Kapitola 52.

703 24 3
                                    

Jason
Na hrudi mě šimraly něčí dlouhé vlasy. Otevřel jsem oči a jako by mě rázem zavalila vlna vzpomínek na včerejší noc. Na celý včerejší den. Který skončil nezapomenutelnou nocí.
Kaštanové kadeře ze mě sklouzly. Rose se probudila.
Svalila se ze mě a lehla si na druhý bok. Takže ještě spí.
Vyskytl se mi pohled na její holá záda, která byla u krku ozdobena drobnými skvrnami v barvě čerstvých cucfleků.
Spokojeně oddychovala a když jsem se chystal opatrně vylézt z postele, nečekaně promluvila. ,,Dobré ráno," stále zády ke mně.
Vrátil jsem se do původní polohy a nalepil se na ni zezadu. Z krku jsem jí přehodil poctivě každý tmavý vlas dopředu. Potom jsem ji na rameno políbil. ,,Dobré."
Zhluboka se nadechla a s úsměvem se na mě konečně otočila. Tváří v tvář jsme leželi těsně naproti sobě a zkoumali obličej toho druhého. Když mi na líc položila dlaň a přitáhla si mě do polibku, projela mnou myšlenka, jestli se mi to celé jenom nezdá. Je to totiž až moc dokonalé aby to byla pravda.
Odtáhla se, ale rukou pořád spočívala na mé tváři. Já tou svojí přejížděl po jejích liniích.
Chvíli jsme oba mlčeli a jen si užívali toho krásného výhledu na sebe.
,,Co bude dál?" vydechla po pěti minutách pozorování a lehce přejížděla prsty po mém několikadenním strništi.
Chytil jsem její dlaň a vtiskl jí do ní polibek. ,,To mi řekni ty."
Neznatelně zvedla koutky do slabého úsměvu. ,,Já to chci slyšet od tebe."
Vrátili jsme se k našemu pečlivému zkoumání sebe navzájem, dokud jsem nesebral odvahu na to říct: ,,Ten den, kdy jsi mě opustila... Chtěl jsem tě požádat o ruku."
Šokem lehce pootevřela ústa a v očích se jí zaleskly slzy.
,,Jel jsem ti koupit kytici tvých oblíbených rudých růží a vyzvednout prstýnek. Když jsem se vrátil domů, už jsem tě tam nenašel." Pohledem jsem pozoroval její reakci a vnitřní boj, který sváděla se slzami. Prohrála. Nejdřív utekla první, potom druhá a třetí. Přitiskla ruku na mé srdce a rozbrečela se.
Přitáhl jsem si ji k sobě a ona zavrtala hlavu do mezery mezi mým ramenem a krkem. Propletla si se mnou prsty a jen jsme tam tak leželi.
,,Máme ještě šanci, Jasone?" její teplý dech mě polechtal na bradě. Zvedla pohled a čekala na mou odpověď.
,,Přál bych si, abychom měli," pokusil jsem se o úsměv.
,,Ani nevíš, jak moc si to přeju taky," povzdechla si a znovu jsme propojili naše rty do opojného polibku.

Po rozpojení našich rtů jsem naprázdno polkul. Musím to říct. ,,Rose, já... ještě potřebuju čas na to všechno to vstřebat."
S každým mým slovem přikyvovala. ,,Chápu. Necháme tomu volný průběh, co ty na to?" Zvedla při tom pohled přímo do mých očí.
Koutky se mi pomalu rozšiřovaly do úsměvu. ,,Vezmeme to pomalu..."
Šibalsky se usmála. ,,A to pomalu platí už... od dneška?" Na hrudníku jsem cítil elektřinu v místech, kde se prsty dotýkala mé kůže.
Zhluboka jsem vydechl. Místo odpovědi jsem ji dostal pod sebe a vzepřel se nad ní.

***

Rose
Pomáhala jsem Daisy do nádherných bílých šatů a musela zatlačovat další slzy.
,,Rose, co se děje?" starostlivě si mě prohlížela a položila mi ruce na ramena.
Zahnala jsem slzy mávnutím rukou. ,,Nic. Jenom...všechno to na mě dopadlo."
Sevřela mě v pevném objetí a konejšivě mě hladila po vlasech.

Když byla konečně oblečená do svatebních šatů, sedly jsme si na malý gauč v jejím apartmánu. Chytla mě za obě ruce a znovu si mě se starostmi prohlížela. ,,Zeptám se znovu. Rose, co se děje?"
Zhluboka jsem se nadechla a setřela neviditelné smítko z mých starorůžových šatů. ,,Jason mě chtěl požádat o ruku. Ten den, kdy jsem od něho odešla."
Překvapením skoro nedýchala a přikryla si pravačkou pusu. ,,Co..cože?"
Mlčky jsem přikývla a oči zapíchla do kožešiny na dřevěných parketách.
,,Kdy ti to říkal?"
,,Dneska ráno," špitla jsem trochu provinile. ,,Mimochodem, moc ti děkuju za jeden společný pokoj. Došlo nám, že v tom máte s Adrienem prsty."
Pyšně se usmála. ,,A byla naše snaha k něčemu?"
Se zamilovaným úsměvem jsem pokrčila rameny.
Zalapala po dechu a nadšeně začala poskakovat. ,,Takže došlo na usmiřovací sex po dlouhém odloučení?"
,,Třikrát," zrudly mi tváře. Vzpomínky na minulou noc jsou pořád dost živé.

Nic pro mě neznamená✔️Where stories live. Discover now