Nic pro mě neznamená✔️

Kapitola 20.

Asi desetkrát jsem se snažila Jasonovi dovolat. Jasně, že mi to nebere, když někde oslavuje a nemá nejmenší tušení, co se děje u něho doma.
Nemá nejmenší tušení, že v jeho jídelně právě sedí jeho současná přítelkyně s jeho ex s tříletým synem, o kterém přece současná přítelkyně vůbec neměla vědět.
Nemá nejmenší tušení, co ho čeká, až se vrátí. A to vlastně nemám ani já. Co mám dělat? Jason mi lhal...
Erica v ruce pevně svírala hrnek s teplým čajem a občas se nervózně podívala na stříbrné, určitě značkové, hodinky na jejím pravém zápěstí.
Potom se na mě křečovitě usmála. Tahle situace jí určitě nebyla o nic příjemnější, než mi.
Stevenovi se pomalu zavíraly oči a když skoro usínal, s trhnutím se pokaždé narovnal.
Bylo mi ho líto. Maminka ho z neznámého důvodu uprostřed noci tahá k lidem, které v životě neviděl, do bytu a teď tady musí sedět s cizí ženskou, o které mu maminka říkala, že je tatínkova manželka, což, když jsem ji potom opravila, nahradila slovem ,,milenka".
,,Jestli chceš, můžeš si jít lehnout na gauč a na chvilku si odpočinout," povzbudivě jsem se na něj podívala a on se vděčně usmál.
Erica na to nic neřekla. Jenom mě pozorovala zvláštním pohledem. To mám to nebohé dítě nechat celou dobu sedět na dubové židli, když je půl dvanácté v noci?
Steven si vyzul boty a lehnul si na nejdelší část pohovky.
,,Přinesu ti deku," usmála jsem se a na moment zmizela v ložnici. Vrátila jsem se s chlupatou dekou, pod kterou jsem v létě, kdy byly vysoké teploty, spala místo peřiny.
,,Děkuji," promluvil unavený hlásek a zkřivil koutky do úsměvu. Zachumlal se do deky.
,,Jestli chceš, pustím ti nějakou pohádku," nabídla jsem a už se natahovala po ovladači.
Přerušil mě ale ostrý pronikavý hlas Ericy, který mě málem donutil vytrhat si žíly. ,,V žádném případě! Steven má dovolenou televizi jenom ráno!"
Hodila jsem po ní pohled, který říkal: To jako myslíte vážně?
,,Erico, se vší úctou k Vaší výchově, tohle je poněkud zvláštní situace, které by se tříleté dítě ani nemělo zúčastnit. Nemyslíte, že by se teď hodilo udělat výjimku a televizi mu dovolit?"
Jenom nadzvedla obočí, čímž jasně říkala: Dělejte si co chcete, je mi to jedno.
Najela jsem na netflix a tam mu pustila nějakou pohádku o autech.
Pak jsem se neochotně odloudala zpátky k jídelnímu stolu, a zaujala své místo.
Nezbývalo než čekat. Čekat, až se Jason rozhodne vrátit domů. Nekomentuju, že asi nebude v úplně střízlivém stavu.

Pomalu mi klesala hlava, když se najednou ozvalo odemykání dveří. No sláva! On se uráčil přijít domů!
Třísknutím dveří probudil Ericu, která to zalomila na gauči vedle svého syna. Ten naštěstí pořád spal jako nemluvně.
,,Lásko, proč tady jsou ty kufry? My jedem na dovolenou?" ozval se jeho příliš veselý hlas z předsíně.
Výborně, ten ji má jak z praku...
Když vešel do hlavní místnosti, chvíli zůstal stát jako by si potřeboval osvěžit paměť. A pak se jeho pohled střetl s Eričiným. Myslím, že to bylo přesně v ten moment, kdy vystřízlivěl. Potom opatrně vyhledal můj pohled, který mluvil za vše. A když zavadil o spícího blonďatého chlapečka na naší sedačce, zavřel oči a zhluboka se nadechl aby to vstřebal.
,,Co to...tady...Erico?" vykoktal. Nekoktal ale následkem opilosti, spíš byl pěkně v šoku. Asi tak jako já, když jsem předtím otevřela dveře a v nich stáli naši dva nezvaní hosté.
,,Ahoj Jasone. Dlouho jsme se neviděli." Zvedla se a zády se opřela o jídelní stůl vedle mě.
Probodával ji pohledem a ona ani tak tím svým neuhla.
Jakmile mu došlo, že jsem za celou dobu ještě nic neřekla, došel ke mně a položil mi dlaň na záda. ,,Rosie...Já —"
Jenom jsem zvedla ruce ve varovném gestu a se slovy: ,,U tohohle být nechci," jsem se odešla zavřít do ložnice. Rozběhl se za mnou a snažil se ke mně dostat, ale byla jsem rychlejší a stihla se zamknout.
Bušil na dveře a pokoušel se dostat dovnitř, ale marně. Potom začal prosit a když se mu zlomil hlas, rozbrečela jsem se ještě víc. Patrick měl pravdu. Poprvé v životě říkal pravdu.
Slzy mi z očí tekly čím dál větší a ve vyšší rychlosti, ale ani tak jsem neustoupila a dveře neotevřela.
,,Rose...Prosím! Otevři ty dveře! Já jsem úplný idiot, já vím! Ale já tě kurva miluju! Tohle je špatné, hodně špatné.." Poslední větu říkal spíš pro sebe.
Když jsem ani po čtvrt hodině přemlouvání nepovolila, odešel do jídelny za Ericou.
Dveře jsem pootevřela na co nejmenší škvíru, jenom abych slyšela to, co mi měl říct už dávno. Pravdu.

Jason
,,Asi ji fakt miluješ," zasmála se falešně Erica a založila si ruce na prsou. Ten posměvačný tón bych jí nejradši nacpal hluboko do...
,,Co tady kurva děláš? Děláte...Měli jsme dohodu." Snažil jsem se mluvit co nejtišeji, ale vzhledem k tomu, jak moc jsem zuřil, jsem si nebyl svým tichým hlasem moc jistý.
,,Dohodu...Pche," odfrkla si, ,,dohodu, kterou jsi nedodržel. Myslíš si, že když už to jsou tři roky, tak se na to nějak zapomene a já zapomenu na to, že jsi říkal, že mi budeš každý půl rok posílat peníze na Stevena a taky za mou mlčenlivost?"
Měl jsem sto chutí jí otřískat tu blonďatou hlavu o zeď. Pořád je to ale přece jenom žena a takhle bych se nikdy nezachoval. Ať jsem sebevětší hajzl, ale nikdy bych nevztáhl ruku na ženskou.
,,Zapomněl jsem. Teď bylo dost výdajů."
,,No jasně! To ti mám jako věřit?! Máš krásný byt mimochodem. Voní to tady skoro, jako by byl po rekonstrukci." Když sebou malé dítě na gauči škublo, trochu se ztišila. ,,Víš vůbec, jak se jmenuje?"
,,Steven. Jasně že vím, jak se jmenuje moje dítě, proboha!"
,,Prý tvoje dítě. Najednou je to tvoje dítě!"
Pomalým nejistým krokem jsem se vydal k pohovce, kde na polštáři oddychovala malá hlava, s vlasy stejného odstínu, jaké měla Erica. Vypadal tak klidně. Tak...spokojeně. Kdyby jen tušil.
,,Jestli chceš peníze, tak si je vem! Jsou to ale poslední, které dostaneš. Protože naše dohoda se ruší teď, když už nemá žádný smysl." Vytahoval jsem z peněženky bankovky vysoké hodnoty.
,,Nemá smysl? To vážně chceš aby se o tom všichni dozvěděli? Celý svět? Aby v novinách po celém státě bylo, že záhadný otec Stevena Starholda byl konečně odhalen?"
,,Klidně! Ať se to všichni dozví! Jediný člověk, kvůli komu jsem na tu dohodu přistoupil, už to ví! A nenávidím se za to! Nenávidím se, že jsem jí mohl tak ublížit." Musel jsem se posadit na židli a složil hlavu do dlaní.
,,Před třemi lety ti nevadilo, že jí ublížíš," rýpla si do mě a posadila se na židli vedle mě.
,,Proboha, byl jsem ožralý a pohádali jsme se! Nevěděl jsem, co dělám." Snažil jsem se za každou cenu obhájit, ale ani nevím před kým. Jedině sám před sebou. Protože tohle, tohle byla věc, za kterou jsem se nenáviděl úplně nejvíc. Jak jsem mohl mojí milované Rosie tak moc ublížit? Jak jsem ji mohl zahnout s modelkou, která byla shodou okolností v tom baru, kam jsem šel zapíjet naši pitomou hádku?
,,A proč ses s ní teda rozcházel, když bylo všechno domluvené? Nikdy se nemusela o Stevenovi a tvém úletu dozvědět."
,,A vidíš, že dozvěděla! Když jsi mi pak volala, že jsi těhotná, musel jsem to s Rose ukončit. Ježíši, vždyť já jsem nedokázal žít sám se sebou! Jak bych mohl žít s ní, aniž bych každý den nemyslel na to, jak velkou chybu jsem udělal a jak by jí ublížilo, kdyby zjistila, že láska jejího života, člověk, kterému dala svou důvěru, ji podvedl a náhodou z té jedné noci vyšlo nechtěné dítě?"
Z očí se na tváře draly slzy zoufalství a taky smutku.
Erica vypadala zaskočená mým přiznáním a nic neříkala. Jenom zaraženě seděla a pohrávala si s prstýnkem.
,,Nejde jenom o peníze," špitla po chvilce ticha, ,,jde po nás."
,,Kdo?" nechápavě jsem ji pozoroval.
,,Michael. A ne jenom po mně a Stevenovi. I po tobě, Jasone. A po všech, na kom ti záleží."
Rose...