Two witches, one god - [Wanda & Loki FF]

X.

Kdybych Vám měla popsat současnou situaci jen ve dvou slovech řekla bych, že je chaotická a naprosto šílená. A to doopravdy.

S Avengers jsem už zažila spoustu takových situací při různých bojových akcí. Například Sokovia. Nikdo z nás by si nikdy nepomyslel, že bude letět na městě. Ale stalo se to.

Teď to bylo ale ještě tisíckrát šílenější. Abych to celé shrnula. Nacházela jsem se na planetě, která měla existovat jen v mythologii, kam mne unesl můj ex, aby mne údajně ochránil před jeho bývalou manželkou, která ale měla být mrtvá a která se mne teď nejspíše pokoušela unést do své domoviny, což je jen tak mimochodem další planeta z mythologie, jenž vůbec nemá existovat a aby toho nebylo málo, tak mne teď chytli asgardští vojáci, kteří mne odvedli k jejich králi, který je schodou všech těch šílených okolností právě můj ex a já nevím, co s tím mám teď dělat.

V takto šílené situaci jsem se snad nikdy v životě neocitla.

Stráže mne dotáhnou asi dva metry před stojícího Odinsona a donutí mne si kleknout. Neochotně udělám to, co po mně chtějí. Po chvíli svůj pohled přesunu k Lokiho tváři, na které ale uvidím směsku grimas, které od sebe nedokážu rozeznat. Provinile se usměji, ale situaci to zřejmě vůbec nezlehčí.

,,Vaše Veličenstvo!" osloví krále Asgardu jeden z vojáků ,,Chytili jsme tuto dívku ve Vašem paláci. Domníváme se, že je to zlodějka!"

Po tomto oznámení se Odinsonova tvář zkroutí do rozzlobeného výrazu a já ucítím, jak se jeho rozzuřená magie rozpíná vzduchem. Bolestivě polknu.

,,Teď mne všichni poslouchejte," upozorní Loki výstražným hlasem ,,Toto je slečna Maximovová," oznámí zatímco na mě ukazuje. Poté pohlédne do tváří vystrašených vojáčků, kteří se vedle mne začnou doslova klepat ,,Ne, žádná zlodějka! Po asgardském paláci se může pohybovat jak chce."

Po jeho krátké řeči se místností rozhostí hrobové ticho, které mne utvrdí v tom, že asgardský král má u svých poddaných respekt. Moje úvahy však hned v zápětí přeruší hlasité uchechtnutí, které se ozve z řad mužů sedících u dlouhého stolu.

Všichni se tím směrem otočí. Z jedné z židlí se zvedne ještě docela mladý hoch a šibalsky se na mě usměje. Překvapeně na něj vytřeštím oči.

,,Konečně mám tu možnost se s Vámi seznámit. To vy jste důvod, proč náš milovaný král neovládl Midgard, jak slíbil. To vy jste zničila všechny naše dlouhé měsíce připravované plány a to vy ohrožujete svou přítomností všechny obyvatele Asgardu," vyřkne pár vět přidrzlý hoch, zatímco kráčí směrem ke mně ,,Velmi mne těší, slečno Problémová!" řekne a vítězoslavně se podívá na svého krále. Nechápavě zvednu obočí.

,,Slečna Maximovová je pod mou ochranou a pokud se jí kdokoli pokusí ublížit nebo dostat jí pryč z Asgardu, zabiju ho osobně!" řekne místo nějaké odpovědi Loki, zatímco se snaží krotit své hlasivky. Zní i vypadá celkem mírně, ale já už delší dobu cítím, jak se jeho mysl zaplňuje hněvem. ,,A teď Vás poprosím, aby jste odešli. Dnešní tajná rada skončila," dořekne, otočí se a dosedne na zlaté sedadlo zdobeného trůnu.

Všichni ostatní se s hlukem zvednou ze židlí a započnou ve vyklízení místnosti přesně tak, jak jim to jejich král nařídil. Já se, stejně jako většina mužů v místnosti, zvednu zpět na nohy. Z kabátu a kalhot si opráším smítka a jemně si promnu kolena, která mne vlivem delšího klečení na tvrdé podlaze začala bolet.

Jakmile poslední člověk opustí místnost, omluvně pohlédnu do očí Odinsona, který je má ale sklopené k zemi. V hlavě vymyslím rychlé poděkování a tiše spustím.

,,Omlouvám se, že jsem ti musela přidělávat takovéto starosti," řeknu mírně. Loki se na mne ani nepodívá, jen nedůvěřivě zavrtí hlavou. Jeho gesto však zcela nepochopím, takže mírně nakloním hlavu na stranu a udělám malý krok dopředu. V tu chvíli se ale oči boha neplechy zvednou a poté, co v nich uvidím rozzuřenou magii, zase o krok ustoupím.

,,Omlouváš se?!" zeptá se pohrdavě ,,A k čemu myslíš, že mi to bude?! Já se tady snažím tě uchránit nejen před tou bláznivou čarodějkou, ale i před královskou radou, která by tě nejraději nechala pověsit a ty uděláš takovouhle pitomost, která celou moji snahu úplně zničí?!" říká jako by tomu ještě pořád nemohl uvěřit ,,Kvůli tobě jsem ztratil důvěru celé mojí vlády, né-li celého království a ty myslíš, že to spraví nějaká blbá omluva?! Jdi mi prosím tě z očí, nebo ještě řeknu něco, čeho budu později litovat!" přikáže mi, zatímco se urputně snaží krotit své hlasivky. Udělám ještě jeden krok vzad, ve strachu, že by mi chtěl král Asgardu něco udělat. Poté ale svou mysl obrním špetkou odvahy, která mi ještě zbyla a rozhořčeně nakrčím obočí.

,,Myslím, že už jsi toho řekl dost!" oznámím mu stále mírným hlasem, otočím se na podpatku a odkráčím pryč z obrovské zlaté místnosti.

Hned, jak za sebou zabouchnu rubíny zdobené dveře, ozve se ohlušující rána. Tento hluk, jako by zmáčknul nějaký zapínač, který způsobí, že se mi po tvářích začnou kutálet slzy.

Rychle se vydám dál chodbou, abych mohla konečně najít komnatu, do které mne Loki před několika hodinami přinesl a nikdo mne nespatřil tak, jak jsem právě teď vypadala.

Tenký vodnatý povlak na mých očích mi však jemně zabraňuje ve vidění. Snažím se ho dostat pryč, ale moc to nejde. Svůj krok ještě zrychlím a konečně před sebou uvidím známé dveře pokoje.

Šáhnu na dvě zlaté kliky, zatočím s nimi, s jednou na pravou a s druhou na opačnou stranu, až se těžké vysoké dveře otevřou.

Hned nato, co je za sebou zavřu si sednu na okraj postele a hlasitě se rozvzlykám. Velké kapky vody mi stékají po obličeji a tiše odkapávají na mé oblečení.

Po několika minutách - nemám nejmenší tušení jak dlouhých - , co si můj mozek několikrát přehraje předchozí rozhovor, se drobně uklidním, přestanu ronit slzy a v klidu se několikrát zhluboka nadechnu.

Nestačím však svou mysl ani trochu dostat do pohody a zezadu mne do zad někdo silně udeří. Odletím asi metr od postele a zatímco se bolestivě snažím popadnout dech, který mi někdo vyrazil z plic, choulostivě si přitisknu ruku k namožené bránici.

Několik vteřin ležení a trhavého dýchání mi stačí, aby mé oči postřehly, že se ke mně blíží jakási postava oblečená v bílých dlouhých šatech.

Avery! dojde mi hned, co spatřím její obličej.