Skrytá pod kapucí

24

Liam

Včerejšek byl jedním slovem úžasný. Myslím, že jsme si ho všichni užili. I Vee. Byl to náš první a snad ne poslední společní výlet. Prošli jsme si toho hodně, ale myslím že to stálo za to. Že se  ukázalo to, že nám alespoň trochu důvěřuje je pro mě nejlepší dárek. Teď, ale bohužel řeším jiný problém.

Flashback

Tak krásně si spím a najednou mi začne vedle hlavy zvonit budík. Podíval jsem se na něj a neuvěříte co jsem viděl. Volal mi můj manažer Paul. Vlastě on není jenom můj, je i kluků. 

,, Co je? Zrovna spím a ty si mě probudil." řekl jsem mu nebo spíše vyčetl a zívl jsem si. 

,, Ty ještě spíš? Je deset a on ještě spí. To snad není možný. Čekal by jsem to třeba i Harryho nebo Nialla, ale určitě ne od tebe. To se mi jenom zdá. Ano to je ono. No, to je teď jedno. Potřebuju aby jste sem s kluky co nejdříve dorazili. Jasné?" řekl mi. Přikývl jsem a protočil oči.

,, Em, jestli si právě přikývl nebo udělal cokoli jiného, tak by jsi si mohl uvědomit, že spolu jenom telefonujeme a já tě nevidím a v tuto chvíli tě ani neslyším což je i na tebe dost neobvyklé. Jen mi prosím tě řekni jak se stalo to, že ty ještě spíš." řekl mi Znovu Paul, ale tentokrát jsem promluvil.

,, S kluky jsme včera byli  na výletě a přijeli jsme vážně pozdě. Všichni jsme doufali, že se budeme dnes vyspat, ale když voláš tak asi ne." řekl jsem nepříjemně do telefonu.

,, Panebože. Za hodinu se sejdeme u mě v kanceláři a ať tu jste všichni." řekl přísně. V tu dobu mi došla jedna podstatná věc. Paul neví o Vee. Ani nevím co s ní budu dělat. No, jasně!

,, Dobře, budeme tam a přijde s námi ještě někdo. Tak se nelekni." řekl jsem a a už byl skoro oblečený.

,, Kdo s vámi přijede, Liame?!!!!" zeptal se mě a úplně jsem viděl jeho výraz. Nebo vlastně neviděl. Ale vy víte jak to myslím.

,, Uvidíš. Teď už musím jít probudit kluky aby jsme přijeli včas. Tak, papá." zavolal jsem na něj. Než stihl něco říct rychle jsem zavěsil. Nechci vědět co bude následovat až přijedeme.

O patnáct minut později

Všichni se pomalu scházíme dole v jídelně. Musím říct, že když jsem kluky budil tak mě poslali na takové pěkné místečko. Rychle jsem udělal vajíčka a všem jim je rozdal. Teď mám ještě poslední úkol. Vysvětlit všem proč jsem je probudil. Začal jsem přemýšlet jak jim to vysvětlím. V tom mě přerušil nějaký hlas.

,, Hele, Liame. Vážně nechápu proč si nás všechny budil. Včera jsi sliboval, že dnes budeme moc spát a co se stane ráno? " zeptal se mě Harry. Než jsem, ale stihl odpovědět, tak si odpověděl sám. ,,  Harry, Harry musíš vstávat. Dole ne vás čeká snídaně, talk si pospěš. Co se stalo ti řeknu až dole, tak poslouchám. Nebo spíš si myslím, že můžu říct čekáme a posloucháme."  říkal docela nasupeně. Popravdě jsem nevěděl co říct. Nebo takhle. Jasně, věděl jsem, co jim potřebuju říct, ale nevím jak. Kluci to pochopí, protože se to stává docela často, ale bojím se o Vee. Už nám pomalu začíná věřit, že si už před námi i sundala kapuci, ale jak bude reagovat ne to, že se bude muset seznámit, kvůli tomu, že se jí tu bojíme nechat samotnou. Hold, to budeme muset zvládnout.

,, Dnes ráno mi volal Paul. Za půl hodiny, tam budeme muset být. A Vee, ty budeš muset jít s námi. Ani nevím co se stalo, ale řekl jsem mu, že tam budeme, ale nepřijedeme sami. Takže to ví, ale prosím Vee, nelekni se, kdyby byl trochu naštvaný. On se vlastně naštve skoro pořád. Nemusíš pro to skoro nic udělat, tak si to hlavně nedávej za vinu." řekl jsem jí, ale až moc pozdě jsem si uvědomil, že by jí to mohlo vyděsit. Já mál, ale příšerné štěstí, protože určitě neuhádnete co se stalo. Kdo si tipoval, že bude vyděšená, tak vyhrál sto bodů. Nebo víte co?  Ne sto. Rovnou sto padesát.

,, Vee, vůbec se neboj. On mele hovadiny. Pokud budeš chtít odejít, tak nám to normálně řekneš a my něco vymyslíme, ano?" zachránil mě Louis. Samozřejmě se to neobešlo bez pohledů, které po mě kluci hodili.

Konec flashback

A tohle se stalo ráno. Právě teď sedíme v autě a jedeme směr nahrávací studio. Klukům se Vee podařilo po chvíli uklidnit, tak jsme vyrazili. Já už jsem radši mlčel. Cesta trvá skoro patnáct minut. Samozřejmě jenom když nejsou kolony. Měli jsme, ale štěstí. Teď to nemyslím ironicky. Vážně jsme projeli úplně v pohodě. Až mě to překvapilo. Když jsme přijeli k budově, tak tam nebyli ani žádní paparazzi. To už je, ale vážně divný.  Vstoupili jsme dovnitř a na recepci nás přivítala velmi milá, ale vážně velmi milá recepční. Slyšíte tu ironii? Jestli ne, tak jste asi hluchý. Ona se nás totiž snaží sbalit. VŠECHNY. A nejlepší je, že i na jednou. Když se o to pokusila dnes, Harry k mému údivu jí jenom odbil a řekl jí, že jdeme za Paulem a víc se na ní  ani nepodíval. Aby jste rozuměl , proč mě to udivilo. Harry jí to flirtování oplácel. Vždycky. S kluky a s Vee jsme jsme nastoupili do výtahu a vyjeli do posledního patra. Než jsem se nadál jsme stáli před Paulovou kanceláří. Naposledy jsem se usmál na Vee a po zaklepání  jsme vstoupili.

Paule tohle je Vee

Ahoj, je tu dnes nová kapitola. Doufám, že se Vám líbí a budu moc ráda, když mi dáte hvězdičku nebo nějaký pěkný komentář. Další kapitola bude zase v neděli, tak doufám, že už se těšíte.