In Their Hands |BARNES (CZ translation)|

26

Několik sekund na ni hleděl a vnímal, jak jsou její rysy podobné rysům jemu a Natashi. Nikdy neměl příležitost to udělat, dokud byl při zdravém rozumu, což byla Buckyho mysl. Vždy byl v Jamesově zvráceném světě nebo v tom děsivém zimním vojákovi.

Chvíli mlčel. Nemohl přijít na to, kde chce začít nebo jak by měl.

"O čem chceš mluvit?" zeptala se Zola klidně a zírala do ohně vedle ní. Cítila se zahřátá a mnohem méně unavená. Teď byla o něco klidnější, protože Bucky se jí ještě nepokusil ublížit. Chtěla slyšet, co musí říct tentokrát. Chtěla poslouchat. I kdyby ji odvedl od rodičů, věděla, že je znovu uvidí. Byli silní a byli chytří. Zatím opravdu chtěla slyšet, jaká slova jí tento muž ještě zbývá říct. Co zbývalo říct?

"Abych byl upřímný? Tvůj táta," začne a protočí očima. "Ten chlap je lhář," říká Bucky a otráveně si opírá hlavu o ruku. Nepamatuje si Clinta příliš dobře, ale pamatoval si některé věci, které řekl Jamesovi. Ten chlap byl tvrdý. Nezlomil se.

Bylo zajímavé, jak Bucky mluvil o Clintovi jako o jejím otci. Možná si Bucky uvědomoval pravdu, kterou James neviděl. I když pravda byla něco, s čím Bucky nechtěl žít, pravda byla stále pravdou a on ji chápal.

"Tatínek?" ptá se Zola tiše a otočí se k němu čelem.

"Clint." připomene Bucky hořce a opře se v sedadle, aby ovládl své rozčilení na mladšího chlápka. Nelíbilo se mu, že ho tak oslovovala.

Podívá se na Zolu a prohlédne si její zmatený a trpělivý výraz. Čekala na vysvětlení. Stále nechápala, že Clint není její skutečný otec.

"Vlastně jsem tak trochu chtěl..." Bucky kráčí dál a snaží se najít ta správná slova. "Omluvit se?" Dokončí, jako by jí položil otázku.

"Co udělal táta-"

"Clint!" Bucky šeptá výkřiky.

Zola obrátila oči v sloup a pokračovala dál. "Řeknu ti to jindy?" Ptá se a věnuje ji plnou pozornost. Zahodila jeho kecy o omluvě a vrátila se k tématu svého otce. Chtěla vědět, co tím myslí.

"Clint," začne Bucky hořce a říká ta slova důrazně, aby Zola dostala nápad. "Říká mi hodně věcí, takže to budeš muset trochu zúžit." Bucky si povzdechne. Očividně stále nebyla připravena slyšet od něj omluvu. Opravdu si přál, aby ji nějak přiměl pochopit.

Zola zvedne oči ke stropu a přemýšlí o tom, co Clint řekl.

"Něco na tom, že už nikdy nebudeš můj táta. Co to má znamenat?" ptá se Zola a opírá si hlavu do dlaní s netrpělivým výrazem ve tváři. Buckymu se její drzý přístup moc nelíbil. Byl z toho v šoku, protože věděl, že ona od něj tuto osobnostní rys nedostala. Nikdy neviděl z Natashi tu drzou stránku. Bucky si stiskl kořen nosu a pak znovu potichu vydechl. V tuto chvíli chtěl toto téma nechat.

Věděl, že nemůže být otcem Zoly. Věděl, že ani není na jeho místě říkat jí, že je její otec. James to nevěděl, ale Bucky ano. Byl schopen přijmout, že pokud se o jeho dítě bude starat nějaký chlap, bude to Clint. Pokud byl upřímný, chtěl to tak. Věděl, že Clint je dobrý chlap, a proto mu záviděl. Přál si, aby mohl být pro Zolu normálním, milujícím otcem, ale červený pokoj mu tuto šanci vzal. 

Tuto šanci by nikdy nedostal zpět, ale pro jeho krásnou dceru bylo nejlepší, aby byla v bezpečí a milovaná a zdravá, než aby byla náhodně bita, protože nedokázal ovládat své alter ego. Nechtěl, aby snášela týrání, když nemusí. Zasloužila si normální život, což bylo něco, co stále neměla.