Two witches, one god - [Wanda & Loki FF]

VII.

Pohled Lokiho:

Ani si nedokážu představit, jak museli být všichni překvapení z toho všeho, co se stalo. Jak se museli podivit, když jejich král přinesl na ošetřovnu nějakou dívku, o které později zjistili, že je jedna z nejmocnějších bytostí vesmíru.

Strachoval jsem se o ni. Bál jsem se, jestli jí ten pád nezpůsobil nějaké těžší zranění, které jsem ale vidět nemohl. Vzpomínám si, jak se mi ulevilo, když hlavní lékařka řekla, že je to jen lehký otřes mozku, a že by pravděpodobně žádné trvalé následky něměl mít.

Poté, když jsem malou čarodějku nesl chodbami královského paláce, se na nás zvědavě otáčely služebné i dvorní dámy, které si hned vzápětí začali šeptat. Já jim však věnoval ani tu nejmenší pozornost.

Těsně před mojí komnatou mne zastavila Frigga. Usmála se na mne, ale hned poté, co její pohled padl na Maximovovou, se jí rty stáhly do úzké linky a kolem očí jí vystouplo několik vrásek.

,,To je... Scarlet Witch, že?!" zeptala se trochu ostýchavě, nepatrný strach sršící jí z očí. Mlčky jsem kývnul a sklopil pohled k zemi.

,,Co se jí stalo?" vyřkla starostlivě má drahá máti, ukazujíc na vlhký obvaz, který držel rezavovlasé dívce na hlavě. Očima jsem přejel po tváři spící čarodějky a mou mysl znovu postihly výčitky.

,,Spadla a zranila se," odpověděl jsem trochu provinile. Člověka, kdo jí toto zranění způsobil jsem však své matce neprozradil. Věděl jsem, že ona by nikomu nepověděla, že je má manželka naživu, kdybych ji o to poprosil, ale měli jsme společnost. Za Friggou postával hlouček jejích dvorních dam, které na nás vrhaly zvědavé pohledy.

,,Pošlu ti pro ni bylinkový čaj proti bolesti," řekla už jen matka a vydala se dál zlatem zdobenými chodbami.

Srdce se mi trhalo na milion kousků, když jsem spatřil smutný výraz Maximovové poté, co se dozvěděla o mé manželce. Snažil jsem se jí zodpovědět všechny její možné otázky. Některé jsem ale vynechal. Například ten, proč mne Avery nazvala svým bratrem a zároveň manželem.

A, taky jsem jí lhal. Strašně to bolelo, když jsem jí neměl říci pravdu, jen abych ji uchránil před krutou realitou. I když teď, když nad tím tak přemýšlím, tak informace, že princeznu z Jotunheimu zabil mrazivý obr není tak úplně lež.

Naštěstí se mne už na nic neptala. Informace, které jsem do ní během necelé hodiny nasypal pro ni asi byly dostačující a její mozek už měl dost.

Nechal jsem ji spát ve své posteli. Tam, kde před několika lety usínala Avery. Byl to děsivý pocit.

Snažil jsem se vyčistit si hlavu, protože mne zrovna čekala velmi důležitá porada, kterou jsem tak narychlo svolal. Nechtělo se mi na ni, zvlášť po mé nedávné zkušenosti, ale musel jsem se tam ukázat. Nebylo to jen pro dobro království nebo mne, ale hlavně pro dobro Wandy.

Do jednacího sálu jsem dorazil mezi prvními. Rychle jsem prošel dlouhou místností a usadil se na zlatý trůn. Páni radní se ale slézali pomalu, jako slimáci po dešti. Očividně se jim nechtělo.

Po dvaceti minutách byla tajná rada kompletní, takže jsme mohli konečně začít.

Netrpělivě se zavrtím na tvrdé sedací ploše trůnu a pomalu si prohlédnu všechny, kteří se v místnosti nacházejí. Jsou tu staří i mladí, vysocí i malí, tlustí i štíhlí jako tyčka. Zkrátka mám pocit, že do tajné asgardské rady může vstoupit kdokoli, kdo samozřejmě projde mým schválením. Jelikož mne ale toto vybírání vždy málem unudilo k smrti, volbu jsem prováděl úplně náhodně.

Teď jsem svých činů ale trochu litoval. Jakmile znovu spatřím tvář zrzavého kluka, který mne při poslední schůzi donutil odejít, v prstech mě zabrní zuřivá magie, která by chtěla někoho hladově zabít. Naštěstí mám s mladým chlapcem takové slitování, že mu dám ještě jednu šanci a vynasnažím se zapomenout na jeho kousavá slova. Některá mi však v hlavě uvíznou napořád.

,,Přeji hezké odpoledne!!" začnu významně, zvedajíce se ze zlatého trůnu. Radní se stejně jako já neochotně postaví a místností se ozve jednohlasné Vám také, Vaše Veličenstvo! Zní to, jako by to říkal jen jeden muž.

,,Posaďte se," vyzvu muže v místnosti a zahájím tak další zasedání asgardské tajné rady. Páni radní usednou do svých dřevěných křesel, ale já zůstanu stát. Chci tak svému proslovu dodat jistou dramatičnost a významnost.

,,Svolal jsem vás sem, kvůli jedné vážné záležitosti, která se objevila," vyslovím. Kromě mého hlasu není v místnosti nic jiného slyšet. Je zde úplné hrobové ticho, které mi dodává lehký pocit uspokojení.

,,Jak jste na minulé radě zmínili, Jotunheim ovládla jakási žena, která si nechá říkat Frost Witch a podmanila si tamní obyvatele," podotknu ,,Tato dívka se mě pokusila zabít při mé dnešní návštěvě Midgardu. Je tudíž nebezpečná jak pro mě, tak pro všechny obyvatele Asgardu!" pokračuji, zatímco dav radních pomalu začne šumět.

,,Je důležité, aby jsme posílili obranu a zdvojnásobili stráže," dopovím své sdělení a nechám prostor pánům radním, aby se poradili a popřípadě vznesli své dotazy. Pozorně se rozhlédnu po místnosti, která už hlasitě šumí.

,,A proč si myslíte, že ta žena bude útočit na Asgard? Řekla Vám to snad?!" zeptá se prošedlý hubený muž sedící nejblíže ke mně. Rychle vymyslím lživou odpověď. Tentokrát mne ale mé svědomí nedostihne, narozdíl od chvílí, kdy jsem byl nucen lhát malé čarodějce.

,,Neřekla mi, že bude útočit na obyvatele Asgardu. Řekla mi pouze, že se mi a..." udělám malou pomlku, připravujíc se na další kousavé narážky ,,jedné dívce chce pomstít a poté ovládnout všech devět světů," připojím ještě geniálně vymyšlenou lež. Místností se ozve hlasité, teď už ne šeptání, nýbrž povídání.

Pár minut nedělám nic jiného, než že čekám. Čekám, až se rádci laskavě poradí a sdělí mi výsledek jejich dlouhého povídání. Místo souhlasu s mým návrhem se ale ozve hlas mladého radního, který mne - tedy alespoň myslím - dokáže vždy naštvat.

,,Pamatujete, jak jsem minule řekl, že jste se nechal ovlivnit nějakou hezkou tvářičkou. Tak teď je to tu znovu. Nejen, že jste se takhle nechal manipulovat, ale dokonce jste si ji přitáhl až sem, aby její přítomnost ohrožovala obyvatele Asgardu. Jste opravdu nezodpovědný!" vyřkne hoch. Mám pocit, jako by moji mysl posedl démon, který se snaží zabít všechny, které nesnáším. Zuřivá magie se pomalu začne rozpínat vzduchem a prolézat kolem mužů v místnosti.

Otevřu ústa, abych vyřkl poznámku, která zpečetí chlapcův osud, ale v ten moment se s velkou ránou otevřou vysoké železné dveře a do místnosti vejde ona.