Skrytá pod kapucí

30

Vee
Dívala jsem se na ten telefon dívala vyděšeně. Vincent Smith. Vincent Smith.Vincent Smith. Myslela si, že už toto jméno nikdy neuslyší. A když už začíná být zase šťastná, tak se tu objeví. Je pravda, že když odjížděl, tak sliboval, že se zase vrátí, ale nemyslela jsem si, že to bude po deseti nebo kolika letech. Musím, ale uznat, že mi chyběl. Hlavně po smrti rodičů jsem ho potřebovala, ale on nic. Ani nenapsal blbou esemesku nebo nezaváhal. Vykašlal se na mě a teď se ozve. Bože, bratr jeden. Stýská se mi po něm pořád, ale bojím se, že kdyby jsem si na něj zvyklá a odpustila mu, tak mě znovu zklame a opustí mě. Bojím se toho, ale zase bych na něj nejraději skočila. Nechápu své pocity. Kolik mu teď vlastně je. Hádám, že asi kolem 28? No, nevím to jistě. Kdyby byla soutěž o nejhorší sestru, která ani neví kolik je jejímu bratrovi, tak by jsi jí určitě vyhrála. Štěklo po mě moje svědomí. Jenom jsem pokroutila očima.

,, Haló, země volá Vee." začal mi někdo mávat rukou před obličejem.

,, Co? Co se děje?" začala jsem se zmateně rozhlížet kolem sebe.

,, Nic se neděje. Jenom na tebe asi deset minut mluvíme, ale ty nás neposloucháš." řekl Liam. Jenom jsem kývala, protože jsem pořád musela myslet na tu jednu jedinou a samou věc.

,, Hele Harry? Mám otázku." ozval se Niall. Až teď mi došlo, že ten co mi mával před obličejem rukou a mluvil na mě byl Niall.

,, Copak Niallere?" zeptal se Harry provokativně. To bude ještě zajímavé, protože použil přezdívku, kterou Niall nesnáší.

,, No, Harolde." řekl Niall a dal velký ,ale vážně velký důraz důraz na to Harold. Musela jsem se ušklíbnou.

,,Neříkej mi Halorde." vystavoval na něj Harry.

,, A ty mě Niallere." vrátil mu to stejnou mincí.

,, Hej kluci. Co kdyby jste se tu přestali hádat a ty Nialle by jsi nám řekl na co jsi se chtěl zeptat. A Harry ti normálně odpoví. Jo a Nialle?" utnul jejich hádku Louis. Počkal až se na něj Niall podívá. Když se tak stalo, tak pokračoval.,, Zkus prosím aby ta otázka, kterou položím byla alespoň trochu logická nebo aspoň normální." Pokračoval. Niall nahodil obrovský úsměv a pronesl.

,, Nebojte. Bude velice logická i normální. Harolde." začal Niall provokovat ještě víc.

,, Proč jsi jí řekl 'země volá Vee'. ? Zeptal se.

,, A na co by jsem se jí měl zeptat? Pane chytrý." pokračoval v diskuzi Harry.

,, No, já nevím. Třeba ' Harry volá Vee' nebo ' One direction volá Vee'. Ale né tady pan provokatér řekne tak ochranou větu." odfrkl si Niall. Kluci se na něj dívat jako na debila. A já? Já jsem vyprskla smíchy. No co? Bylo to vtipný. Kluci se na mě pobaveně dívali.  Po nějaké době k nám přišla servírka a dala všem jídlo. Co jsme měli si popravdě už ani nepamatuji. Bylo toho hodně a to nemluvím o těch cenách.

Doma
Už jsme doma. S mým překvapením o té hádce před jídlem už nepadlo ani slovo. Cestou zpět jsme se všichni stavili v parku a na zmrzlině. Já měla čokoládový a citrónový kopeček. Kolem nás běhali děti , voněla příroda a rodiny pořádali piknik. To mi připomnělo, mě. Mojí rodinu. Lidi, které jsem milovala nejvíc na celém světě. Moc se mi po nich stýská. Nevím co se to kolem mě děje. Nejdřív ten komentář na instagramu a teď tohle.  Je tu totiž něco co jsem vám neřekla. Celá rodina nezemřela. Je tu pořád jeden člen, kterého jsem naposledy vydělá před 10 lety.  No, ale už dál to teď nebudu rozebírat.

O den později

Neuvěříte mi, kde právě teď sedím. Kdo si tipl, že v autě, tak si tipl špatně. Kdo si zase myslel, že doma na sedačce, tak taky špatně. I když je pravda, že byl blíž. Sedím, totiž na sedačce, ale ne doma, u psycholožky. Ano, dnes mám další sezení.

,, Ahoj Vee, tak tě tu zase vítám, jak se máš? Copak jste dělali? Byli jste někde na výletě? Tak co povídej, přeháněj." řekla a naklonila se ke mě. Takhle vypadala docela děsivě. Zlého výrazů jí to asi došlo, tak se posadila normálně a nahodila úsměv.

,, No, byli jsme na výletě." řekla jsem potichu. Snad se mě nebude ptát na nějaké osobní otázky. Pořád jí nevěřím a moc jí nemám ráda.

,, A kde jste byli? Co jste dělali? Líbilo se ti to?" vyptávala se znovu. Začala jsem pomalu ztrácet nervy.

,, Jo, bylo to super." zašeptala jsem a více jsem se zachumlala do deky. To jsem vám vlastně ještě neřekla. Vzala jsem si znovu mikinu. V Tomto stylu hodně otázek a stručných odpovědí pocházejících ode mě, se sezení vedlo v tomto duchu.

Niall

Vee je od včerejška taková zamlká. Vím, že jsem jí neměl točit nebo to alespoň točit na instagram. Chápu, že je naštvaná, ale musím připomenout, že jsem nebyl jediný. Kluci to celé hodili na mě - idioti! Vee je teď u psycholožky, tak jsem zvědavý, s jakou se vrátí. Nebo takhle. Samozřejmě vím,  jak se vrátí - když pro ní mám jet. Myslím to tak, že když tam byla minule, tak pak dlouho seděla v pokoji a nikým nepromluvila.

Já osobně ještě trochu rozdýchávám, jak umí zpívat. Myslím, že by z ní mohla být i zpěvačka, kdyby chtěla. Teď už ale není čas na nadávání - musím ji vyzvednout. Sedl jsem do svého krásného černého auta a vyjel pro ní. Zhruba v půlce cesty, začala v rádiu hrát naše písnička. Best song - Ever. Trochu jsem se zasnil, jak jsme tu píseň natáčeli....za volantem. To nebyl moc dobrý nápad. Naštěstí se mi nic nestalo...ale nedokážete uvěřit, jak moc jsem se lekl. A najednou jsem zpomalil. Prostě jsem jel krokem. Za chvíli jsem dojel k nemocnici. Jako úplně za chvíli to nebylo, to musím uznat! Místo dvaceti minut jsem jel skoro hodinu. To o něčem vypovídá.

Hold jsem šikulka.

Ahoj, je 1. svátek vánoční a vyšla nová kapitola. Popravdě jsem chtěla vydat novou kapitolu na štědrý den, jako dárek, ale bohužel mi to nevyšlo. Užijte si prázdniny nebo volno v práci a mějte hezký příští týden.

1024 slov