In Their Hands |BARNES (CZ translation)|

12 | двенадцать

"Jsem rád, že se ti to líbí." Clint se zasmál a objal ji pažemi, jak jen mohl. Byla nějaká malá.

"Ya lyublyu eto!" Zola radostně vykřikne, když ho objala. Natalia se na dceru usmála. Byla ráda, že zde Zola začíná mít více normální život. Byla tak vděčná, že jim byl Clint ochoten dát šanci, jakou neměl kdokoli jiný. Miluji to!

Clint zvedne hlavu, aby se podíval dolů na Zolu, aby se podíval nahoru na Natalii. Vypadala stejně šťastně jako Zola, jen proto, že milovala vidět její úsměv a žít normální život, který si zasloužila.

"Jsem rád, že se ti to líbí," odpovídá Clint. Sledoval, jak Zola utíká a hraje si se žaluziemi na jejím okně, a sledoval, jak se vrátila a skočila na postel. Smál se, když jim řekla, aby se dívali, jak dělá triky, když skočí. Byl šťastný, jen když ji viděl šťastnou.

Bylo mu však líto, jak byly malé dívky nadšené ze základních potřeb, které by měl mít každý. Ostatní děti byly nadšené, protože si mohly předobjednat nový iPhone ale Zola byla šťastná, protože měla postel a okno. Bolelo ho to vidět a zasáhlo ho to blízko domova, ale byl šťastný, že je šťastná i ona.

"Ach, taky pro tebe něco mám, Natalie." Říká, přechází přes místnost a vede ji ven. Zatlačil na dveře tak, že se s prasknutím otevřely. Nebylo to tak, že by Zola většině rozhovoru stejně rozuměla, ale prostě si nemyslela, že teď je vhodná chvíle, aby to slyšela.

"Budeš si muset změnit jméno," řekl bezostyšně.

Na okamžik byla zaskočená. Nebylo to nic nového, ale nebylo to nutně něco, na co byla připravena. Změna jména obvykle znamenala, že se děje něco špatného. Naposledy to udělala v Ohiu, když jí bylo čtrnáct let. Z té zkušenosti nevzešlo vůbec nic dobrého. Chtěla zapomenout, že se cokoli z toho stalo, ale bylo tak těžké se toho zbavit.

Prohlíží si malou krabičku, kterou držel před ní. Vždy nosila jen paruky, nikdy si neobarvila vlasy na úplně jinou barvu. Všimla si, jak to zvedl, když řekl „zrzavý". Oh, chtěl jí obarvit vlasy?

"Barva na vlasy." Řekla a věnovala mu tázavý pohled. "Nechci si barvit vlasy." Řekne mu pevně. Nechtěla, ale věděla, že musí, pokud se chce zamaskovat. Musela se před nimi schovat.

"Pak chcete, aby vás našli," říká Clint, "není to tak, že by tady byly přirozené zrzavé vlasy běžnou věcí,"

Řekne jí a předá krabici. Znovu otevře dveře a najde Zolu, jak si hraje se svými novými hračkami. Usmál se pro sebe. Koupil jí pár panenek, jen aby jí dělal společnost a byla šťastná.

"Nechci si je barvit." Natalia ustoupí na jeho stranu s pohledem na tváři. Ofina jí visela do obličeje, takže mu uniklo, jak mu ve tváři zúžila obočí.

"Natalie, prcek poslouchá." Říká jen, aby ji zavřel. "Nedávejte špatný příklad, no tak. Buď zodpovědná." V žertu kárá.

Než to šla vysvětlit Zole, vrhla ještě jednu grimasu na Clintův hravý výraz.

Natalia přistoupila k Zole na druhé straně místnosti, kde odložila své hračky, a místo toho na ně zmateně zírala. Zklamaně vykulila oči, protože ani nevěděla, jak něco takového vysvětlit osmiletému dítěti. Natalia si klekne vedle Zoly, aby dosáhla na úroveň očí.

"Nam nuzhno pryatat'sya ot plokhikh lyudey, poetomu my dolzhny izmenit to, jak my vyglyadim." Rozhodla se říct. Dávalo to smysl, ne? Zolovi to zjevně nedávalo smysl. Vypadala, jako by se chtěla na něco zeptat a snažila se porozumět, ale nevěděla, jak se zeptat, dokonce ani na co se zeptat. Musíme se schovat před padouchy. Musíme změnit způsob, jakým vypadáme.