In Their Hands |BARNES (CZ translation)|

04 | четыре

*před několika hodinami*

"VY ZAKHODITE VNUTR' I SRAZHAYETES' S NEY," instruoval představený s pevným a náročným, chladným pohledem na tváři. Počkal, až jeho voják odejde a bude dělat svou práci, a když to neudělal, zvedl obočí. "Ach? Sushchestvuyet problém?" zeptal se chladně. Muž věděl, že by měl poslouchat, pokud nechce, aby to udělali znovu, ale statečně zavrtěl hlavou. Běž dovnitř a bojuj s ní. Je to problém?

"Ya ne khochu etogo delat"." Muž s jednou paží z kovu a jednou z kůže a masa odpověděl. Nechtěl udělat nic, k čemu ho přiměli. Chtěl být dobrý chlap. Nechci to udělat.

Nadřízený se usadil v překvapeném úšklebku, když se pomalu a plíživě přibližoval k muži s tmavšími hnědými vlasy. Stále upíral své oči do těch jeho, když přicházel o krok blíž a blíž k Buckymu.

"Neptal jsem se, co chceš dělat," směje se pobaveně. Tmavovlasý muž otráveně odvrátil oči, než dostal facku. Okamžitě věděl, že mu v ústech krvácí, a zvedl ruku, aby to ucítil. Nadřízený se díval a čekal, co James řekne.

"Ya ne khochu prichinyat' yey bol." Bucky odpoví a zvedne bradu, aby se nadřízenému podíval přímo do očí. Nevěděl, kdo ta holčička je, ale něco v něm ho prostě přesvědčilo, že jí opravdu nechce ublížit. Nechtěl vidět tu zrzku plakat, protože byla tak známá. Její oči, její nos, její rty. Už je někde viděl a nikdy to nedokázal zapomenout. Vymyli mu mozek a on si vždy pamatoval ženu, která měla zrzavé vlasy, zelené oči a malé růžové rty. Vždy si bude pamatovat malé miminko v cele, které zrcadlilo její obraz. Zbili ho a vymyli mu mozek a znovu a znovu na ni vzpomíná. Ne vždy si pamatuje, co ho k ní přiměli, ale občas si vzpomene. Právě teď si vzpomněl na jen ten nejmenší kousek. Nechci jí ublížit.

Bylo to, jako by tam ta vzpomínka byla, ale nebyla. Viděl malé záblesky jejího bolestného výrazu a malé záblesky, jak se ho snaží odstrčit. Nikdy nemohl přijít na to, co to bylo, ale věděl, že je to něco špatného. Kromě toho, pokaždé, když viděl vzpomínku na její tvář, nemohl se divit, jak krásná ve skutečnosti byla. Co by dal za to, aby viděl její krásnou tvář osobně. Jen si přál, aby ho chtěla vidět. Byl Bucky, jak si v tu chvíli myslel, ale nikdy ve skutečnosti nemohl být Bucky příliš dlouho. Obvykle byl nucen být Jamesem. James byl horší než Bucky, ale lepší než zimní voják. Nebyl pod tím pitomým kouzlem, ale věřil, že by měl sloužit Rudé komnatě.

Jeho oči se rychle zasklely silnou vrstvou slz, které měly spadnout. Neotřel si oči, ale ani ty slzy nenechal padnout. Zíral na představeného, ​​když si vzpomněl na dívčin obličej.

Věděl, že to nebyl on. Ve flashbacku; byl to voják.

To znamenalo, že Natalia tu prostě musela být. V tomto zařízení. Nikdy by takový cíl neumučil. Dívka- Natalia byla v této budově.

"Co jsi mě přiměl udělat jí? Ta zrzka?" zeptal se Bucky a udělal sebevědomý krok blíž k ohavné, vrásčité tváři nadřízeného. Díval se dolů do mužových modrých očí, které odrážely ty jeho, než zopakoval: "Neublížím jí."

Nadřízený se vtipně zasmál, než se mu náznak úsměvu rychle a úplně setřel z tváře. James na něj zíral důrazným a sebevědomýma očima. Malé dívce by neublížil.

"Ale ublížíš." Říká mu nadřízený a ukazuje na červenou hvězdu na jeho paži. Oni ho vlastnili. Nemohl se dostat pryč. Možná by jí James neublížil, ale jejich voják ano.