Nic pro mě neznamená✔️

Kapitola 45.

Rose
Natěšeně jsem vyčkávala na ohlášení přistání Daisyina letadla. Howard, který stál opodál, aby nás pak měl kdo odvézt, už ze mě musel být na prášky.
,,Rose, uklidni se. Vypadáš jako malé dítě čekající na Santa Clause." Pobaveně se zasmál a prohrábnul si své šedivé vlasy.
Věnovala jsem mu jenom rozpačitý úsměv s omluvným výrazem a dále pochodovala po letišti.
A potom jsem v davu lidí zahlédla zlatavě lesknoucí se blonďaté vlasy a dvě svítící modré oči. ,,Daisy! To je ona, Howarde!" Nečekala jsem ani na jeho odpověď a rozběhla se jí naproti.
Ona pustila kufr, který vedle sebe tlačila a rozevřela mi náruč, přičemž taky přidala do kroku. A potom jsme si vběhly do náruče.
,,Rose! Panebože, jak jsi mi chyběla!" Její pevné paže se kolem mě omotaly jako chapadla chobotnice, které jen tak svou kořist nepustí.
,,Dais! To to trvalo!" Tiskla jsem se k ní ještě pevněji. ,,Tak ho ukaž, dělej dělej!"
Natáhla ke mně levou ruku a do oka mě okamžitě uhodil obrovský prsten s diamantem uprostřed. Z očí mi opět vytryskly slzy nadšení.
Znovu jsme se objaly a začaly poskakovat.
Abyste si nemysleli, že jednáme nějak přehnaně, je to tři měsíce, co mě s Adrienem vyhodili na letišti v Chicagu a já jsem nasedla na letadlo směr Severní Karolína. Od té doby si samozřejmě voláme a píšeme, ale není to ono...
Když jsme se asi po desetiminutovém skákání a vřeštění uklidnily, pomohla jsem Daisy s kufrem a šly jsme směrem k Howardovi, který pořád trpělivě vysedával na židli v hale.
,,Daisy, dovol, abych ti představila jediného může v mém životě, který mi nikdy neublížil. Howarde, tohle je ta nejúžasnější kamarádka, jakou si můžete představit." Howard, jako správný gentleman k Daisy natáhl ruku jako první a druhou si uhladil sako. ,,Moc mě těší, slečno Davisonová," kývl hlavou. Daisy ruku vřele přijala a usmála se. ,,Pro Vás Daisy, Howarde. Smím Vám tak říkat?"
Howard se usmál pod fousem. ,,Všichni lidé blízcí Rose mi tak mohou říkat."

***

Zatímco Howard odvezl Daisyiny věci na sídlo v Kinstonu, vysadil nás v centru města a vydaly jsme se rovnou na pořádný oběd.
,,Takže za měsíc ode dneška?" upila jsem ze své sklenice prosecca. Polila mě silná vlna nostalgie. Já, Daisy, a prosecco jsme nerozlučná trojice.
,,Ano ano. Za měsíc ze mě bude paní Williamsová." Pomněnkové oči nepřestaly od jejího příjezdu zářit. Vlastně září celá Daisy.
,,Mám takovou radost, že jste šťastní! Nevadí, že na vaší svatbě budu brečet a přehluším tak vaše sliby?" Trochu provinile jsem se usmála, protože mi bylo jasné už teď, že právě na svatbě Daisy a Adriena budu brečet víc, než kdy na té mojí.
,,Prosím tě, jestli tě vůbec půjde přese mě slyšet," zasmála se a nervózně se napila. ,,Je tady jedna věc, Rose."
Napnula jsem se a zapla všechny radary uvnitř mého těla.
,,Jason...Zvali jsme ho na svatbu, ale říkal, že nedorazí."
Co? Co kurva?! Proč?! Kvůli mě?
,,Eh, co?"
Smutně se usmála. ,,Přemlouvali jsme ho. Hlavně pro Adriena hodně znamenalo, aby tam jeho nejlepší kamarád byl. Chtěl ho tam jako svého svědka."
Pořád jsem nevěřila, že by si Jason nechal takovou příležitost, jako je svatba jeho nejlepších kamarádů, ujít. ,,A...říkal proč? Proč nedorazí?"
Zářivé oči snad poprvé pohasly a vpíjely se hluboko do mých. ,,Že prý si neumí představit, že by se na tebe měl celý den dívat. Na ženu, která mu zlomila srdce."
Teď se srdce málem zlomilo mi. Už delší dobu mě hlodá myšlenka, jestli jsem se se svým odchodem neukvapila. Přece jenom, konečně jsme dostali další šanci a já jsem za sebou zanechala akorát dopis?! Zkurvený dopis, který by nikdy neobsáhl všechno, co k Jasonovi cítím? Rose, ty jsi fakt pipina.
,,Tak jsme mu navrhli, že to s ním potom oslavíme zvlášť. Věř mi, taky z toho nemám radost." Tentokrát se mému pohledu vyhla a hypnotizovala prázdný talíř, kde se před několika minutami ještě vyskytoval oběd.
To se vážně má Jason potřebu chovat, jako bychom byli rozvedený pár? Co to sakra...
,,To je škoda, ale tak co naděláme, že?" Zvedla jsem koutky do slabého úsměvu a na ex dopila celý obsah sklenice. ,,Chceš ještě něco nebo půjdeme na ty nákupy?"
Daisy mě zaraženě pozorovala a asi nevěřila svým očím. Co ode mě čeká? Že se tady složím a probrečím vodní kanál?
,,Jsem v pohodě. Jenom si odskočím." Pořád nechápavě se pokusila o úsměv a zmizela na toalety.
,,Pardon," kývla jsem na číšníci, která kolem procházela, ,,můžu poprosit o účet?"

Jason
,,Jak se těšíš na svatbu, budoucí podpantofláku?" zasmál jsem se na Adriena, když celý uřícený slezl z běhacího pásu.
Sarkasticky si odfrknul. ,,Na svatbu se těším, to bude největší mejdan století!"
Do konverzace se zapojil James, který vytrvale mlátil do boxovacího pytle opodál. ,,Kámo, kdyby Daisy slyšela, že vaší svatbě říkáš ,mejdan', tak k tomu oltáři ani nedojdeš." Nad tou poznámkou Adrien s úsměvem zakroutil hlavu, zatímco já jsem měl co dělat, abych na sebe smíchy neshodil činku s váhou.
,,Kamarádi, manželství s Daisy? To bude jedna velká pohádka." Adrien se nepřestával zasněně usmívat.
,,To mi chceš říct, že se nikdy nehádáte? Žádné občasné žárlivé výstupy? Žádný náznak podoby s protivnou tchyní?" zkoušel jsem to.
,,Jasně, že se někdy hádáme... Ale nejsou to žádné hádky, kdy po sobě házíme talířema. Nelítají facky a ani urážky. Žárlivé výstupy snad nikdy nebyly, kdyžtak jenom menší sarkastická poznámka a co se tchyně týče —ta mě miluje. A v porovnání s ostatními pětihlavými saněmi, co užívají stejný titul jako ona, je úplně zlatá. Nechcu se chlubit, ale myslím, že jsem vyhrál." Triumfálně se zasmál.
,,Tak nemáš moc s kým soutěžit. Mě láska mého života opustila a odbyla nějakým dopisem a co jsem tak zaznamenal u Jamese, od rozchodu s tou nádherou taky žádný vztah neměl, co?" Jamesovi hrál při mém zhodnocení situace na tváři pobavený úsměv. ,,To mi chceš říct, že od odjezdu s Rose jsi neměl zájemkyně?"
Zavrtěl jsem hlavou a odložil váhu na stojan. Prudce jsem se posadil. ,,Jako...je tady jedna žena."
Adrien jako by rázem ožil. ,,No nekecej! Známe ji?"
Pohledem jsem zavadil o Jamese, na kterém bylo zřejmé, že se mu nelíbí, že je v mém životě jiná žena než jeho sestra. Teď už od toho nemůžu odbočit.
,,Jmenuje se Kylie, je pěkná, milá, a je to barmanka."
Oba mí kamarádi mě pozorovali. Adrien obdivně zahvízdal, James radši přešel na běhací pás a ukazoval nám tak svoje záda.
,,Už jste spolu spali?" zeptal se nedočkavě Adrien.
,,Ne. Jednou k tomu málem došlo, ale na poslední chvíli jsem vycouval. Ale řeknu ti, je to sakra sexy ženská. A když říkám sexy," na svém hrudníku jsem znázornil objem Kyliina poprsí, ,,tak myslím sexy."
Z běžícího pásu se ozval James. ,,Tři...měsíce...Jasone. Je pryč teprve tři...měsíce," vydýchával.
,,Chceš mi tvrdit, že ty bys na mém místě držel doživotní celibát a čekal, až se jednoho dne Rose možná vrátí?" měřil jsem si ho zmateným pohledem.
,,Kdybys ji miloval, tak jí nedovolíš odjet. Nebo bys odjel s ní." Utíral si obličej do ručníku a přestal cvičit. Konečně se k nám otočil čelem.
,,Prosím? Chceš říct, že jsem ji nemiloval? Já ti řeknu tajemství, Jamesi. Já ji pořád miluju! A ona se rozhodla odjet beze mě. Naposled, co jsem se díval, tak mi nedala moc možností ji následovat, když za sebou zanechala jenom zkurvený dopis a moji nejlepší kamarádi mi nechcou říct, kam do prdele odjela!" Žíly na krku mi naběhly pod návalem rostoucího vzteku.
,,Jasone," snažil se mě zarazit Adrien.
,,Takže mi kurva neříkej, že ji nemiluju. Kdybys věděl, co jsem měl v plánu udělat ten den, kdy odjela!" Už jsem po něm regulérně řval a koutkem oka jsem zaregistroval, jak se k nám blíží ochranka. Úžasné.
,,Co jsi měl v plánu?" zeptal se čistě z upřímné zvědavosti James.
Jenom jsem si vzpomněl na ten smutný okamžik, kdy jsem před mou osudovou ženou chtěl pokleknout a místo toho jsem zjistil, že mě opustila, musel jsem zahánět slzy. Pak jsem bez dalšího pokračování všechny přítomné obešel a směrem k ochrance zavolal: ,,Už vás nebudeme potřebovat."
A takhle se vyhrotil zpočátku zábavný den s kamarády v posilovně.