Věř Mi (Theo Raeken)

35. Princ z pohádky.

"Tak co chceš probrat dříve. To že jsi Haleová nebo Thea?"

"Asi prvně Dereka a pak Thea, prosím."

"Tak. Neřekli jsme ti to protože když jsme se to dozvěděli už jsi byla pryč. Tedy Derek to věděl dříve. Myslím že ti to neřekl protože měl strach. Bál se tvé reakce. Hlavně co tvá matka prostě celkově nevěděl jak to vezmeš, a pak když ses vrátila nechtěli jsme ti nikdo přidělávat starosti. Určitě by ses to dozvěděla. Jen ne takhle. Určitě bude lepší když si o to ještě promluvíš s Derekem. Přeci jen je to vaše věc a ne moje."

No upřímně jsem nevěděla co na to říct. Já a Derekova sestra? Jenže měl pravdu. Lepší si o tom bude popovídat s ním.

"Dobře a teď Theo."

"Hned po tom co se stalo mezi vámi v nemocnici odešel. Dejme tomu že pak asi tři dny nechodil do školy a nikdo jsme ho nikde neviděl. Když tě pustili přišel za námi s tím že už ti dál nebude ubližovat. Že když odjede bude to lepší jak pro tebe tak pro něj. Řekl nám že odjede ještě ten den a že už se ani zápasu večer nezúčastní. Proto když jsem ho viděl byl jsem překvapený. Myslel jsem že už je tak stovky kilometrů daleko."

Stovky kilometrů daleko? Kam to měl v plánu jet. Počkat! Co když odjel teď. Co když už teď je ode mě navždy pryč a už nikdy ho neuvidím. Chtělo se mi z té představy brečet.

"Liv teď prosím. Najez se a pak všechno vyřešíme ano?"

Pohladil mě po tváři a vzal do rukou svůj příbor. Já ale nechtěla jíst chtěla jsem vyběhnout z budovy a okamžitě jít hledat Thea.

"Nechci aby Theo odjel. Liame promiň ale miluju ho. Nechci aby odjel a ano i přes to všechno ho stále ve svém životě chci.

"V pořádku Liv. Myslím že všichni se s tím už naučili žít. Pro mě pořád budeš víc než kamarádka ale chci aby jsi byla šťastná a tak tě nechám jít s ním. Třeba spolu někdy v budoucnu budeme."

Usměje se na mě a já ho v tuhle chvíli dokážu jen obejmout, a tak to udělám. Padnu mu kolem krku a zašeptám mu do krku.

"Děkují Liame."

"A ujistím tě že neodjel."

Zpátky si sednu na židli a nechápavě se na něj podívám. 

"Jak to víš?"

Zasměje se a zakývá hlavou.

"Protože jsem ho zastavil. Chtěl odjet ale řekl jsem mu že ho vážně miluješ ať zůstane. Nebo aspoň ať počká kdybych se mýlil. Už vidím že ne. Pro jistotu ale chtěl zůstat venku."

Zvednu se a podívám se na dveře. 

"Jen běž."

V tuhle chvílí jsem byla nejšťastnější vidět že i Liam tohle všechno zvládne pro moje štěstí. Došourala jsem se ke dveřím a ve chvíli kdy se má dlaň dotkla kliky jsem se zarazila. Je tohle opravdu už konec? Ten šťastný konec na který čeká každá princezna z pohádky? V uvědomění že mi je jedno jestli nebude jsem otevřela dveře. Vidím stát Thea opřeného o své auto z pohledem upřeným na mě. Srdce se mi naplní štěstím že to trochu až zabolí. Rozeběhnu se k němu a on ke mě natáhne své paže, které mě nakonec chytí a vyhodí na sebe. Chytnu se ho kolem krku a i nohy mu dam kolem pasu. Myslím že ještě rychleji se stihnu přilepit na jeho rty.

"Miluju tě."

"Livy. Vždycky tě budu milovat."

Usměju se a opět se naše rty setkají.

I kdyby nás čekalo ještě spoustu překážek nebo. Vlastně čehokoliv je mi to jedno. Opravdu s tímhle člověkem chci zůstat a klidně pro něj umřu tolikrát kolikrát bude třeba.