Věř Mi (Theo Raeken)

16. Miluju tě.

Tak a právě se stalo to co bych nikdy neměla dopustit. Vyspala jsem se s Theem. I když to byla chyba myslím že toho litovat nebudu

Konečně se na mě podíval a já ho políbila. On se do polibku usmál a já mu položila dlaně na tváře. Když jsem mu ale zkousla spodní ret usmál se ještě víc.

"Jsou tu i sprchy kdyby jsi chtěla."

"Dobře, taky by jsi měl."

On ze mě slezl a já si sebrala všechny věci. Vlezla jsem do dívčích sprch a  položila jsem si věci na umyvadlo. Vlezla jsem do sprchy a rozpustila si vlasy. Po chvilce se kolem mě obmotali dvě silné paže a já leknutím uklouzla. Naštěstí mě ale držel a natiskl si mě na sebe.

"Já ale myslela aby jsi si došel do klučičích sprch."

"Když jsi ty tady tak jsem měl jít jinam? To jsi tak naivní?"

Oba jsme se zasmáli a on si mě na sebe ještě více natiskl. Když se ujistil že už mám sílu v nohách mě postavil. Položila jsem si hlavu na jeho rameno. To jsem ale asi neměla dělat, protože toho využil. Vrhl se na můj krk z druhé strany a začal mi na něm sát kůži. Když jsem si ale uvědomila že by z toho mohla vzniknou modřinka musela jsem zakročit.

"Theo pr...."

"Neboj vím že by si toho Liam všiml."

Z toho co řekl si ale stejně nic nevzal a vrátil se k tomu co prováděl s mým krkem před tím. Držel mě za boky a já se o něj opírala do chvíle něž se on přesunul na vedlejší sprchu. Rozhodla jsem se ho tam nechat. Když jsem se oblékla vyšla jsem ze sprch a po té hned ze samotné posilovny. Což zapříčinilo že jsem hned na to vyšla i z celé budovy školy. Theo mě ale doběhl a chytl mě za pas.

"Tak nasedej a já tě odvezu."

"Jsi si jistý?"

"Na tisíc procent, nedokážu bez tebe být ani vteřinku."

"Tak to mě zajímá co budeš dělat ve škole."

"Každou přestávku si tě unesu."

"Fajn."

Nasedla jsem na místo spolujezdce a on hned na to taky. Skoro celou cestu panovalo v autě takové to trapné ticho a mě to lezlo na nervy. Proto jsem to musela přerušit.

"Myslel jsi to s Tracy vážně?"

Zeptala jsem se trochu sklesle a on zpomalil.

"Tracy je fajn ale nikdy nebudu k nikomu cítit to co k tobě. Jak jsem říkal, já tě potřebuju, já tě zbožňuju a když jsem s tebou vím že jsem jiný než jaký doopravdy jsem."

Položila jsem svou ruku na tu jeho.

"Ty se neměníš ani když jsi se mnou."

Než jsem to ale dořekla, podíval se na mě a v jeho tváři jsem viděla obavu a strach.

"Ty se totiž měnit nemusíš jsi furt stejný."

Pohladila jsem ho po ruce, kterou právě řadil a z jeho obličeje všechny obavy zmizely. Všechno to vystřídal jeho široký a hrozně moc roztomilý úsměv.