In Their Hands |BARNES (CZ translation)|

07 | семь

BEZ MATKY si musela sama čistit rány. Strhla kus malé a tenké přikrývky, kterou jí dali před lety, a než ji opláchla, odnesla ji k umyvadlu. Stejně byl příliš tenký a malý, než aby mohla cokoliv dělat.

Jedno z jejích očí bylo oteklé zavřené. Otřela si látku tenké přikrývky přes řezné rány na oteklém oku, pak dolů po tvářích a zpátky nahoru na čelo. Při každém dotyku sebou trhla, ale pokračovala dál.

Když pokračovala v čištění modřin a čehokoli jiného na obličeji, nemohla si pomoct, ale představovala si, že to za ni dělá její máma. Cítila se nemilovaná, když s ní Natalia nebyla. Věřila, že ji všichni ostatní nenáviděli, protože všechno, co kdy udělali, bylo, že ji bili, ubližovali jí a vysmívali se, když to všechno dělali.

Nenáviděla způsob, jakým se na ni dívali, chytili ji a odnesli pryč. Začala pomalu vzdávat boj. I když chtěla utéct, kopat a bojovat s nimi a utéct, nemohla. Ona nemohl nikam jít. Neměla kam jít. Nemohla sundat všechny muže, kteří stáli před jejími dveřmi, tak proč si myslela, že se dostane ještě dál?

Zola byl chytřejší. Nikdy neplánovala útěk, protože věděla, že to nikdy neudělá. Už ji nebavilo žít v kleci a být v pasti, dokud pro ni nenašli využití. Už ji nebavilo být pro ně hračkou.

Muž s kovovou rukou ji nikdy nepřestal bít a ubližovat. Kdykoli přišli, byl tam a pokaždé ho přiměli, aby jí něco udělal. Nenáviděla způsob, jakým ho chválili, a nesnášela slyšet hlas představeného, ​​když říkal Jamesovi: "Pokračuj".

Madame B byla jedním z jejích nejnovějších obtěžovatelů. Zola neochotně zahájila drsné hodiny baletu. Vlastně je nenáviděla. Přestože ji nohy po lekcích bolely ještě hodiny, chodila ráda. Bylo to něco jiného než nechat se mlátit kovovou paží nebo zůstat celý den v té pitomé kleci. Osobně si ona trochu tanec užívala.

"Znovu."

S žádnou z ostatních dívek nemluvila, protože věděla, že si konkurují. Zola si pomyslel, že kdyby mohla být nejlepší, možná by se k ní chovali lépe než k ostatním. Bohužel se tak mýlila. Nic netušila.

"Znovu."

Pokud vás zvýhodnili, pak jste v nebezpečí. Byli jste tlačeni tvrději než ostatní dívky. Čekalo se od vás víc. Čekalo se, že půjdete na mise dříve, pro favority se vše odehrálo rychleji.

Natalia by to věděla. Stejně tak James.

"Znovu."

Madame prostě stála v rohu místnosti a pozorovala malé dívky, jak tančí. Zírala konkrétně na Zolu a sledovala, jak zdokonaluje pohyby stejně jako její matka před lety. Usmála se, protože to byla přesně ona roky předtím. Ušklíbla se, protože věděla, kdo je Zola, a věděla, čím bude. Byla by další Natalií Romanoffovou.

"Znovu."

Dimitri stál také v rohu místnosti, stejně jako oni, když Zola asi před sedmi měsíci sledoval její Mamulyu, jak před ní tančí. Pozorně je pozoroval, ale pozoroval konkrétně jednu dívku. Všichni ano. Každý věděl, kdo to je, a každý věděl, kým bude.

"Znovu."

Zola zavřela oči a představila si, že je někde jinde než v této místnosti. Tanec jí dovolil uvolnit se a zmizet z reality, ve které žila.

"Znovu."

Snažila se přehlušit jeho hloupý hlas. Představila si, že je někde se svou Mamulyou, někde daleko odtud byli spolu zase šťastní. Někde, kde by jim zdejší lidé už nikdy neublížili. Nevěděla, že má otce, a nevěděla, že takové věci existují, ale kdyby to věděla, taky by si ho tam představila. Neznala ho, ale v hlavě by si ho vymyslela.

"Dost." Muž nakonec řekne. Všechny dívky spadnou ze špiček a postaví se na bolavé nohy. Byly to malé holčičky. Všichni byli starší než Zola, ale byli ještě malé. Zole byly čtyři, ale dívkám, které ji obklopovaly, bylo sedm a osm. Dělali to mnohem déle než ona, takže Dimitri a Madame neočekávali, že bude tak skvělá jako ostatní. Nedali jí však dlouho, aby se přizpůsobila. Chtěli, aby byla lepší než oni všichni. Navzdory věkovému rozdílu věděli, že holčička může být lepší než oni všichni.

"Zolo." Zavolá madame B z přední části místnosti. Všechny dívky stojí v řadě proti Madame B a Dimitri, když stáli na první pozici. Zola na to nebyla vůbec zvyklá, ale tančila téměř dokonale.

Zola pomalu zvedne hlavu. Teď se bála, že její vesmír štěstí skončil. Obraz její matky se z její hlavy vytratil, když zvedla oči a podívala se na děsivou ruskou ženu, která ji nyní ovládala. Madame B se na ni usmála, zatímco ona vyděšeně zírala.

Madame B přistoupila k malé dívce a podívala se na ni. Zola odvrátila pohled od očí, které jí zíraly do duše, a místo toho se podívala dolů na své nohy. Když tak učinila, žena rukou popadla Zolu za bradu a drsně zvedla obličej. Zola sebou trhla bolestí kvůli nezhojeným řezným ránám, které jí pokrývaly obličej.

"Ty vidish' etikh devushek? Oni bol'she tebya," začne madame B a nakloní se na úroveň mladé dívky. Prakticky se vznášela nad Zoliným tělem a zuřivě zírala do jejich mnohem menších očí. "Ty zdes' po kakoy-to prichine. Ty bystreye uchish'sya." Madame B pokračuje. Zola bojoval a tančil lépe než kterákoli z těch dívek ve čtyřech letech. Vidíš tyhle dívky? Jsou větší než ty, jsi tu z nějakého důvodu. Učíš se rychleji.

Od Zoly očekávali tolik, protože byla chytrá. Od Zoly očekávali tolik kvůli tomu, z koho pochází. Když pozorovali její boj, byla strategická a využívala nevýhod ostatních. Žádná z dívek v řadě nedokázala ve čtyřech letech na takové věci přijít. Zola to však vždy udělala po svém.

Hodně od ní očekávali. Pokud se jí nepodařilo dosáhnout očekávání, pak by nedokázala žít. Zola dokázala mnohem víc než dívky, které stály vedle ní, jen to ještě nevěděla. Museli odemknout její plný potenciál. Právě to se chystali udělat. Zola byla jejich nová zbraň.

Když madame B chválila nejmenší dívku v místnosti, starší vykulili oči a otráveně sklonili hlavu. Bylo to frustrující. Všichni chtěli, aby Zola odešela. Oni všichni chtěli madame B ukázat, že jsou schopni toho, co Zola není. Všichni chtěli bojovat se Zolou a brzy budou mít příležitost to udělat. Teď, když tu byla Zola, se bude muset podílet na měsíčním zabíjení, které musely dělat starší dívky.

Zola nikdy nezabíjela a nikdy nechtěla, ale teď, když byla v jejich rukou, už ta volba nebyla na ní.

"No pochemu?" Zola se snaží zeptat. S rukama, které ji madam tak pevně svírala za tváře, bylo těžké vůbec mluvit. Ale proč?

Žena věděla, kdo jsou Zolovi rodiče, a věděla, proč je mladá dívka okamžitě oblíbená. Ona se však jen ušklíbla a ignorovala otázku, než vytrhla paži a zatlačila Zolu zpět do řady s ostatními dívkami.

Klopýtala dozadu do řady. Dívky ji sledovaly a usmívaly se, protože chtěly vidět její selhání. Nikdo z nich ji neměl rád. Zola se zamračila a vzhlédla k nim. Měla pocit, jako by se nad jejím drobným tělem vznášeli další obři a nemohla se od nich dostat. Vždy ji obklopovali obři. Nechtěli, aby utekla.

Nechápala, proč se jí smějí. Věděla však, že si to nepřeje. Chtěla jim dát facku, ale pak ji zlí muži plácli po zádech. Nechala si ruce pro sebe a odvrátila zrak od obrů, kteří se jí posmívali. Místo toho zaměřila svou pozornost zpět na Madame a Dimitriho.

Madame B byla ohromena. Čekala, že Zola zareaguje impulzivně a hněvem, ale neudělala to. Madame B ještě jednou spokojeně přikývla, než se otočila na podpatku a odešla z místnosti.

Dívky dál stály, a tak je Zola jen kopíroval.

"Tu ne luchshe nas, shrink." Blondýnka napravo komentuje. Zola k ní vzhlédla, ale pak se podívala jinam a nasměrovala oči k podlaze. Byla vyděšená a styděla Nechtěla už být mezi dívkami. Milovala tanec, ale nenáviděla dívky, se kterými musela tančit. Nejsi lepší než my, zmenši se.

Stála očima na podlaze, zatímco dívky se tomu prohlášení smály, jako by to bylo k smíchu. Zola zadržela nutkání plakat, protože věděla, že by se jí tím ještě více posmívali. Počkala, až ji muži popadnou a hrubě hodí na tvrdou postel a spoutají jí ruce nad hlavou. A ona pouze prošla stejnou přesnou situací při opakování po další čtyři roky.