Two witches, one god - [Wanda & Loki FF]

XIII.

Pohled Wandy:

,,Slečno Maximovová?!" ozval se tichý hlásek za vstupními dveřmi.

Rychle si utřu mokré cestičky na mých lících, doběhnu ke dveřím a otevřu je. Naskytne se mi pohled na mladou dívku, usmívající se na mne. Služebná s dlouhými kaštanovými vlasy, volně rozpuštěnými na ramenou se mi mírně ukloní. Podívím se jejímu gestu, ale raději ho nechám plavat.

,,Posílá mne král, slečno," vysvětlí mi ,,Přichystali jsme pro Vás pokoj. Pojďte prosím za mnou!" pobídne mne a jediným malým krůčkem se otočí k odchodu. Chvíle zaváhání mi zabrání v tom, abych ji okamžitě následovala.

Naše boty dosedají na studenou podlahu a vydávají tiché dunění, které se nese jak chodbou před, tak i za námi. Jen pár minut nám stačí, abychom se dostali k mé nové komnatě.

,,Zde budete bydlet," oznámí mi dívka, když do útulného pokojíku vstoupíme ,,Večer bude uspořádána večeře na Vaši počest. Ve skříni máte několik šatů, které si můžete vzít na sebe."

Služebná zmizí stejně rychle, jako se objevila. Otočím se, abych si svůj nový příbytek mohla prohlédnout. Napravo od vstupních dveří spatřím malou postel, u jejíchž nohou poslušně stojí velká zdobená skříň. Napravo je zase pískovcový oblouk, umožňující vstup na malý balkónek.

Zdrceně dojdu k nohám postele a usednu na měkkou matraci. Rukama si zajedu do rezavých vlasů, ale jakmile se mé lehce zvlněné kštice dotknou zraněného místa na ruce, bolestivě zasyčím a ruku co nejrychleji přesunu do původní pozice.

Uvědomím si, že jsem na své zranění úplně zapoměla. Nával smutku, který mou mysl postihl, při vědomí, že mne Loki "vyhostil" ze svého pokoje, fyzickou bolest úplně zakryl. Teď se ale znovu vrátila.

Raději se zvednu a dojdu k růžemi zdobené skříni. Se skřípáním otevřu její dřevěná dvířka a naskytne se mi pohled na několikery různobarevné šaty. Prsty přejedu po jejich sukních a vytáhnu jedny zabarvené do mé oblíbené barvy.

Vybraný kus si přiložím na své unavené tělo a pomalu dojdu k podlouhlému zrcadlu, abych si svůj vzhled mohla prohlédnout.

Široké suknice rudých šatů se ve světle pozdního slunce krásně třpytí a dodávají šatům půvabný vzhled. Užasle si oděv prohlížím a přes jeho krásu zapomenu na problém, který mi bude způsobovat.

______________________

Unaveně otevřu svá rozbolavělá víčka a pomalu se posadím. I přesto, že je v místnosti téměř tma, mne začnou bolet oči. Jemně si je promnu prsty a pohlédnu ven. Je tma, dojde mi.

Do mysli se mi začnou znovu vracet vzpomínky.

Služebná, šaty, večeře... Propánajána ta večeře.

Vyletím z měkkých peřin a upaluji k malé židličce, kam jsem si před nedávnem své šaty položila. Rychle se do nich nasoukám, na hlavě si ze zacuchaných rezavých kadeří vytvořím jednoduchý drdol a pohlédnu do zrcadla na svůj odraz.

Vše je perfektní, drdol se mi výjimečně povedl a vlasy z něho netrčí na všechny strany, šaty mi perfektně sedí na těle a skvěle kontrastují s mou barvou vlasů, a ta ruka... zarazím se a zkoumavě si prohlédnu své zranění na ruce.

Na mé kůži je zřetelně vidět jasně růžový, na některých místech i krví zmazaný flek ve tvaru dlaně. S zoufalým povzdechem pohlédnu na svou koženou bundu. Uchopím do rukou její nepoškozený rukáv a dopředu zalituji skutku, který právě udělám.

Jedním silný škubnutím, s malou dopomocí magie, se mi část nepoškozeného rukávu podaří utrhnout. Koženou ,,trubku" si navléknu na postižené místo tak, aby ho celé zakrývala.

Znovu pohlédnu na svůj odraz a tentokrát se i spokojeně usměji.

,,Sluší ti to!" ozve se za mnou přívětivý hlas a já se s rychle bijícím srdcem otočím. Přede mnou nestojí nikdo jiný než černovlasý bůh. Líbezně a lehce i omluvně se na mne usmívá.

Provinile skloním hlavu, abych mu naznačila, že mě mrzí, co jsem mu provedla. Loki mne nejspíše pochopí a opatrně přistoupí blíže ke mně.

,,Přišel jsem se omluvit," oznámí mi zkroušeně ,,Moc mne..." nedopoví větu a upřeně pohlédne na moji obvázanou ruku. Mé oči okamžitě přelétnou na bolavé místo a s lehkým zděšením zjistí, že zpod mého amatérského obvazu vykukuje kousek spálené zarudlé kůže. Rychle svou ruku přesunu za záda a tiše doufám, že se od Odinsona nedočkám žádných poznámek.

,,Ty jsi zraněná!" konstatuje vyděšeně král Asgardu. Z jeho hlasu však slyším i lehkou zlost.

,,Kdo?" zeptá se, poté co udělá jeden krok vzad. Vzdorovitě zavrtím hlavou. Nechce se mi říkat, kdo mi toto bolestivé zranění způsobil. Má to hned několik důvodů a jeden z nich je, že nechci vypadat jako malé dítě, které řekne mamince, kdo mu ublížil a ona si to s ním půjde vyřídit.

,,Wando, prosím!" řekne, když konečně pochopí, že nechci být žalovníček. Aby svou prosbu ještě více zdůraznil, přistoupí ke mně a uchopí mojí postiženou ruku, která se už znovu ocitla volně vedle mého těla. Odinsonovy prsty lehce přejedou po mé kůži a já se celá zachvěji.

Zničehonic mi do očí nastoupají slzy, které se za chvíli začnou kutálet i po mé tváři. Sklopím hlavu a volnou rukou si otřu mokré líce.

,,To Avery!" vyslovím rychle a zavřu oči, protože mám pocit, že mi je slaná voda úplně rozežírá. Ucítím, jak Lokiho stisk lehce povolil a z jeho úst vyšel tichý ustaraný povzdech.

,,Já ji zabiju!!" řekne Odinson a otočí se k odchodu. Naštěstí ho ale stačím zabrzdit, než vůbec dojde ke dveřím. Pevně uchopím jeho ruku a poté, co se udiveně zastaví mu i zastoupím cestu.

,,Ne, to nemůžeš! Ona má nějakou knihu, knihu hříchů!!" skoro vykřiknu a ještě jednou si otřu promáčené tváře.

,,Cože?! Darkhold? A jak se k němu dostala?" zeptá se král Asgardu. Zvednu ramena, abych naznačila, že nevím. Po mém gestu následuje dlouhé ticho. Loki zamyšleně stojí uprostřed místnosti, na obličeji má několik starostlivých vějířků vrásek a nejspíše dost silně přemýšlí.

,,Kdo je Scarlet Witch?" prolomím ticho otázkou, na kterou ale už znám odpověď. Odinson na mne zvědavě pohlédne a poté, co pochopí, jakou odpověď po něm chci, lišácky se jí z nějakého neznámého důvodu vyhne.

,,Co kdybychom už raději šli? Ráno je přece moudřejší večera!" poví rychle a pohotově mi nabídne rámě. Už raději nic neříkám. A abych za panem Chytrým nezaostávala, povím Vám taky nějaké to moudro:

Mlčeti zlato, mluviti stříbro.