Skrytá pod kapucí

23

Vee

Musím říct, že to bylo vážně krásné. Kluci nebo vlastně spíš Niall mi to tu všechno ukázal a musím říct, že žádnou tahle krásnou stavbu jsem neviděla. Ale je pravda, že za mě je hezčí z venčí než zevnitř. Neříkám, že to nemá své kouzlo nebo příběh, to má, ale prostě tak. Tady by se líbilo mamce. Nesmím nad tím přemýšlet jinak asi začnu brečet. A to se mi moc nechce. Musím říct, že v takovém počasí jako je dneska není nejlepší být oblečená jako já. Mám mikinu s kapucí a kraťasy, ale pod mikinou mám i tričko, takže nechápu co mě napadlo.  A to jsem ještě nezmínila, že je ve stínu asi 28 stupňů a na slunci nejmíň 32 stupňů. Prostě teplo. S kluky teď sedíme v nějaké restauraci. 

,, Můžu si odskočit?" zeptám se a podívám se na ně štěněčíma očima. Zasmějí se.

,, Jasně, že můžeš Vee. Nemusíš se ani ptát. Je to samozřejmost." Usmál se na mě Niall. Kývla jsem a odešla co nejrychleji na záchod. Podívala jsem se do zrcadla a kývla na sebe. Chytila jsem konec mikiny a ještě jednou se na sebe podívala. Začala jsem si jí pomalu tahat nahoru přes hlavu. Sundala jí, ale pořád jsem jí držela v rukou a dívala se na ní. 

,,To zvládnu." zašeptala jsem si a s překvapením jsem si tím i dodala odvahu. Vydala jsem se ven a mikinu pořád držela v ruce. Dala jsem ruku na kliku a zhluboka se nadechla. Zmáčkla jsem kliku a vyšla ven. Rozešla jsem se ke klukům, kteří si mě ještě nevšimli. Potichu se posadila a až teď ke mě kluci vzhlédli. Všem se na tvářích usadili překvapené výrazy. Hned se, ale zase usmáli.

,, Páni, Vee. Sluší ti to." řekl Harry a měl otevřenou pusu. Stydlivě jsem se na něj usmála. Mojí jedinou záchranou byla servírka, která nám donesla jídlo. Liam měl nějaké brambory, asi bramborové? Fajn asi nevím jaké, ale to co vím jistě je, že jsou to brambory. U toho měl nějaké maso. Harry měl rýži s masovými koulemi a rajskou omáčkou. Zayn měl nudle a Louis měl tresku s bramborovou kaší. Musím uznat, že to vypadalo vážně výborně. Já jsem měla lososa s bramborovým salátem a Niall? O tom radši ani nemluvím. nechápu jak to může všechno sníst, ale teď se tu pokusím vyjmenovat. Smažený sýr s hranolky, tacos, špagety, maso v těstíčku a plněné brambory s mletým mase a zeleninou. Jestli ještě dneska řekne, že má hlad, tak vážně nevím. Bude zázrak jestli mu nebude špatně.

O hodinu později

On to snědl. No chápete to?  Mě by to stačilo na týden a on to sní za čtyřicet minut. Po té co jsme všichni dojedli a kluci zaplatili jsme se vydali na procházku. Myslela jsem, že jsme se procházeli třeba hodinu, ale to mi vyvrátila jedna věc. Pomalé . Niall do mě šťouchl a já jsem zvedla hlavu. 

Tohle jsem viděla. Moje pusa dnes už po třetí ležela málem na zemi. Ptáte se proč po třetí. No, tak po prvé to bylo dnes, když jsem viděla Royal Palace, teď a ještě u jedné věci.

Flashback

S kluky jsme se procházeli asi půl hodiny a v tom se stalo něco co jsem si nemyslela, že se nikdy stát nemůže. Nebo alespoň teď ne. Aby jsem to uvedla na pravou míru. Procházíme se s kluky v teplém odpoledni po městě Brighton. A na jednou ticho, které mezi námi panovalo prolomil Niall.

,, Mám hlad." řekl Niall. Kluci se začali smát až se za břicha popadali a já jsem měla pusu do kořán, oči vytřeštěné a taky jsem měla na tváři výraz, který značil, že vůbec nechápu a že mám strach o to jestli je v pořádku.

,, Ale no, tak kluci. To není vtipný. Já mám vážně hlad. Vee tu pusu můžeš zavřít. Vůbec nechápu co na tom nechápeš." řekl nám všem Niall a začal se tvářet uraženě. Nebudu vám lhát. Skončilo to tak, že   jsme skončili znovu v  nějakém bufetu nebo co to bylo.

Konec flashback

Chápete to? Prostě měl hlad chvíli po tom, co snědl to co snědl. Budu prostě dělat, že to chápu. S kluky jsme se ještě chvíli procházely, dělali blbosti a fotili různé fotky.

? Pov.

Konečně jsem se s přijel navštívit rodiče dva malé sourozence. Doufám, že mě přímou. Ptáte se proč by neměli rodiče přímo z toho nejstaršího syna? Své nejstarší dítě? No, asi protože já jsem před deseti lety odešel z domu a už jsem se neozval. Je, ale pravda, že do teď toho lituji. Mé sestřičce bylo v tu dobu 6 a mému bráškovi 9 za tu dobu, co jsem byl v Austrálii jsem se snažil někam dostat. Vím, že to bylo ode mě sobecké, ale vždy když jsem dostal odvahu se vrátit mi do toho něco přišlo. No, ale když byl čas, tak zase nebyla odvaha, ale jak už jsem říkal, že jsem se někam snažil dostat, tak jsem se dostal. Jsem vlastníkem největší australské firmy. Právnické firmy, jako právník cestují po světě, ale když jsem byl v Londýně, tak prostě ta odvaha nebyla. Podívám se z okna letadla a zjistím, že za chvíli budeme přistávat.

To jsem, ale ještě nevěděl co zjistím

Ahoj, máme tu novou kapitolu. Dnes se nám tu objevila nová kapitola. Kdo si myslíte, že by to mohl být a co by to mohl mít společného s tímto příběhem. Pokud máte nějaké nápady určitě je napište do komentářů. Doufám, že se Vám tento příběh líbí, nebo, že vás nepřestal bavit.  Tak si užijte další týden a u další kapitoli AHOJ!!!