In Their Hands |BARNES (CZ translation)|

16 | шестнадцать

"Drž se, prcku!" Křičí, že věděl, že je silná, a věděl, že by byli všichni trochu zraněni, ale nebylo by to tak hrozné. Neměl ani blízko k jízdě plnou rychlostí, protože to by je všechny pravděpodobně zabilo.

Tryskáč za nimi s největší pravděpodobností od nich tušilo nějaký chytrý plán akce, ale oni prostě žádný neměli. Jen doufali, že se to odsud možná zlepší. Každému pokleslo srdce, když se mraky vyjasnily a jediné, co pod nimi viděli, byly modré, usazené vlny. Oceán. Zřítili se do oceánu!

Jeho hrozný plán by nefungoval, kdyby pro ně neexistoval způsob, jak utéct, a on by s nimi nemohl bojovat. Neměl rád zvuk podvodní bitvy a nechat je odplavat byla hloupá nevýhoda.

"To je v pořádku, to je v pořádku. Všichni umíme plavat!" Křičí přes vítr. Jak se přibližovali blíž a blíž k tomu, co měl být povrch pod nimi, strachem mu stékal pot. "Zola nemůže!" křičí Natasha zběsile. Otočila hlavu, aby mu čelila s výrazem plným nesouhlasu. Clint obrátil oči v sloup a v tu chvíli exponenciálně zpanikařil.

"To dítě dokáže zmlátit starého muže, ale ona neumí plavat? Bože, Nat, dokáže zadržet dech?" Na chvíli se odmlčel, zatímco přemýšlel o alternativě. Natašin zlostný pohled potemněl a otevřela rty, aby na něj zakřičela.

"Když neumí plavat, tak proč to-"

"Podržíme ji!" Vykřikne, než proudnice okamžitě zahalí studená voda, která je rychle táhla hlouběji a hlouběji.

Natasha hlasitě zalapala po dechu a otočila hlavu, aby se podívala na Zolu. Zola vypadal zmateně a vyděšeně. Moc nechápala, co se děje. Její obočí se stáhlo dovnitř, takže její strach byl jasný jako den. Bezmocně zírala na matku. Nevěděla, jak si odepnout bezpečnostní pás, a tak jen zmateně seděla.

"Máme jen pár minut, abychom tu byli," řekl jim Clint a sundal si pás. Stiskl nějaké tlačítko, které umožnilo tryskáči zůstat na hladině pod vodou. Musela existovat možnost ponorky. Měli štěstí. "Čím déle zůstaneme uvnitř, tím víc déle budeme Zolu táhnout nahoru." vysvětluje, vstává ze sedadla a přechází k Zole. Rozepnul jí bezpečnostní pás a zvedl ji ze židle.

Natasha vzhlédla velkým oknem nad přední částí trysky. "Vznášejí se." Odpoví a otočí se a pohlédne na Clinta, jako by znal všechny odpovědi. Byl stejně ztracený jako ona. Nebyl si jistý, co dělat dál.

"Zůstaň tady chvíli. Pokusím se sestřelit jejich motor." Clint okamžitě zamířil ke dveřím, jakmile Zola roztřeseně přešel k Nataše. Měl pocit, jako by se země hýbala, i když tryska plula. Byla tak zmatená a vyděšená. Objala matku kolem ramen a doufala, že ji to udrží v bezpečí.

Když Clint otevřel dveře, věděl, že to nebude skvělé. Věděl, že voda zaplaví „ponorku", ale neměl jiný východ. Nemohl se dostat na vrchol trysky, takže zůstal s otevřením dveří.

Výkřikl Zolay byl plný strachy, jakmile je zalila vlna vody. Clint zabouchl dveře a oni ho sledovali, jak plave pryč a nahoru k místu, kde nad nimi svítilo slunce. Natasha si držela Zolu blízko hrudi ve snaze, aby se během této šíleně nebezpečné a děsivé situace cítila alespoň trochu bezpečně.

Všechno se vymklo kontrole a ona se cítila úzkostlivě. Jediné, co slyšela, byly tiché zvuky oceánu kolem nich, ale cítila se tak vystresovaná a vystrašená. Chtěla být statečná pro svou dceru, ale nemohla být statečná ani pro sebe. Bála se a zasekla a úplně to ztrácela. Hlava ji bolela, když si vzpomněla na všechny ty příšerné scénáře, kdy je červená místnost vezme zpátky.

I když se tak nechovala, měla Clinta ráda. Měla ho moc ráda. Nechtěla nic jiného než žít s ním a Audrey zpátky v Lowě. Byl to tak skvělý chlap a v posledních několika týdnech udělal její život mnohem lepším. Lepší než kdy předtím. Chtěla vidět, jak budou příští roky vypadat pro malou falešnou rodinu. Nechtěla se vrátit.

"Mamulyo," vykřikne Zola. Objímá máminy nohy ještě pevněji a sleduje Clinta, jak plave pryč se dvěma zbraněmi v ruce. Vytáhl je z jednoho z oddílů v přední části tryskáče. Dávalo by to smysl, kdyby byly „vodotěsné", kdyby byly uloženy zde. Pokud ne, nemělo smysl je využít pod vodou.

"To je v pořádku, to je v pořádku." Natasha se ze všech sil snaží mumlat. Pohladí Zola záda a otočí se, aby se také podívala z okna.

Clint zvedl zbraně v obou rukou a zamířil na trysku, která se nad nimi vznášela. Začal rychle střílet a záměrně zamířil na motor jejich tryskáče. Srdce se mu sevřelo, když sledoval, jak vybuchly motory, a sledoval, jak proudové letadlo rychle padá do vody. Začal panikařit, protože věděl, že Natasha a Zola jsou přímo pod padajícím proudem hydry, takže se otočil a plaval zpátky ke svému letadlu.

Vycenil zuby. Nepohyboval se tak rychle, jak chtěl. Plaval zpět kolem svého vlastního letadla a roztřeseně uchopil kliku dveří. Trhnutím ji otevřel, což způsobilo, že uvnitř unavené „ponorky" vystříkla obrovská vlna vody.

Lapal po dechu a snažil se postavit na nohy, když se hnal k ovladačům v přední části lodi. Stiskl tlačítko a okamžitě stlačil páku dolů, aby mohli včas uhnout z cesty. Loď Hydra klesala rychle, ale alespoň gravitace vody zpomalila její pád. Natasha a Zola byli málem rozdrceni a i při představě něčeho tak strašného se mu obrátil žaludek. Byla by to jeho chyba. Nedovolil by, aby se jim něco stalo.

High-tech tryska S.H.I.E.L.D se probudí k životu, než se přiblíží ve vodě. Natasha, Zola a Clint všichni padají na nohy kvůli náhlému tahu. Nebyli na svých místech, takže nebylo možné, aby zůstali stát.

Komukoli jinému se zdálo, že Clint toho moc nenadělal, ale tak rychle v životě neplaval. Nikdy v životě se tak moc nesnažil dostat se někam tak rychle. Měl pocit, jako by ho jeho bojové boty tížily. Možná si jen potřeboval trochu víc procvičit plavání, než si myslel. Byl vyčerpaný, ale udělal by cokoli, kdyby to znamenalo udržet jeho dívky v bezpečí. Alespoň je na chvíli setřásl. Věděl, že se nevzdají získání těchto dvou zpět, ale také věděl, že se nevzdá jejich udržování v bezpečí.

Po chvíli se zvedne ze země a vyleze na sedadlo řidiče. Chytne kolo a zvedne proudnici z vody. Jakmile se dostanou zpět do vzduchu, zasténá a roztřeseně dýchá.

"Jo, nemáš zač." Zavolá na dvě užaslé dívky, které na něj jen zíraly. Byli jen v šoku, to je vše. Samozřejmě se mu chystali poděkovat, jen prý potřebují chvilku, aby se sebrali. "Děkuji, Clinte." Natasha sarkasticky brousí skrz zuby.

Přikývl hlavou a pak ukázal na její sedadlo. "Obě se posaďte. Nechci, abyste spadli a zranili se, protože podlaha je teď celá kluzká." Říká jim a dívá se přes zrcadlo nad hlavou, aby je viděl.

"Jaký gentleman." řekne Natasha sarkasticky a zvedne Audrey, aby se mohla posadit na třetí sedadlo.

"Sám na tom nejsi tak špatně, Romanoffová. Odvedl jsi skvělou práci, když jsi tam venku zachránil Audrey." Clint vtipkuje a kývá hlavou k oknu. Natasha obrátila oči v sloup s hloupým úsměvem na tváři, než se vrhla zpět na své místo vedle něj.

Cítila se však jaksi zbytečná. Sotva dokázala udržet Zolu v bezpečí sama. Má být silná a silná a nezlomná, bez emocí a nezávislá. O dceru se měla postarat sama. Tento muž, kterého právě potkala, se však o oba dokázal postarat lépe než kdy předtím. Možná to bylo proto, že si právě teď začala uvědomovat. Předtím se cítila nucena být tou hrubou, zlomyslnou a bez emocí, do které ji přetvářeli. Ale teď si byla vědoma skutečnosti, že nemusí být tou krutou vražedkyní.

Možná si začala uvědomovat skutečnost, že Zolu nikdy předtím ve skutečnosti nechránila. Mohla s ní v té kleci zůstat, ale kdy ji ochránila? Nikdy nezabránila mužům, aby ji fackovali. Nikdy nezabránila Jamesovi udeřit její dceru pěstí. Natasha nebyla stvořena jako ochránkyně a pomalu si toho začínala všímat. Byla nucena zabíjet, a proto byl Clint mnohem lepším ochráncem než ona. Byl pro to stvořen. Nenáviděla to, i když trochu žárlila. Měla z toho hlavně radost. Měla hlavně radost z toho, že ona a její dcera měly to štěstí, že je chránil tak skvělý muž.