In Their Hands |BARNES (CZ translation)|

10 | десять

"Proč?"

"Nevím."

Zola si konverzaci neustále přehrávala v hlavě. Nemohla přestat myslet na muže jménem Bucky. Pořád ho samozřejmě nenáviděla. Ale teď viděla jeho novou stránku a kvůli tomu ho nemohla dostat z hlavy. Zimní voják? Pláč? Prostě to nedalo dohromady a ona na to nemohla zapomenout.

Vzpomněla si, jak dal prsty k sobě. Mamulya a Papa. Zvedla hlavu, aby se podívala na svou mámu, která seděla vedle ní v autě.

"Mama," začne a čeká, až upoutá pozornost Natalie. "Mama, kto papa?" zeptala se tiše, pro případ, že by spolu neměli mluvit. Doma to nikdy nesměla, takže nebyla zvyklá, že to směla dělat jinde.

"Chto?" ptá se Natalia zmateně. Naklonila hlavu a čekala, až to Zola vysvětlí. Zola se na okamžik odvrátila a pak se vrátila na svou mámu. Zvedla oba prsty a pomalu je spojila. Co?

"Mama, papa." Řekla, než si spustila ruce zpět do klína. Natalia zmateně sleduje. Věděla, co je to matka a otec, ale nechápala, na co se Zola ptá.

"O chem ty govorish"?" Zeptá se a stále se snaží pochopit Zoliino gesto. Zola otráveně protočí oči. Opravdu to nikdy předtím neudělala, protože jí to nebylo dovoleno. Pravděpodobně to stále neměla dělat své matce, ale tak nějak se to prostě stalo. Natalia o tom chtěla něco říct, ale rozhodla se, že to neudělá. O čem to mluvíš?

"Zimnego Soldat. Papa." řekne Zola tiše. Řekla to, jako by to byla spíš otázka, protože si nebyla jistá. Usoudila, že Natalia musela vědět, kdo je její otec, protože ti dva šli spolu na demonstraci. Zimní Voják. Tatínek.

Natalia na chvíli vytřeští oči, než se to pokusí skrýt a odvrátit se. Nečekala, že Zola bude vědět, kdo je, ani kdo je pro ni. V tu chvíli na toho muže nechtěla ani pomyslet. Vzpomínka na to, co jí udělal, byla děsivá a tragická. Její oči se naplnily strachem, jen když slyšela jeho jméno. Dlouho ho nechtěla znovu vidět a měla štěstí, že už nebude muset. Pro teď.

Zola sledovala, jak její matka otočila hlavu, aby se podívala opačným směrem. Chvíli počkala, aby zjistila, jestli její máma vůbec zareaguje, a když ne, prostě se také podívala jinam. Věděla, že Natalia neodpoví, pokud to neudělá napoprvé.

Možná jen nebyla připravená o tom mluvit, možná na to jen ještě nechtěla myslet. Nebylo jí příjemné o něm teď mluvit se Zolou.

Auto zastavilo. Byl to nejnovější model tohoto luxusního SUV, ve kterém jezdily všechny celebrity.

Zola se zvedla a pokusila se podívat z okna, ale uskočila dozadu, když jí přišel otevřít dveře muž z dřívějška.

Váhavě na něj vzhlédla a pomalu se odšourala na konec svého sedadla.

"Ahoj jak se jmenuješ?" Zeptal se a natáhl ruku, aby jí mohl pomoci dolů. Auto bylo nějak vysoko a ona byla dost malá.

Zola na něj dál zírala, ale odpověděla: "Zola." Pamatuje si, jak jí její otec řekl "vy Zola Barnes", a tak se rozhodla uvést "Barnes." Vysoký muž přikývl a pustil Zolovu ruku, když skočila dolů.

Nebyl to špatný chlap, takže neměla důvod se ho bát. Ona byla ta špatná a on se jí ani nebál.

"To je hezké jméno. Ruské, co?" Zeptá se, zavře za ní dveře a vede ji kolem auta k místu, kde byla její matka. Zola viděla jeho jméno ve složce, když ji Bucky instruoval, jaké je její poslání, ale nepamatovala si ho.

Zola na odpověď jen s lehkým úsměvem přikývne. Byla venku, povídala si s hodnými kluky, jaký důvod měla být naštvaná?

"Jsem Clint. Promiň, nikdy jsem se nepředstavil." Řekne a natáhne ruku, aby si potřásla. Zírala na jeho ruku se zvednutým obočím. Nechápala. Nikdy také nemusela nikomu podat ruku, takže ani nevěděla, že jde o věc.