Nic pro mě neznamená✔️

Kapitola 32.

Jason
,,Tak jak to šlo? Co říkala? Byla ráda?" Erica mě bombardovala otázkami, sotva jsem si sundal kabát a vešel do obýváku.
Sesunul jsem se do gauče a složil hlavu do dlaní. ,,Jasone!" Přes mezeru mezi prsty jsem ji viděl, jak dřepí vedle mě a povzbudivě mě hladí po zádech. ,,Co se stalo?"
Vykouknul jsem z mojí vlastní skrýše a narovnal jsem se. ,,Nic. Právě že nic."
,,Jak nic? Byl jsi tak rozhodnutý, odhodlaný jí všechno přiznat a znovu se s ní dát dohromady a teď mi tvrdíš, že se vůbec nic nestalo?! Něco se muselo stát..." Vyskočila na nohy a začala přecházet po místnosti.
,,Holt její city k Brandonovi jsou upřímné a my jsme jí to nevěřili."
Erica se ironicky zasmála. ,,Nevěříme. Rose miluje tebe, ne nějakého asistenta."
,,Říkala, že se přes mě dostala. A já bych měl udělat to samé. Konečně na ni přestat myslet a najít si někoho jiného." Mířil jsem ke své ložnici, ale stihla mě chytit za rukáv. ,,To to chceš opravdu vzdát? Po sedmi měsících?"
,,Přesně proto. Sedm měsíců jsem živil nějakou falešnou naději. A s tím je teď konec." Ohlédl jsem se za ní a pak jsem za sebou zavřel dveře. Potřebuju být sám.

Rose
Přísahám bohu, že Brandona zabiju. Bydlíme spolu oficiálně osm hodin a mi to přijde jako manželství po třiceti letech. Všude se válejí jeho věci, zabral si půlku poliček ve skříni a moje věci hodil na dvě poličky úplně dole. V koupelně jsou samé vody po holení, na holení, před holením a nevím, na co ještě a botník okupuje asi sedm párů černých lakýrek a potom i tři páry tenisek.
,,Rose? Kde máš roter na WiFi? Nějak mi vypadlo připojení na noťasu." Seděl u kuchyňského ostrůvku a pracoval na nějakém projektu. Z koupelny jsem na něj zavolala: ,,V ložnici schovaný za takovým poklopem vedle počítačového stolu."
Na zrcadlo jsem nastříkala čistič a asi po třetí se jej snažila vyleštit tak, aby tam nebyla ani jedna šmouha. I když moc dobře vím, že to nedělám kvůli mé nespokojenosti nad šmouhami.
Od toho večera, co jsem Jasona viděla naposledy, uplynula jedna noc. Ráno jsem zažila překvapení v podobě Brandona s kuframa na prahu mého bytu, v poledne proběhla první hádka, když mi hodil mé již zmiňované oblečení o dvě poličky níž a teď jsou čtyři hodiny odpoledne a já uklízím, abych se nějak zaměstnala. V šest máme jít na večeři s Daisy a Adrienem, na kterou se mi popravdě ale vůbec nechce. Daisy okamžitě pozná, že se něco děje. A Adrien pozná, že se děje Jason. Jak jinak. Jsou jako dva policejní parťáci, kteří vyšetřujou sakra důležitý případ, když se u mě něco děje.
,,Našel jsi ten router?" zavolala jsem na Brandona, když se pět minut neozýval.
Po chvíli zavolal: ,,Jo. Našel." Na konci věty jsem zaslechla něco dalšího, ale nepovedlo se mi identifikovat co. Douklízela jsem koupelnu a šla se připravit na tu večeři.

***

Daisy vybrala příjemný neformální podnik, ve kterém jsme spolu jednou byly na obědě. A vařili tady sakra dobře. Došlo mi, že tohle je vlastně naše první dvojrande.
Po tom, co nás obsluha zavedla k zarezervovaném stolu pro čtyři v rohu restaurace, zabrali jsme si místa. Sedla jsem si vedle Brandona a naproti mě seděla Daisy, vedle které seděl Adrien.
Sympatická číšnice nám donesla jídelní lístky a zeptala se, jestli už jsme si vybrali něco k pití. S Daisy jsme si objednaly červené víno a Adrien s Brandonem se shodli na pivu. Potom číšnice odběhla a nechala nás si vybrat jídlo.
,,Tak jaké bylo včerejší kino? Na čem jste vůbec byli?" zeptal se Adrien, nic netušící.
Daisy vycítila, jak se změnila moje nálada a nenápadně do něj žduchla. Brandon tuhle scenérii neviděl, jelikož byl příliš zabraný do názvů jídel. S pohledem stále sklopeným do jídelního lístku odpověděl: ,,Nakonec jsme tam nedošli. Nějak špatně jsme se domluvili."
Původně jsem se k tomu tématu nechtěla vůbec vyjádřovat, ale ta lež, kterou Brandon vypustil z pusy, ve mně vyvolala děj připomínající začínající erupci sopky. ,,Špatně domluvili?" zopakovala jsem sarkasticky a když Brandon zvedl pohled a přikývl, nevěřícně jsem zakroutila hlavou a odfrkla si. Pod stolem jsem ucítila kopanec. Podívala jsem se s přimhouřenýma očima na Daisy a ta jenom stiskla čelisti a zavrtěla hlavou, čímž jasně říkala: Radši to nech být.
Dorazily k nám nápoje a objednali jsme si jídlo. U stolu ale pořád vládla napjatá atmosféra.
,,Takže, nějaké novinky?" snažil se Adrien atmosféru uvolnit. Špatný pokus, teď ve mně vyvřela vzpomínka na Brandona, jak stojí s kufry ve dveřích a říká mi, že se ke mně stěhuje. Ošila jsem se a Brandon mi položil ruku na stehno. ,,Vlastně ano," zářivě se usmál a hledal pohledem můj souhlas. Na tváři jsem vyčarovala něco, co připomínalo ten nejfalešnější úsměv pod sluncem a nenápadně přikývla, aby to řekl on. Znovu se obrátil na protější stranu stolu a sdělil: ,,S Rose jsme se rozhodli, že se k ní nastěhuju."
No moment! Tak to ale vůbec neby...
,,Páni, opravdu, Rose?" Daisyin zaskočený výraz hledal zoufale v mých očích náznak toho, že to, co právě Brandon řekl, není pravda. Stiskla jsem čelisti a přikývla jsem. ,,Sice to bylo trochu jinak, ale podstata zůstává stejná. Bydlíme spolu." Brandon si se mnou pod stolem propletl prsty.
Adrien upil snad půlku svého piva a snažil se schovat překvapený výraz za milý úsměv. ,,Tak to je velký krok." Setkal se pohledem s Daisy, která se ze všech sil snažila své překvapení taky maskovat za úsměvy. Brandon se pyšně usmál a objal mě rukou kolem ramen. ,,No, a potom už jenom svatba a děti." V ten moment mě oblil studený pot. Proč se sakra chová takhle? Proč mi přijde, že se mě snaží nenápadně dotlačit do věcí, které se mi zdají ještě jako vzdálená budoucnost?!
Daisy i Adrien zaznamenali můj výraz. ,,Na to je asi ještě brzo, ne?" Adrien se snažil jak mohl, aby mi pomohl.
Brandon ale vypadal jako stoprocentně rozhodnutý. ,,No nevím nevím. Víte co se říká - Když víš, tak víš. A s Rose si nemůžu být jistější." Znovu se na mě podíval a dal mi pusu na tvář. Daisy se natáhla pro sklenici s vínem a zamumlala: ,,Otázka, jestli to je oboustranné," a napila se. Adrien se potichu zasmál a já jsem se musela držet ze všech sil, abych odsud neutekla. Tohle rande nemůže být horší.
,,Omluvte mě, musím si odskočit," zvedla jsem se od stolu, čímž ze mě sklouzla Brandonova ruka. Pohledem jsem vyzývala Daisy, aby udělala to samé. Pochopila a zvedla se s podobnými slovy.

***

,,Co to sakra je?!" sotva se zavřely dveře na toalety, vysypala na mě hromadu otázek.
,,To bych taky ráda věděla," opřela jsem se o umyvadlo a podívala se na sebe do zrcadla. Co to sakra děláš, Rose?
,,Proč mi přijde, že se tebou snaží manipulovat? Moment, on se nesnaží - on už manipuluje!" Rozhodila rukama do vzduchu a opřela se zády o umyvadlo vedle mě.
,,Nemanipuluje. Tohle je jenom jeho taktika dotlačit mě do rozhodnutí, ze kterých tím pádem nemůžu vycouvat.." Otočila jsem se o sto osmdesát stupňů a taky se opřela zády.
,,Když on byl předtím v pohodě, Dais. Jenom teď mi přijde, že se snaží si mě nějak pojistit." Povzdechla jsem si a snažila samu sebe povzbudit myšlenkou, že se třeba Brandon dostane zpátky do normálu a bude se chovat jako dřív. Že bude takový, jaký byl, když jsem se do něj dva měsíce zpátky zamilovala. Těch pět měsíců předtím jsem se o to usilovně snažila, ale pokaždé, když jsem si představila, že mu ta slova řeknu, jsem taky viděla Jasona opodál, jak tu scénu pozoruje a zevnitř se rozpadá.
Daisy se kousla do rtu a založila si ruce na hrudníku. Její známé gesto, kdy chce něco říct, ale zároveň nechce.
,,Vyklop to," pobídla jsem ji. Stáhla obočí a pak na chvíli zavřela oči. Znovu je otevřela a vydechla. ,,Fajn. Ale pamatuj, že jsi to po mně chtěla."
Otočila se celým tělem ke mně. ,,Neozval se ti Jason? Teď někdy?"
Nechápavě jsem zavrtěla hlavou, ale pak se v ní rozsvítila pomyslná žárovka. ,,Daisy?"
Stáhla rty do úzké linky a mlčky přikývla. ,,Promiň."
Rukama jsem si přejela tam a zpátky přes obličej a snažila se říct něco rozumného. ,,Co jsi mu řekla?"
,,Volala jsem mu, že se o tebe bojím. Protože už se prostě nevídáme, jako dřív. Netrávíme spolu čas. A mi to začínalo připomínat dobu, kdy jsi chodila s Patrickem."
Pevně jsem stiskla oční víčka. ,,Dál?"
,,On říkal, že podle tvých fotek na instagramu a Facebooku jsi spokojená a nevidí jediný náznak toho, že bys nebyla. No a pak jsem ho přemlouvala a přesvědčovala, aby s tím něco udělal a nějak se ti znovu objevil v životě. On s tím vůbec nesouhlasil a opakoval, že jsi šťastná bez něho. Zeptala jsem se ho, jestli tě už nemiluje. A on si jenom povzdechl a položil to."
Dobrých pár minut jsem zaraženě zírala do podlahy. Potom dovnitř vešla nějaká žena, která se na nás nechápavě usmála a zalezla do jedné kabinky. Když se přece jenom naše pohledy znovu střetly, udělala jsem pár kroků a Daisy objala. Ten její výraz, když se bála, že mě ztratí. Když litovala toho, co udělala. Když se pohledem omlouvala. Když mi říkala, že už spolu netrávíme tolik času.
,,Daisy, nehledě na to, co uděláš, budeš vždycky moje nejlepší kamarádka. A můj oblíbený člověk. Promiň, že jsme se teď tolik nevídaly. Ani mi nedošlo, jak moc ti chybím a ty chybíš mi. Pak se akorát sejdeme na tuhle hodně špatnou večeři, kdy se skoro nedá dýchat u stolu."
Pořád se ke mně tiskla. ,,Ty se na mě...nezlobíš?"
Zavrtěla jsem hlavou. ,,Sice to od tebe byl podraz a sabotování mého vztahu, ale chápu tě."
Ještě jsme chvíli setrvaly v objetí, dokud z kabinky nevyšla ta žena, co do ní předtím vešla. Mile se usmála a my jsme se konečně pustily. ,,Asi bychom se měly vrátit ke stolu a vysvobodit Adriena," zasmála se Daisy.
,,To jo, ale já opravdu potřebuju na ten záchod." Zasmála jsem se a řekla jí, ať jde napřed, že dojdu.

***

Pamatujete, jak jsem říkala, že tenhle večer nemůže být horší? No, to jsem se sakra pletla. Po tom, co jsem se vrátila ze záchodu k našemu stolu, a zaslechla ten pronikavý hlas, který nesnáším víc, než cokoliv jiného, musela jsem se štípnout, abych se ujistila, že se mi tahle noční můra jenom nezdá. Bohužel, nezdá.
Nejistě jsem došla blíž a všechny čtyři hlavy se zvedly. Kaštanová hlavička se usmála zářivým falešným úsměvem. ,,Jee, ahoj, Rose! Zrovna tady tvým kamarádům a příteli vypravím, jak jsem se poslední rok měl. Sakra, to je ale doba! Sluší ti to. Pojď, posaď se, já si zajistím jinou židli." Zvedl se a skoro běžel za číšníkem, jestli nemůže přesunout jednu židli k našemu stolu.
Brandon mě propaloval zmateným pohledem. Daisy měla výraz, jako by spolkla pelyněk. Adrien vypadal, že z kapsy vytáhne revolver. A bublající láva uvnitř mé sopky právě vybuchla na povrch.. Jak může mít po tom všem ještě tu drzost?

Zdravím už u 32. kapitoly✨
Dnes opět trochu delší, ale doufám, že nevadí 😁klidně můžete napsat, jestli víc vyhovujou delší nebo kratší části.
Chtěla bych vám moc poděkovat za 1k přečtení 🥳🥳vážím si toho♥️
Taky děkuji za všechnu podporu, kterou mi právě čtením knihy, voty a komentáři dáváte.
Mějte se krásně, lyy❤️