In Their Hands |BARNES (CZ translation)|

12 | двенадцать

ZOLA STÁLA POD VODOU ze sprchy. Byla zima a připomínalo jí to sníh z domova. Připomnělo jí to časy, kdy očekávali, že zůstane v teple s tím drobným hadříkem, když venku sněží. Neměla ráda studené věci.

Natalia seděla na židli před sprchou a v rukou držela knihu. Clint jí to doporučil. Nikdy neměla čas vzít si do ruky knihu, ani jí to nikdy nebylo dovoleno, a tak využila této příležitosti a jednu si vyzkoušela.

Zola kvůli teplotě objala ruce kolem svého malého těla. Prakticky viděla, jak se kolem ní shlukují stráže a stojí nad ní jako obři. Nenáviděla způsob, jakým cítila, jak na ni zírají.

Když stála na místě, zaryla si prsty hlouběji do kůže. Začala hyperventilovat a ztrácet kontrolu nad dýcháním. Mohla je vidět. Cítila je. Sledovali ji.

Natalia okamžitě zvedla oči od knihy. Zola měl v poslední době šílené epizody a flashbacky. Všechno, co udělala, ji přimělo si je zapamatovat.

"Zolo?" ptá se Natalia, když otevírá skleněné dveře a chytí Zolu za paži. Chvíli byla ve sprše, takže teď to vypadalo jako skvělý čas ji dostat ven.

Pomalu kolem Zoly přetáhla ručník a sáhla do sprchy, aby mohla vypnout vodu.

Natalia držela ruku na Zolově tváři, když jí po tvářích stékaly slzy. Nenáviděla, že stejnou bolest, jakou zažívala celý život, musela zažít i její dcera.

"Nejsou tady, zlato. Nemohou ti ublížit," říká jí Natalia. Obejme jednu ruku kolem Zolových zad a druhou ruku proti její tváři. "Clint se o nás postará. Právě teď jsme v bezpečí." Zašeptá Natalia a políbí ji na čelo.

Zola moc nerozumí tomu, co Natalia říká. Natalia se snažila zbavit ruského přízvuku, když mluvila anglicky, takže mluvila anglicky mnohem víc než obvykle.

Zola dál se strachem zírá do očí své mámy. Byla vystrašená.

"To je v pořádku,. Neboj se." řekne jí Natalia a přitáhne druhou ruku kolem Zoliných zad tak, aby ji objímala. Políbila dceru na čelo a přitiskla ji k sobě.

Zola se zhluboka nadechla ve snaze uklidnit se. Clint se jim chystal pomoci. Nepotřebovala se bát. Měli pomoc. Byla v bezpečí. Pokud její matka řekla, že by se neměla bát, měla by jí věřit.

Natalia ji oblékla do šatů, které Clint sebral den předtím. Ze všech sil se snažil, aby pro ně byl život normální a zábavný. Měli tolik věcí, které mohli zkusit, protože technicky jediná věc, kterou kdy zkusili, byl chléb a vražda.

"Hej, vy dvě, pojďte sem." Clint volá z jednoho z pokojů nahoře. Právě skončili v koupelně, tak šli chodbou a následovali jeho hluboký hlas. Ještě si úplně neorientovali v domě."

Zola otevřela dveře a rozhlédla se.

"Jo. Myslel jsem, že bych ti to trochu pozměnil." Clint se usměje a postaví se na nohy. Klečel , jak něco opravoval pod postelí. Tak rychle vymaloval stěny a ozdobil je samolepkami s malými hvězdičkami. Přes postel položil novou sadu prostěradel. Byly žluté a ladily s růžovou barvou stěn. Z práce, kterou vykonal, se cítil mnohem lépe, když viděl úsměv a vzrušení, které přelily Zolovu tvář.

Běžela ke své nové posteli a vyskočila na ni. Bylo to pohodlné, ne těžké a bolestivé. Měla polštář a přikrývku, která pokrývala celé její tělo. Měla okno, které mohla otevírat a zavírat, měla skříň plnou nových šatů, které Clint koupil a dostal. Měla stůl a světlo, takže nikdy nebyla tma.

Vyskočila, usmívala se a smála se. Byla tak šťastná. Cítila se tak milovaná a opečovávaná. Vyskočila z postele a hodila se kolem Clintova dolního trupu jako "děkuji". Pevně ​​ho stiskla a při tom skočila. Byla tak šťastná.