14

304 12 8
                                    

Vee

Probudila jsem se znovu v mém pokoji. Vstala jsem a odešla do koupelny. Udělala jsem svojí ranní hygienu a dala si sprchu. Všimla jsem si, že jsou na jedné skříňce vyskládané různé vůně, soli, bomby a pěny do koupele. Bylo tam mnoho druhů. Vůně tam byli od levandule po smrk. Tu jsem neznala tak jsem si hned musela čuchnou.  Bomb tam bylo několik barev. I třeba s květy nebo s kávovými zrnky a mnoho dalších. O pěnách radši ani nemluvím. Začínala mi být zima, tak jsem si šla do šatny pro oblečení. Když jsem tam došla, tak jsem si až tak pozdě uvědomila, že jsem si ty moje tašky sem jen tak hodila. Úplně mi to vypadlo. No, tak další věc na dnešním programu bude narovnat si oblečení do šatny. Vytáhla jsem si tedy z tašek oblečení na dnes a převlékla jsem se. Měla jsem modré roztrhané rifle a tmavě zelené tričko. Na to jsem si vzala stejnobarevnou mikinu. Jak jinak než s kapucí. 

Vyšla jsem ze dveří mého pokoje a šla stejnou cestou jako jsme šli včera se Zaynem. Přišla jsem tam a u stolu seděl pouze Liam.

,, Dobré ráno Vee. Vyspala jsi se dobře?" zeptal se mě Liam. Jenom jsem kývla.

,, To je dobře. Posaď se dám ti snídani." řekl mi a podal mi talíř s palačinkami. Začala jsem jíst a málem jsem zasténala nad tou výbornou chutí. Lepší palačinky sem snad nikdy nejedla. Byli vážně úžasné. Liam se na mě podíval a málem se začal smát.

,, Tak co chutnají." zeptal se mě s velkým úsměvem.

,, Ano, jsou výborné. Kdo je dělal?" zeptala jsem se ho a znovu si vzala.

,,Dělala je naše hospodyně. Já ani kluci by jsme nikdy nik tak úžasného a dobrého neuvařili. My by jsme spíš zapálili barák. No, ale zpátky. Když si jí řekneš, tak ti uvaří co budeš chtít. Je tu od pondělí do soboty. V neděli má volno, tak si něco nejčastěji objednáme. A to nevíš jak umí péct. Nejlepší buchty, které jsem jedl, tak byli od ní." řekl Liam. Ani jsem mu nestihla nic říct a už sem přiběhl Niall.

,, Palačinky a od Margaret." vykřikl a začal si je na talíř nandávat. Na sebe si jich naskládal snad patnáct. Jenom jsem na to vykulila oči.

,, Na to si časem zvykneš. Je nenažraný. Někdy se divím, že všechno co za svůj život snědl, tak se to na něm neukáže. Asi by vypadal jako meloun. Velký pořádný meloun." řekl vysmátým hlasem právě přicházející Harry. Niall po něm jen hodil vražedný pohled a dál už si ho nevšímal. Koho si, ale všímal, nebo by jsem měla říct, toho čeho si všímal byl jeho talíř. Palačinky v něm zmizeli rychlostí blesku.

,, Vee." zavolal na mě Liam, když jsem po snídani chtěla odejít do pokoje. Otočila jsem se na něj a povytáhla obočí na znamení otázky. Což on vlastně ani nemohl vidět.

,,Chtěli  by jsme tě dneska vzít na nákupy. Tak jestli nemáš dneska volno. Šel by s tebou Niall a Louis, tak jestli chceš, tak by jste vyrazili asi v deset. Teď je. Páni. Ono je 7:27. My už jsme všichni vzhůru? No, to je jedno. Jeli by jste zhruba za dvě hodiny a půl." řekl Liam. 

,, Můžeme jet jestli chcete. Já si akorát musím vybalit věci a dát je do šatny." řekla jsem jim potichu.

,, Jo, to je super. Tak se sejdeme v devět dole u dveří. V deset mi to přijde moc pozdě. Doufám, že ti to nevadí, Vee. Takhle tam budeme dříve, tak by tam mohlo být míň lidí." řekl Louis a podíval se na mě. Já jsem na to jenom kývla. Naše pohledy se přesunuli na Nialla, který nás nevnímal a svou pozornost věnoval jenom svému talíři a jídlu na něm. Louis jenom protočil oči a dal Niallovi pohlavek. To už ho probralo.

,, Co? Co se děje?" vykřikl a všechny si nás měřil pohledem.

,, Nialle zopakuj co jsme tu teď řešili." řekl přísně Louis. Myslím, že mu bylo jasné, že to Niall neví, ale stejně se ho zeptal.

,, Tak jste určitě řešili to jak jsou ty palačinky moc dobré a jak by jste je nemohli přestat jíst." řekl Niall a vypadal přesvědčený jeho tvrzením.

,, Ne, to jsme rozhodně neřešili. To jsi možná řešil v tvé hlavě. Ale když už nám konečně daruješ trochu tvé pozornosti, tak ti musím říct, že to co jsme tu řešili bylo to, že ty a Louis půjdete dnes s Vee nakupovat. U dveří se sejdete v devět hodin a pojedete do nákupního centra. Je ti to jasné nebo to chceš písemně?" řekl dost naštvaně Harry. Dnes má asi vážně špatnou náladu. 

,, Je mi to jasné a ne Harry písemně to vážně nepotřebuju. Dneska jdu s Vee a s Louisem nakupovat a u hlavních dveří se sejdeme v devět hodin." řekl Niall a nezapomněl u toho protočit oči. Já už jsem to nechtěla dál poslouchat, tak jsem se otočila a šla k sobě do pokoje. Když jsem došla, tak jsem si vzala moji tašku a šla jsem si jí vybalit.

O hodinu a patnáct minut později

Konečně jsem to dokončila. Netrvalo mi tak dlouho jenom vybalování a skládání. Vždy jsem to nějak naskládala a pověsila, ale pak jsem si uvědomila, že to není nejhezčí tak jsem to znovu přeskládala, ale ani to se mi nelíbilo. No, popravdě jsem to takhle předskládávala asi desetkrát. Možný je, že i patnáctkrát. Prostě jsem to po páté přestala počítat. Podívala jsem se na hodinky, protože jsem vůbec neměla tušení jak dlouho jsem to dělala.

,, Panebože." zalapala jsem po dechu, když jsem si uvědomila, že jsem to dělala přes hodinu. Rychle jsem se šla převléct a trochu jsem se upravila. Seběhla jsem dolů ke dveřím a tam už čekal Louis.

,, Už jsi tu? Jo, a jo, on už je čas. Vee, můžeš hádat kdo tu zase není." řekl Louis a protočil očima. Musela jsem se usmát. 

,, Nialle, my jdeme na jídlo a asi půjdeme sami." zakřičel Louis směr schody. Ani jsem se nestihla nadechnou a už jsem slyšela dupot po schodech dolů.

,, My jdeme na jídlo? tak kde jste tak dlouho? To jste mě nemohli zavolat dřív." říkal radostně, ale poslední větu i naštvaně. Louis zase protočil oči a já? Jenom jsem se na to dívala s vykulenýma  očima.

,, Nialle!" zařval Louis už zjevně vytočený. Trhla jsem sebou nad tou hlasitostí. Louis si toho musel všimnout, protože když pokračoval, tak už svůj hlas ztišil. ,, Nialle. Jdeme nakupovat s Vee, potom se můžeme jít najíst, ale nejdřív nákupy." řekl mu tiše a začal odcházet. My jsme šli za ním.

To dnes ještě bude zajímavé

Ahojky, tak a je tu další kapitola. Budu ráda za jakýkoli názor nebo za hvězdičku.  Pokud bude mít někdo nějaký nápad jak by to mohlo pokračovat, tak mi to napište a já se o to pokusím nějak zakomponovat do pokračování. Jinak si užijte zbytek večera a ahoj u další kapitoly.

1163 slov

Skrytá pod kapucíOpowieści tętniące życiem. Odkryj je teraz