Věř Mi (Theo Raeken)

8. Fajn problém.

Psali jsme dlouho do večera. Myslím že Theo za ten den přečetl víc knih než kdy jindy. Nad tímhle jsem se musela pousmát. Dopisovala jsem posledních pár vět ale Theo už byl unavený že usnul na stole. Nevím proč ale měla jsem nutkání si ho vyfotit a tak jsem to udělala. Hned jak jsem dopsala všechno co bylo potřeba, sbalila jsem nám oběma věci. Bylo mi jasný že na to byl až moc unavený. Potichu jsem k němu přešla a pohladila ho po vlasech a snažila jsem se ho probudit. 

"Theo vstávej, Theo halóó notak šup, za chvíli zavírají musím domů. Theo prosím."

Jen co jsem poprosila začal se probouzet jakoby na to čekal.

"hmmm ještě pět minut mami."

"Co prosim? Mami?"

"Ty nejsi má máma já jsem snad adoptovaný?"

"Tak fajn, batoh máš sbalený tak až se probereš jdi domů ano?"

Vzala jsem si věci a prostě odešla. Trochu jsem se bála že tam bude celou noc, rozhodovala jsem se jestli se vrátím. Podívala jsem se nahoru na balkón, už byl vzhůru a díval se na mě. Jen jsem mu zamávala a odešla ze školy. Bylo už půl desátý, mobil se mi vybyl  už asi před hodinou a půl. Čekala jsem doma výslech kde jsem byla a podobně, nejvíc mi ale dělalo problém to že budu mít určitě několik zpráv a zmeškaných hovorů od Stilese.

"Počkej! Doprovodím tě."

"Raději jdi domů jsi dost unavený pokud vím."

"To si jako myslíš že tě nechám jít večer samotnou po městě? Tak na to zapomeň!"

"Dobře, dobře."

Cestou jsme si povídali tak nějak o všem cítila jsem se trochu jako dřív. Když jsme ale došli před náš dům všechna sranda skončila. Z našich dveří vyběhl Stiles těžko říct jak se přesně cítíl. Na první pohled jsem poznala vztek a bylo mi jasný že je to vztek vůči Theovi. Když se ale podíval na mě vycítila jsem strach.

"Ty idiote víš jak jsem- víš jak se o ní její mamka bála...."

Věděla jsem že by pokračoval i dál.