Kapitola 19.

954 24 2
                                    

Uběhl další týden a nemohla jsem být šťastnější.
S Jasonem jsme prožívali snad nejkrásnější chvíle v našem vztahu, v práci toho před prázdninami naštěstí nebylo tolik a nikdo neměl ani tušení o našem románku s Jasonem. I když, on to žádný románek není. Je to vážný vztah. Oba se milujeme a vypadá to, že se nic nemůže pokazit.

Zrovna byl pátek a mě probudilo neústupné vyzvánění mobilu. Zase tohle číslo. Snaží se mi dovolat už týden a jsem si jistá, že to je Patrick. Kdo jiný by byl tak vytrvalý? Jednou jsem hovor přijala a když jsem se představila, nějaká ženská řekla jenom: ,,Vy?" a pak hovor ukončila. Takže netuším, proč mi volá nejspíš nějaká nová Patrickova holka nebo co po mně chcou, ale já jsem se zařekla, že už s ním nikdy nepromluvím a to plánuju dodržet.
,,Zase to neznámé číslo?" zamručel rozespalý Jason a protřel si oči. Otočil se bokem ke mně a prosvítající paprsek slunce skrz rolety osvětlil jeho odhalený vypracovaný hrudník.
,,Mhm. Ještě můžeš spát." Lehce jsem ho políbila na čelo a prsty přejela po jeho tmavých vlasech, které mu rozpustile padaly do čela.
Posadila jsem se a protáhla si záda abych vůbec vylezla z postele. Patrick to konečně vzdal a na obrazovce už neblikalo ID volajícího.
,,S tebou," zaškemral Jason a natáhl ke mně ruku.
Obdarovala jsem ho zamilovaným úsměvem. ,,Musím jít běhat."
,,Ahhh, Rosie, ty už přece nemusíš nadosmrti sportovat. Jsi dokonalá a vždycky budeš, i kdyby jsi měla sto kila. Teď se ale prosím vrať do postele." Už vypadal stoprocentně probuzený.
Pohladila jsem ho po ruce a přemýšlivě si prohlédla jeho obličej. ,,Hmm...Lákavá nabídka, ale bohužel zamítnuto." Vyskočila jsem z postele a utíkala ke dveřím.
Jason byl samozřejmě rychlejší a hned u dveří mi zatarasil cestu. Na oko naštvaně mě pozoroval přimhouřenýma očima a pak mě zničehonic chytil do náruče a hodil mě zpátky do postele.
,,Nařizuju ti to...jako tvůj nadřízený," řekl zadýchaně a skočil vedle mě. Ta postel toho musí vydržet.
,,Pane generální, ale co si o tom budou myslet lidi?"
,,To mě nezajímá. Jsem Váš šéf a kdykoliv Vás omluvím, Rosemary. Asi mám pro Vás nějakou slabost nebo co." Rošťácky se usmál a prstem přejížděl po mém obličeji.
Dlaněmi jsem uchopila jeho obličej a políbila Jasona na rty. Polibek prohloubil a snažil se jej udržet, co nejdýl. Když rukou došel k lemu mé saténové košilky, rychlostí jazyku chameleona jsem ho svou rukou zastavila.
,,Slečno Cooperová...Vy asi přijdete o prémie."
,,Já už mám přece prémie dávno zasloužené. To si nepamatuje, pane Tannere, jak jsem Vás tuhle udělala? Tak, že jste křičel moje jméno a prosil mě, ať už svolím k pohlavnímu styku? A nebylo to jen jednou." Koketně jsem při tom přejížděla ukazováčkem nad lemem jeho boxerek. Pomalu ale jistě se v nich něco zvětšovalo.
,,Kurva, jak Vy to jen děláte, Cooperová?" zasténal a mezi prsty svíral prostěradlo.
,,Dneska mě uděláte Vy, Tannere. A pak možná budu tak hodná, že se s Vámi vyspím." Přestala jsem a trochu roztáhla nohy, jako pozvánku pro něj.
Jason to bral jako pokyn a zasunul ruku do mých pyžamových kraťasů.
,,Aah!"

,,Dobré ráno," na Brandonův stůl jsem položila papírový sáček s čerstvě upečenými mini koblížky.
,,Hned je lepší," usmál se na oplátku Brandon a s chutí se zakousl do sladkého pečiva.
Jason dorazil do kanceláře schválně pět minut přede mnou abychom nebudili nějaká podezření. Jedna chyba, jedno anonymní udání majiteli a oba si můžeme hledat nové místo. Vztahy na pracovišti jsou totiž pochopitelně zakázané. A zvlášť pokud se jedná o nadřízeného a někoho, kdo pracuje pod ním.
Přes záznamník se ozval Jasonův hlas zbarvený profesionálním podtónem: ,,Slečno Cooperová, můžete prosím na chvíli?"
Brandon si mě přeměřil pohledem. ,,Proč si Vás k sobě pořád volá?"
Jeho otázku jsem přešla a s milým úsměvem stiskla tlačítko na záznamníku. ,,Samozřejmě."

,,Přál jste si se mnou mlu—"
Zbytek věty zanikl někde v hrdle, jelikož jsem šokem přestala dýchat. Majitel firmy. U Jasona v kanceláři. A zavolali si mě.
Pokusila jsem se zachovat si profesionalitu úsměvem, za kterým jsem skryla většinu svých obav. Ignorovala jsem katastrofické scénáře plodící se v mé hlavě a snažila se co nejvíc klidným hlasem dokončit předchozí větu. ,,Přál jste si se mnou mluvit, pane Tannere?"
Jasonovi škubly koutky do slabého úsměvu.   Snaží se mě uklidnit.
,,Ano, Rose. Potřeboval bych, abyste zajistila schůzku v konferenční místnosti, na žádost pana majitele Van Loovera."
Uff...To je všechno?
,,Jistě, na kterou hodinu?" kývla jsem směrem k majiteli.
,,Na dvě odpoledne," odpověděl hřmotným hlasem a zvedl se z křesla. ,,Mám nějaké sdělení."
A potom bez jakéhokoliv dalšího rozloučení odešel.
Taky jsem se chystala odejít a hodila po Jasonovi úsměv. Pak jsem se ale otočila a úsměv na mé tváří vystřídal výraz plný obav a starostí. ,,Jasone, Brandon začíná mít podezření. Něco tuší."
Na čele mu vyskočila starostlivá vráska.
,,Co tuší?"
Polohlasem jsem mu odpověděla: ,,Pořád si mě voláš do kanceláře a když se nejedná o pracovní věci, zdržím se tu i deset minut. Jeho sis zavolal tak jednou."
Hlasitě se zasmál. ,,Tak na určité věci preferuju spíš tebe, než tvého kolegu." Šibalsky mu svítily oči.
,,Jenom...Příště si třeba zavolej jeho a zadej mu nějaký úkol." Malý úsměv jsem doplnila mrknutím levým okem. Potom jsem už konečně odešla zpátky do své kanceláře.
,,Na dvě hodiny tam všem dej schůzku v konferenčce. Majitel." Zaúkolovala jsem Brandona.

Jason má dneska domluvenou rozlučku se svobodou od nějakého kámoše, tak jsem si naplánovala večer sama pro sebe.
Jelikož je Daisy s Adrienem na dovolené, budu si muset vystačit s lahví prossecca sama.
Když jsem vylezla z horké vany, zabalila jsem se jenom do ručníku a šla jsem si do ložnice pro něco na sebe.
Oblékla jsem se do spodního prádla a přes sebe přehodila akorát župan. Mokré vlasy jsem se rozhodla nechat uschnout volně. Jednak se mi nechtělo je dvě hodiny fénovat a za druhé - takhle budou zítra vlnité a nebudou tak hooodně objemné.

Do mísy jsem si udělala sýrový popcorn a do sklenice jsem nalila až po okraj růžové prosecco.
Rozvalila jsem se na pohodlný gauč. Chvíli jsem váhala, jestli si pustit něco na Netflixu nebo Hbo max. Nakonec to vyhrál Netflix a můj oblíbený film Jak ztratit kluka v deseti dnech.

***

Film byl asi v polovině, když někdo zazvonil.
Kdo by chodil tak pozdě večer? Bylo asi půl jedenácté.
Stopla jsem film a nejistým krokem jsem došla ke dveřím. Z mi neznámého důvodu se mi klepaly ruce a když někdo zazvonil podruhé, cukla jsem sebou. Odemkla jsem a vzala za kliku.
Dveře se otevřely a odhalily vysokou ženskou postavu, která za ruku držela malého chlapečka. Chlapeček měl blonďaté vlásky a vypadal opravdu vystrašeně. V životě jsem ho neviděla. Tu ženu jsem ale poznala moc dobře. I na to, že byl večer a ona se schovávala za slunečními brýlemi. Asi, aby ji nikdo nepoznal.
,,Dobrý večer, bydlí tady Jason? Jason Tanner?" promluvila blondýna a posunula před sebe toho kluka.
,,Ehm...A proč Vás to zajímá?" vypadlo ze mě, ale jen jsem se snažila oddálit bolestivou pravdu. V krku se mi začal tvořit knedlík a srdce mi pomalu praskalo na kousíčky.
,,Potřebuji pomoc. Vlastně, potřebujeme." Pohledem ukázala na malého blonďáka a ten si mě zaujatě prohlížel. Sakra, vždyť já mám na sobě jenom ten župan!
,,Pořád jste mi neřekla, proč hledáte zrovna jeho," trvala jsem na svém.
,,Jsem jeho bývalá přítelkyně a tohle je jeho syn," procedila skrz zaťaté zuby, už trochu otráveně. ,,Říkal, že kdyby byl nějaký problém, máme přijít. Tak jsme přišli."
Nahlédla jsem na prázdnou tmavou chodbu, kde stály dva velké kufry. Teprve teď jsem si všimla, že chlapec má na zádech batůžek ve tvaru medvědí hlavy.
A takhle začal konec idylky a sluncem zalitého vztahu...

Zdravím vás u nové kapitoly ✨
Konečně tady máme velký zvrat, který ovlivní snad všechno.
I když je to víc než jasné, přesto se zeptám...Kdo asi bude ta vysoká blondýna, která se objevila na prahu Jasonova bytu s malým dítětem? 😁
Děkuji moc za všechna přečtení a za každý hlas❤️🙏
Btw tuhle kapitolu vydávám o něco dřív, než jsem měla v plánu, protože teď vůbec nevím, jak to budu v Anglii stíhat. Tak snad vás předčasné vydání potěší ✨
Xx

Nic pro mě neznamená✔️Où les histoires vivent. Découvrez maintenant