Věř Mi (Theo Raeken)

30. Všechno to byla lež

Nemůžu uvěřit že i když byla v takovém stavu byla pořád krásná. Nevím jestli je něco špatně se mnou ale prostě líbí se mi za každé situace. Ona je prostě dokonalá.

Jen co jsem došel k její posteli začali se mi plnit oči slzami a nemohl jsem skoro ani dýchat. Sedl jsem si na židli chtěl jsem ji chytit za ruku ale ucukla.

"Myslíš si že po všem si sem nakráčíš s ustaraným obličejem, chytneš mě za ruku a budem dělat že se nic nestalo."

Ten její chraplavý hlas nešel dál poslouchat. V horším stavu jsem ji ještě nikdy neviděl.

"Liv ani nevíš jak mě to mrzí. Omlouvám se..."

Můj pohled

"Theo přestaň....prosím."

Slzy mi stékaly až na krk a nepřestávali se drát na povrch. Jediné co jsem si v tuhle chvíli uvědomovala je to že ho neskutečně miluju a vždycky ho milovat budu. Tak bych mu teď chtěla skočit do náruče a tak silně ho obejmout a nepustit. Nikdy.

"Miluju tě ani nevíš jak. Ale tuhle bolest cítím taky jen kvůli tobě."

"Olivie prosím odpusť mi..."

"Bylo to jen kvůli tomu?"

"Co?"

"Bavil jsi se se mnou jenom aby si pak mohl udělat tohle? Řekni mi pravdu."

On si nahlas povzdechl a začal mluvit.

"Doktoři děsu ze mě udělali to co jsem. Byl jsem jejich první chiméra a abych jim to oplatil tak jsem s nimi musel zůstat a vždy najít někoho z koho by mohli udělat další. Po nějakém čase si toho všiml Scott a proto mě pověřili tím se dostat do jeho smečky a pak se jich zbavit. Jakýmkoliv způsobem."

Začali se mi hrnout slzy do očí a nemohla jsem uvěřit že jsem byla doopravdy jen figurka v jeho hře.

"Snažil jsem se tam dostat přes tebe a pak se mi to díky Liamovi povedlo. Jediné co jsem nečekal a ani nemohl čekat že se do tebe zamiluju. Stala se z tebe moje největší slabina a každou vteřinou s tebou jsem zapomínal proč jsem se vůbec chtěl ke Scottovi dostat. Když jsem pak zašel za doktory s tím že už s nima nechci mít  už nic společného, předali mi papír z dalšími oběťmi. Když jsem tam spatřil tvé jméno musel jsem udělat vše pro to aby se ti nic nestalo. Slíbili mi že když s nimi zůstanu nechají tě. Musel jsem to udělat."

Život pro mě nikdy nebyl zbytečný jak právě teď. Přála jsem si aby se mi třeba náhle zastavilo srdce z téhle bolesti.

"Běž pryč."

"Olivie nikdy.."

"Vypadnii!"

Histericky jsem po něm vykřikla a to zaznamenali i ostatní. Liam vběhl dovnitř a pohledem sjížděl mě i Thea.

"Olivie prosím....."

"Už tě nikdy nechci vidět rozumíš!"

I když jsem ho stále milovala nemohla jsem snést ten pocit že nás dříve chtěl všechny zabít.

"Theo běž. Nechce tě tu tak ji poslechni."

Věděla jsem že ho Liam vyhodí proto jsem se otočila zády k nim a obejmula sama sebe. Myslím že polštář, který sušil každou mou slzu by se dal po chvilce snad i ždímat. Po chvilce jsem ucítila že jsem se už  neobjímala sama. Theo odešel a tak mi mohlo být jedno kdo to je. Po tomhle by mu Liam nedovolil se na mě ani podívat natož se mě dotknout. K tomu všemu jsem teď cítila jen jeho. Liama.

Omlouvám se mam toho teď moc. Ale nadále pro vás připravuju další kapitoly. Tahle je jako jedna z mála kratší ale tím pádem se dostaví další co nejdříve. K tomu všemu se už hodně blížíme ke konci a s tím přichází otázka jestli dovolíme Theovi a Liv být znovu spolu a nebo se odloučí už navždy. Budu ráda když mi napíšete váš názor  :)