Kapitola 39.

658 23 2
                                    

Rose
,,Daisy, já mám strach...už je to dva dny co odešel a ještě se nevrátil. Neumím se mu dovolat, nereaguje na zprávy... Co když se mu něco stalo?" Prsty na roztřesených rukou jsem začala na stole vyťukávat nepravidelný rytmus.
,,Bože, určitě se mu nic nestalo! Je to akorát idiot, kterému jsi pocuchala ego, nic víc. Na, napij se." Došla ke mně a podala mi horký hrnek s nápojem.
Pokusila jsem se o náznak vděčného úsměvu, ale nakonec to vypadalo jako bych dostala křeč do tváře a neuměla se dál usmívat.
Daisy mi povzbudivě hladila záda. ,,Doufám, že až se vrátí, tak mu to dáš pořádně sežrat. A když ne ty, tak já určitě. Chlapec se bude modlit, aby tě takhle nedeptal."
,,Vyhýbá se mi. Nechce se mnou vést ten rozhovor." Konečně jsem si usrkla čaje a hrnek jsem postavila kousek od mojí ruky.
,,Dobře, to ale není důvod, aby jen tak na dva dny zmizel, nic o sobě nedal vědět, neozval se a nechal svojí těhotnou přítelkyni v nervech." Otevřela skříňku s vínem a nalila si do sklenice. ,,Promiň, ty nemůžeš. A já musím." Omluvným úsměvem se mě snažila nějak uspokojit, ale vůbec se jí to nepovedlo. Měla jsem úplně nervy v kýblu.
,,Možná bude v jeho starém bytě," uvažovala nahlas Daisy. Zavrtěla jsem hlavou. ,,Ten byt pronajímá nějakým nájemníkům."
,,Rose, já ti garantuju; až se ten chlap ukáže, tak ať se radši vyhýbá mi." Obrátila do sebe obsah sklenice.

***

Dneska je první den naší spolupráce s Clevelandskou firmou, tudíž první den spolupráce mě a Jasona. Na jednu stranu se teď hodí, že tady Brandon není. Další žárlivé výstupy by neocenil nikdo.
Otřela jsem si uslzené oči a šla se připravit do práce. Dokážeš to.

Do firmy jsem dorazila krátce po osmé. Brandon se mi pořád neozval. Už je to tři dny. Tři dny, co se na mě otočil ve dveřích a řekl: ,,Tolik k tomu, kdo je tady pokrytec."
Momentálně jsem ho nesnášela. Všechna láska, kterou k němu chovám, je někde pohřbená pod těžkou vlnou nenávisti. Jak mi tohle může dělat? Zmizet a nedat o sobě vědět? Ještě když jsem těhotná..
Celé tohle představení, které momentálně Brandon předvádí, mi celkem usnadňuje rozhodování o naší svatbě. Proč bych měla říct ano někomu tak nespolehlivému a náladovému? Tohle mu předhodím jako jeden z důvodů.

Do jindy prosluněné kanceláře dnes nedoléhal ani paprsek slunečního světla. Zvláštní, jak se s mojí náladou sladila i hloupá místnost.
Místo, na kterém běžně sedí Brandon, dnes zelo prázdnotou. Zajímá mě, jestli se aspoň omluvil šéfové a jaký důvod jeho nepřítomnosti jí udal.
Se zvláštním sentimentálním úsměvem jsem prošla kolem dveří do kanceláře generální ke svému místu. Ty časy, kdy tady šéfoval Jason a tajili jsme náš vztah.. Jak se mi pokaždé rozbušilo srdce, když se dveře jeho kanceláře otevřely a vykoukla z nich tmavovlasá hlava a jeho zářící modrošedé oči a řekl: ,,Slečno Cooperová, můžete na chvilku?"
Ovšem jen málokdy jsme řešili pracovní věci...
,,Rose, můžete na chvilku?"
Na okamžik jsem si myslela, že jsem se svým přemýšlením opravdu teleportovala do minulosti. Důrazné zopakování otázky mě však probudilo, a ujistilo, že do sluncem zalité minulosti jsem se opravdu nevrátila. ,,Rose!"
,,Ano, už jdu."

,,Došlo nám tady ke komplikaci," začala generální a založila si ruce na hrudi.
Narovnala jsem se v křesle a prsty zabořila do jeho kožených opěradel. Co tohle křeslo všechno pamatuje... Nechtěně jsem se usmála.
,,Něco legračního? Sabotujete snad naše zakázky?" Černé obočí paní Claudové se téměř potkalo s její ofinou.
Zavrtěla jsem hlavou a na tváři vyčarovala profesionální výraz.
,,Fajn. Jak jsem řekla, vyskytla se nám menší komplikace."
Nejdřív jsem si myslela, že naráží na Brandonovu nepřítomnost. Potom pokračovala.
,,Bude pro Vás velký problém, když na tom projektu s Clevelandem budete dělat s jiným zaměstnancem?"
,,Jak to myslíte?" nechápavě jsem ji pozorovala.
,,Pan...moment...ano, tady," ze složky vytáhla nějaký papír, ,,pan Jason Tanner, se kterým jste původně měla spolupracovat, ze zakázky odstoupil. Prý z osobních důvodů. Údajně řeší nějaké soukromé problémy."
Cože?! Nejenom, že se mi vyhýbá můj přítel, ale i Jason? Jason! Jason, který se mi nevyhýbal nikdy, najednou pustí zakázku a jako důvod uvádí osobní problémy? No to asi jako ne!
,,Ehm, pardon?" vypadlo ze mě.
Šéfová se zvláštně zatvářila. Potom se ke mně sklonila, jako by nás někdo pozoroval, a řekla tlumeným hlasem: ,,Rose, já vím, že pan Tanner dřív pracoval u nás ve firmě. A dělal na mojem místě. A taky vím, proč musel odejít." Na tváři se jí objevil chápavý úsměv, což jsem já vůbec nechápala.
V krku jsem měla vyschlo jak na Sahaře a každá slina musela projít přes obrovský knedlík.
,,Prosím?" Na čele mi vyskočily kapičky potu a cítila jsem se nesvá. Nelíbí se mi, jak se tenhle rozhovor rozvíjí.
,,Necháme to na jindy. Zkrátka budete pracovat s někým jiným, žádný velký problém by to být neměl, ne? Máte ke mně ještě něco?" Zvedala se ze židle a chystala se mě vyprovodit.
Nevím, jestli to bylo tím návalem emocí, nebo nashromážděním všech událostí z posledních dnů uvnitř mě, nebo toho na mě prostě bylo hodně, vypadlo ze mě téměř nesrozumitelné: ,,Jsem těhotná."
Jak rychle se šéfová zvedla, tak rychle se zase sesunula zpátky do křesla. Její výraz vyjadřoval všechny její emoce. Ještě zmatenější jsem byla, když se jí na tváři objevil slabý náznak úsměvu. ,,Ach, takhle..."

Nic pro mě neznamená✔️Where stories live. Discover now