In Their Hands |BARNES (CZ translation)|

06 | шесть

MALOU DÍVKU TÁHLI chodbou a tahali ji za zápěstí, i když se nebránila. Vykřikla bolestí, když se kovové prsty mužovy kovové paže zaryly do její kůže a stiskly ji. Její kůže by se zachytila, když se kov ohnul, a rozbila by se mezi různé kovové kusy.

Vešli do velké místnosti. Nikdy tu nebyla. Hodil ji na podlahu a přísně ji sledoval, jak se snaží vyšplhat na nohy. Zola nenáviděla, jak ji vždy sledovali a zírali na ni, když prostě stála, seděla nebo mluvila s mámou. Přemýšlela, jestli existuje svět, kde to lidé nedělají: svět, kde na vás lidé nezírají, když mluvíte se svou matkou.

Stála na místě, zatímco na ni ještě chvíli zírali. Otočila se v kruhu a vystrašeně pohlédla na všechny jejich tváře. Z jejího pohledu vypadali jako obři. Tyčily se nad ní a cítila se naprosto nepohodlně. Cítila se tak malinká a tak zbytečná. Ve skutečnosti je to tak přesně taková, jaká byla.

"Nauč se bojovat." Řekl nadřízený muž a udělal krok od ní. Bezmocně na něj zírala a čekala, až jí ublíží. Nechápala, proč ji brali, když se měla naučit bojovat sama. Proč tam nebyly jiné dívky? Proč jen ona?

Muž s nápadnou kovovou paží vykročil vpřed a shlížel na holčičku. Možná trestali Buckyho tím, že ho přiměli bojovat s tou dívkou na vlastní pěst. Protože neuposlechl, nenechali zimního vojáka, aby za něj tentokrát zmlátil malou holčičku. I kdyby nechtěl, musel by té holčičce ublížit sám.

Nervózně se jí zadíval do očí. Obočí se mu stáhlo strachem, protože věděl, že jí musí ublížit. Zírala na něj, jako by prosila muže s kovovou paží, aby se držel dál. Váhavě zvedl pěsti a stále se jí díval do očí se strachem, který proplouval jeho vlastními. Nechtěl.

"Priyti. Udar' menya." Kovový ozbrojený muž dává pokyn a zvedne pěsti, aby si chránil obličej. Nebylo to tak, že by se holčička dosáhla na jeho tvář, ale udělal to, aby jí to ukázal. Pojď. Prašť mě.

Zola k němu přistoupil pomalu a váhavě, ale přesto splnil rozkaz. Pokusila se ho plácnout do nohy, ale on od ní odskočil. Rozběhla se k místu, kde teď stál, a vyskočila, aby ho zasáhla do hrudi. Znovu však skočil zpět. Jakkoli byla tato situace vážná a děsivá, Zola se pro sebe usmála, protože se docela bavila, že ho pronásleduje.

Pokusila se ho bouchnout do paže, ale on se odtáhl a uskočil zpátky. Zola se nahlas zasmála a vesele se za ním hnala, tentokrát mu vklouzla nohama do nohou ve snaze ho srazit.

Bucky se snažil skrýt úsměv, který se mu vkrádal na rty. Kdyby to nadřízený viděl a kdyby nadřízený viděl, že se s tou dívkou skutečně baví, přiměl by ho zmlátit ji jako ten večer. Ve skutečnosti, vůbec to nebyl Bucky. Udělal to „ten druhý".

Zola ho na okamžik přestala pronásledovat a sevřela ruce v pěst a držela si je před obličejem stejně jako Bucky. Pokud byl upřímný, zastavil se. Chtěl vědět, proč to tak bolí, když vidí tuto dívku v bolestech, a proč pro něj bylo tak těžké, zvláště na ní položit byť je prst.

"Dobrý." Bucky přikývne směrem k jejímu postoji. Čeká, až úplně napodobí způsob, jakým stál a držel jeho tělo, a jakmile to udělala, Bucky se strachem vzhlédne k nadřízenému. Nemohl se zastavit navždy. Musel plnit rozkazy. Teď s ní bude muset bojovat.

Modré oči nadřízeného zírají přímo na něj a čekají, až udělá to, kvůli čemu tu byl. Ušetřili dívku tím, že jí neublížili, když to začala brát jako vtip. Kdyby s ní jeden ze strážců bojoval, pak by ji zbili, když to udělala. Ale Bucky cítil potřebu si jen tak hrát. Úsměv na její tváři a smích, který jí unikal ze rtů, byly tak známé.