vojáka. Možná, že kdyby to udělal, pak by ho Natasha a Clint více přijali, možná by ji hlídal nebo přišel na návštěvu, možná by se případně dohodl na společné péči. Věděl, že to tlačí s tím posledním, ale roky a roky to bude jeho sen.

"Bucky?" volá Zola a vyčkávavě mu mává rukou před obličejem. Chvíli na ni zíral. Úplně zapomněl jak jeho tvář s očekáváním. Chvíli na ni zíral. Úplně zapomněl, jak děsivé to může být pro normální lidi. Technicky vzato nikdo neměl rád, když na něj někdo zíral, ale Bucky takto sociálním narážkám nerozuměl.

Bucky zamrkal očima a pak je široce otevřel. Už se na ni díval, ale přesměroval svou pozornost tak, aby byla jasně na ní. Ještě chvíli na něj zírala, než otočila hlavu zpátky k televizi. Toužebně zíral zpět na způsob, jakým se její nos zrcadlil jeho. Bylo šílené vidět mini vy, které jste nemohli mít: mini vy, které vám nepatřilo.