Skrytá pod kapucí

16

Louis

Právě sedíme v Mc Donaldu a čekáme až nám připraví jídlo. Vtom k nám přijde zmalovaná puberťačka. Popravdě vypadala jako Kur*a. Mela na sobě krátkou sukni a tričko s velkým výstřihem. Teda jestli to teda bylo tričko. Nejsem si tím vůbec jistý. To oblečení jí více odkrývalo než zakrývalo. A to nemluvím o jejím obličeji. Byla zmalovaná, že jí ten make-up  pomalu stýkal. No, prostě to bylo strašné. 

,, Ahojky, vidím, že právě čekáte ne jídlo, tak co se se mnou vyfotit, co?" řekla falešně vysokým hlasem. Tak strašně moc jsem to chtěl odmítnou, ale věděl jsem, že kdyby jsem to udělal, tak by o tom mluvili všechny zprávy a psali všechny noviny. Už vidím ty titulky. Louis Tomlinson a Niall Horan z One direction odmítli fotku s fanouškem. Přestávají snad mít kluci rádi svoje fanoušky? Bože. Podíval jsem se na Nialla a on měl stejný výraz. Taky se mu do toho nechtělo. Vykouzlil jsem falešný úsměv a vstal.

,, Samozřejmě se s tebou vyfotíme. Nialle pojď." řekl jsem a pomalu šel k ní. A víte co ona? Ona měla na tváři vítězný úsměv. Když jsme se fotili, tak se ke mě lísala. Bylo to až nevkusné a nechutné. 

,, Louisi? Nialle?" ozvalo se potichu za na námi. Otočil jsem se a podíval se na Vee. Než jsem stihl něco říct předběhla ně ta holka. Ani nechci říkat její jméno.

,, Hele! Počkej si! Teď jsem tu já, tak se mi kliď z očí, D*vko. S těmi tvými hadry by o tebe nezavadil ani bezdomovec, tak se kliď odsud. Kluci na tebe nejsou zvědaví. Teď jsou tu se mnou. Já jsem jejich partie, ale ty to určitě nejsi. Radši ani nebudu mluvit o tom jak vypadáš. Na někoho jako jsi ty nebudu plýtvat mima drahocennými slovy. Bože, nebojte se kluci ona už určitě odejde a nebude nás obtěžovat. Ty jsi pořád tady? Kšá kšá. Běž nebo si mě nepřej." říkala jejím hnusně vysokým hlasem. Vee se na nás podívala skelným pohledem. Oba dva jsme byli  v šoku z toho co se stalo, tak jsme nic neřekli. Vee se na nás podívala zraněným obličejem a se otočila a utekla. Hned jsem se vzpamatoval, ale to už jsem jí nikde neviděl. Rychle jsem se otočil na chlapy, kteří nám dělali ochranku.

,, Dělejte, běžte jí najít. Je tu moc lidí a ona to nezná, tak už panebože běžte!" zařval nahlas Niall.  Bylo tu dohromady sedm strážců. Pět z nich se rozeběhlo každý jiným směrem. Podíval jsem se na tu holku, která za to všechno může. Je pravda, že kus viny na tom máme i my, ale ona větší. Chtěl jsem na ní začít křičet, ale toho si všiml jeden z bodyguardů a radši nás začal odvádět. Věděl jsem že bych se neovládl. Dovedli nás do auta. Když jsme si sedli tak jsem se podíval na Nialla.

,, To jsme asi posrali, co?" zeptal se mě. Pouze jsem kývl hlavou. 

,, Doufám, že jí najdou a bude v pořádku." řekl jsem. Bylo mi jasné, že jsme to dnes totálně posrali a tím pádem bude mnohem, ale vážně mnohem těžší se k ní dostat blíž. V duchu jsem si nadával.

,, Bude v pořádku, že jo Louisi?" zeptal se mě plačtivě Niall. Nikdy jsem si nemyslel, že by se k ní tak moc připoutal. I když  je pravda, že on jediný z nás nemá sestru. Mohl jsem si myslet, že to tak bude. Když jsem tak přemýšlel, tak jsem se podíval z okna a zahlídnul jsem naše muže jak jdou k autu a jeden z nich něco nese v náručí. Rychle jsem vyskočil z auta a běžel k nim.

,, Co se stalo? Proč je v bezvědomí? Co se sakra stalo?" vychrlil sem rychle ze sebe.

,, Spadla a omdlela. Stihl jsme jí chytit, ale to už nevnímala. Myslím, že by jsme měli jet radši do nemocnice, aby jí zkontrolovali. Nevím proč omdlela." řekl Mike. Mike je jeden z našich nejlepších strážců. Přikývl jsem a s kluky za zády jsem se rozešel k autu, kde seděl zhroucený Niall. Nastoupili jsme a rozjeli jsme se směrem k nemocnici. Niall se se mnou vyměnil, protože jsem seděl vedle Mika, který měl pořád v náručí Vee. Když jsme přijeli do nemocnice, tak jsme všini vyběhli z auta. Cestou jsme do nemocnice zavolali, takže na nás čekali před nemocnicí. Odvezli jí do nějaké místnosti. Hádám že to byla nějaká ošetřovna. 

,, Asi by jsme měli zavolat klukům, co?" zeptal jsem se Nialla. Ten jenom kývl, ale tím jak brečel, tak nebyl schopný nic říct. Zvedl jsem a vytáhl si z kapsy telefon. Vytočil jsem Liama.

,, Čau, tak jak je na nákupech?" zeptal se mě.

,, Posrali jsme to." řekl jsem stručně. Myslím, že u tohoto nebylo nutné chodit kolem horké kaše. 

,, Co jste posrali?" zeptal se mě. Začal jsem mu to všechno vyprávět od té doby co jsme si objednali jídlo až po teď.

,, Vy jste... ne to je jedno. Zavolám klukům a všichni přijedeme. Co Niall? Jak to bere?" zeptal se.

,, Bude super, že přijedete. A Niall? Není na tom nejlíp. Ze všeho se obviňuje, ještě víc než by měl. Hele teď už vychází doktorka, takže musím jít." řekl jsem a zavěsil. Rychle jsem se k ní rozešel.

,, Můžeme prosím za ní?" zeptal jsem se. 

,, Samozřejmě, že můžete. Za chvíli by se měla probudit, takže by bylo dobré, kdyby tam někdo byl, až se probudí. Ráda by jsem si, ale jedním z vás ráda promluvila, jestli to půjde." řekla a podívala se na mě i na Nialla.

,, Dobře, Nialle, ty jdi dovnitř a já si tady promluvím s doktorkou a potom přijdu." Niall přikývl a vešel dovnitř.

,, Musíme si promluvit o Vee." řekla doktorka a já dostal strach.

,, Počkejte, říkala jste, že je v pořádku." řekl jsem se strachem.

To co my potom řekla mě vyděsilo, i když to trochu čekal.  

Ahojky, tak tu máme další kapitolu. Doufám, že se Vám líbí a budu moc ráda za každou hvězdičku nebo za jakýkoli komentář. Pořád budu moc ráda za jakýkoli nápad jak by to mohlo pokračovat. Pomalu mi docházejí nápady, ale budu se snažit knížku dokončit.  Mějte hezký týden.

1032 slov