Kapitola 9.

1.1K 20 5
                                    

Když jsem Jamesovi vysvětlila, že Patrick je můj současný přítel a momentálně je na služební cestě, jenom nevěřícně kroutil hlavou.
,,Podle toho, co mi o něm říkáš, to musí být pěkný kokot. Sorry," odůvodnil svůj názor.
,,Není to kokot. Mám ho ráda," bránila jsem ho.
James zbystřil: ,,Máš ho ráda? Takže ho nemiluješ?"
Protočila jsem očima a opravila se: ,,Jasně že ho miluju."
James chvíli mlčel a jako by nad něčím uvažoval. ,,Proč ses vůbec rozcházela s Jasonem?"
Ajaj. Teď přijde ta bolest.
,,Jason se rozešel se mnou," špitla jsem. Naposled jsem si kousla do sendviče a vyhrabala se z postele. ,,Promiň, to mě mrzí," odpověděl smutně.

***

V práci mám dneska zaučit nějakého nového asistenta, takže hned po příchodu do práce jsem pospíchala do šéfovy kanceláře. Je divné, že tady za dva měsíce končí. Kdo tady bude místo něho?

,,Dále," ozvalo se po tom, co jsem zaklepala na těžké mahagonové dveře.

Vešla jsem do jeho kanceláře a brada mi spadla až ke kotníkům. Vyměnili jsme si mezi sebou překvapený pohled. Nebo spíš pohrdavý.

,,Vy?"
,,Vy," vypadlo z nás obou současně.

Generální si odkašlal a nenápadně si upravil kravatu. ,,Ehm, vy se znáte?"
Arogantní muž z parku pokývl směrem ke mně. Jen jsem se falešně usmála a řekla směrem k řediteli: ,,Jednou jsme se potkali, řekněme - ne moc příjemný první dojem."
Blonďákovi hrál na tváři téměř totožný falešný úsměv s tím mým.
Když ke mně natáhl ruku, měla jsem sto chutí ucouvnout. ,,Myslím ale, že jsme se nestihli představit. Brandon Holmes."
Chvíli jsem se na nataženou ruku jenom dívala a po chvíli ji stiskla. Jeho dlaně byly hladké a teplé. ,,Rose Cooperová."
Teprve teď jsme se na toho druhého zadívali. Ty oči.. Něco v těch očích, díky čemu mám pocit, že se v nich utopím.

Jeho pohled, na druhou stranu, se zastavil nejdřív na mých očích, potom na rtech a pak radši odstoupil.
Trapný moment přerušil generální. ,,Rose, Vy budete pana Holmese provázet po dobu jednoho týdne po této firmě, ukážete mu, jak co chodí, kde jsou všechna oddělení. Poté si ho vezmete pod Vaše křídla a budete mu se vším pomáhat. Pan Holmes bude vaše odpovědnost. Bude pracovat z Vaší kanceláře. Nějaké dotazy?"
Oba jsme zavrtěli hlavou a vydali se do chodu firmy.

***
Byla polední pauza a Brandonovi už jsem ukázala celou naši budovu. Teď jsem seděla za svým stolem, on z jeho druhé strany a vyplňoval nějaké formuláře. Nenápadně jsem po něm sjela očkem a když zvedl hlavu, rychle jsem sklopila pohled. Zasmál se.
,,Potřebujete něco?"
Nervózně jsem si přehodila vlasy přes rameno. ,,Právě jsem se chtěla Vás zeptat na to samé," zalhala jsem.
Vyšel z něho divný zvuk. Nějaký hrdelní smích. ,,Tak proč jste sebou tak cukla když jsem Vám tu otázku položil?"
Úsměv z tváře se mi vytratil a jenom jsem obrátila oči v sloup. Zvedla jsem se ze židle, vzala si kabelku a chystala se odejít.
,,Jdete někam?" zeptal se a otočil se přes rameno.
,,Na oběd. Můžete si taky někam zajít, je polední pauza. Za hodinku budu zpátky."
Sladce jsem se usmála a vykročila na oběd.

***
Byla jsem domluvena s Adrienem, že se sejdeme ve 12 v malé hospůdce kousek od mého pracoviště. Adrien pracuje jako manažer některých známých osobností a chodí tam na jídlo v jednom kuse.

Když mě usadili ke stolu, zkrátila jsem si čekání studováním jídelního lístku. Jakmile jsem zahlédla Adrienovy hnědé vlasy a usmátý obličej, lístek jsem položila stranou. Nejdřív práce, potom zábava.

Scházíme se takhle už dva roky. Vždycky jeden den v měsíci si zajdem na oběd a probereme události z poslední doby. On se svěří mi a já zase jemu. Člověk by nevěřil, jak moc jsem za takového kamaráda vděčná.

Chvíli jsme si povídali a mezitím objednali jídlo. Během čekání se mě Adrien zeptal: ,,Jak to vlastně máš teď s Jasonem?"
V krku mi vyskočil obrovský knedlík a myslela jsem, že se každou chvíli vydere na povrch.
,,Od té párty jsme se neviděli," špitla jsem a upila ze svého piva.
,,Volal mi..říkal, že by tě chtěl vidět."
,,Tak proč mi nezavolal sám a předává vzkaz po poslíčkovi?" narovnala jsem se. Pak mi došlo, že jsem to řekla asi hodně nahlas, protože se na mě upřelo několik pohledů dalších hostů.
,,Protože má svou hrdost. Rose, říkal mi i o té fotce a jak sis z něho s Daisy vystřelila. Prostě je moc hrdý na to, aby se ozval jako první."
Na okamžik jsem cítila strašné nutkání zvednout mobil a hned mu zavolat. Zaplašila jsem ho dalším douškem. Hořká chuť mi dodala jakousi odvahu, která mě donutila říct: ,,Já už s ním ale nechci mít nic společného. Za dva dny spolu máme jít na večeři a tím chci kapitolu Jason jednou provždy uzavřít. Dneska se vrací můj přítel a už tak mám problém, že u mě přespává brácha, o kterém Patrick neví."

Vyrušil nás příchod servírky, která nám donesla objednávku. Na chvilku byl klid, ale pak se Adrien rozhodl, že se ještě nevzdá.
,,A vidíš, v jakém vztahu to teď jsi? Máš přítele, před kterým se stydíš mluvit o své rodině, protože on je z nějaké lepší vrstvy a ty ne? Panebože, Rose, co to je kurva za vztah, když k němu nemůžeš být upřímná? Jason o tobě věděl všechno a nikdy se ti za to nesmál a nikdy ho to nepřimělo si o tobě myslet něco míň. On tě miloval a pořád miluje kvůli tomu, že jsi to ty a jsi sama sebou. Na nic si nehraješ, je s tebou sranda, jsi krásná, chytrá a šílená. Proto tě tak miluje.."
Uvažovala jsem, co na to říct a nakonec to vyřešila tak, že jsem se zvedla a normálně odešla. ,,Víš, Adriene, vy s Daisy nechápete jednu věc..Jason mi ublížil, zlomil mi srdce a dlouho jsem se z toho dostávala. Pak se objevil Patrick a vnesl mi do života štěstí. Teď jsem šťastná na rozdíl od dob s Jasonem."
Adrien se na mě zdola podíval. ,,Peníze nejsou štěstí."
To akorát přílilo olej do ohně a rychle jsem odešla, abych neřekla něco, co by mě mohlo mrzet.

***
,,Ajajaj, oběd nebyl moc dobrý?" zasmál se arogantně Brandon, když uviděl můj naštvaný výraz.
Stiskla jsem ruce v pěst a zaťala zuby. ,,Teď ne."
Usedla jsem na svoje místo a vrátila se k rozdělané práci. Teď pro změnu Brandon pozoroval mě.
,,Potřebujete něco?" řekla jsem sarkasticky.
,,Víte, právě jsem se Vás chtěl zeptat na to samé," parodoval mě a pro změnu se od srdce zasmál. Musela jsem taky a pak jsme se tam tak smáli spolu ještě dobrých deset minut.

,,Nezajdem někam na skleničku?" utíkal za mnou po práci, když doběhl výtah a vetřel se tak ke mně.
Přeměřila jsem si ho se zdviženým obočím a pak odpověděla: ,,Nemusíme si hrát na nějaké kamarády jenom proto, že spolu dočasně sdílíme kancelář."
,,Myslel jsem to vážně, Rose. Nejste zas tak hrozně otravná, jak jste se tvářila."
Z hrdla mi vyšel smích. ,,Někdy jindy. Dneska se vrací přítel ze služební cesty a já musím vyřešit jeden velký problém."
,,Přítel.." řekl potichu. ,,Jste těhotná?"
,,Ne," usmála jsem se.
,,Tak jaký velký problém? Podvedla jste ho?"
Výtah naštěstí dojel do garáží a zachránil mě tak před odpovědí a dalším rozváděním konverzace.
,,Nashledanou, Brandone. Uvidíme se zítra, v osm ať jste připravený." vystoupila jsem.
,,Budu, mějte se, Rose." usmál se. ,,A hodně štěstí s tím Vaším problémem."

Omlouvám se, že včera nevyšla kapitola, ale vracela jsem se z dovolené a neměla žádnou předepsanou🤭 Dneska je tady ale 9. část, takže doufám, že se líbí a zatím jste spokojeni s tím, jak se nám příběh rozvíjí. Čtěte dál, už se blížíme k dalšímu setkání Rose a Jasona. Nějaký název pro ship...třeba Jose nebo Rason? V médiích Brandon, náš nový charakter ❤️

Nic pro mě neznamená✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat