Two witches, one god - [Wanda & Loki FF]

I.

Jdu po rušné ulici. Kolem sebe vnímám jen hlasitý ruch aut a tiché šumění davu, procházejícího kolem mě.

Kápi černé mikiny mám hluboce staženou do obličeje, aby mne poznalo pokud možno nejméně lidí. K mojí nenápadnosti přispívají i oči sklopené k zemi, které pozorují rychle ubíhající šedivý chodník.

Konečně se dostanu k domu, který už pár hodin hledám. Vkročím na první schod vedoucí k budově a napravo od dveří si přečtu na železné desce vyražený nápis.

177A

BLEECKER ST

Vítězoslavně se usměji a pokračuji v stoupání po schodech. Když se dostanu přímo před prosklené dveře zarazím se. U dveří totiž nevidím žádný zvonek, na který bych mohla zazvonit.

Rozhodnu se, že na dveře zabouchám, jako za starých časů. Připravím si tedy ruku, prsty sevřu do pěsti a napřáhnu se k bouchnutí. Než se však moje ruka stihne dotknout dřevěné desky, dveře se otevřou a já malinko klopýtnu dopředu.

Hned vzápětí chytím ztracenou rovnováhu, otočím se za podivným vchodem a opráším si neexistující smítka ze svého oděvu. Ohromeně si prohlédnu prostory, ve kterých se nacházím a snažím se přitom zvednout čelist, která mi z toho údivu okamžitě spadla.

Po stěnách místnosti jsou pověšené prapodivné zbraně i věci denní potřeby, gobelíny a zahlédnu dokonce i pár obrazů. Na stropě je vyobrazena nějaká bojové scéna, zřejmě výjev z historie této budovy.

,,Wanda Maximoff," uslyším najednou hluboký hlas, za kterým se okamžitě otočím. Instinktivně roztáhnu ruce na strany a nechám v nich zazářit rudé plamínky. Po chvíli vyjde ze stínu jedné stěny prazvláštní muž. Nenápadně si ho prohlédnu.

Na hlavě má černé krátké vlasy a perfektně zastřižené vousy, které dodávají jeho vzhledu jistou eleganci. Přejedu pohledem dolů, abych si prohlédla jeho oblečení. Okamžitě si všimnu červeného pláště a zvláštního zlatého náhrdelníku ve tvaru oka, jenž úplně září na mužově modrém oblečení.

Už od prvního pohledu poznám, že se nejedná jen tak o nějakého obyčejného chlápka. Vím - a také cítím - že přede mnou stojí čaroděj.

Nedůvěřivě svraštím obočí a stáhnu rty do úzké linky, na důkaz toho, že mi přijde zvláštní, že muž zná moje jméno. Poté mi ale dojde, že potom, co jsem se stala avengerem, ho znají úplně všichni.

,,Nemám pravdu?" ujišťuje se trochu rozpačitě čaroděj. Kývnu na souhlas a nechám zmizet obláčky magie, v domnění, že teď jsem v relativním bezpečí.

,,Takže," vyřknu po chvíli trapného ticha ,,ty jsi opravdu čaroděj?!" Pokusím se o mírný úsměv, který mi ale hned v zápětí srazí ze tváře mužovo znuděné povzdechnutí.

,,Preferuji označení Mistr mystických umění," odpoví čaroděj a neutrální výraz mu z tváře pořád nemizí. Znovu se lehce usměji, tentokrát ale doopravdy. Nečekanou radost ve mně vyvolá zvláštní oslovení, kterým muž chce, abych ho oslovovala.

,,No, čaroději, kdo jsi a odkud znáš moje jméno?" zeptám se s nepatrným pobavením v hlase. Muž se zachmuří nad mým oslovením, ale pokračuje ve vysvětlování.

,,Já jsem Doktor Stephen Strange a..." Na moji druhou otázku Strange nestihne odpovědět, protože ho přeruší můj pobavený hlas.

,,Ty jsi doktor? A jak vás mám tedy oslovovat pane..." Přeruší mne čaroděj, stejně jako já jeho před chvílí.