Skrytá pod kapucí

22

Vee

Víte co je nejhorší? Ne? Tak já vám to řeknu. Nejhorší je... chvilka napětí. No, tak fajn už Vám to řeknu. Nejhorší je, když si tak v klidu spíte a najednou cítíte jak s vámi někdo třese. Nejenomže jsem se lekla, ale to je nejhorší, mi to úplně zkazilo můj úžasný sen. Chvíli byl klid a už jsem skoro usnula, ale zase jsem cítila jak se  mnou někdo třese. No chápete to? Já tedy ne. Ani slušného člověka tu nenechají spát. Něco jsem tak trochu slyšela. Asi na mě mluvili.

 ,, Vee, už jsme nějakou dobu tady. Musíš se probudit." někdo říkal. Můj mozek je ještě unavený, ale hádám, že je to Niall.

,, No? Co je? Já se tu snažím spinkat, tak buďte tak hodný a nechte mě." zamumlala jsem a otočila jsem hlavu na druhou stranu. Jediná odpověď, kterou jsem dostala byl smích. Naštvaně jsem otevřela oči a na všechny jsem hodila hnusný pohled. 

,, Dobré ráno. Nebo mám spíš říct odpoledne?" zasmál se provokativně Louis.  Tak on mě bude ještě provokovat? Jenom aby jsme si to ujasnili. Právě je deset hodin dopoledne. Prý, že odpoledne. Aby jste věděli proč jsem taková. Po včerejší návštěvě u psycholožky jsem chtěla být chvíli sama. To se mi i po Harryho návštěvě povedlo. No a večer jsem nemohla vůbec spát. V hlavě mi vířilo tolik myšlenek, že mi z toho šla hlava kolem. Usnula jsem až asi kolem druhé hodiny ráno. Doufala jsem, že se ráno vyspím, ale co jsem si mohla myslet, že? Nemohla jsem se vyspat alespoň do desíti nebo tak. Kdyby jsem mohla, tak by jsme všichni mohli oslavovat zázrak. no, ale můj sen o tom jak budu co nejdéle spát se nekonal. Kluci mě probudili asi o půl deváté. Je dokonce i možné, že bylo sedm.

,, Prosím neprovokuj. Ještě jsem naštvaná za to, že jste mě nenechali ráno spinkat." řekla jsem uraženě a na náznak naštvanosti jsem ještě našpulila pusu. Oni se zase jenom smáli. V duchu jsem protočila očima. 

,, Tak půjdeme. Dnešní plán zní takto:  nejdříve se půjdeme podívat do Royal Pavilion. Pak se půjdeme najíst někde ve městě a potom, doufám, že jsi si vzala ty plavky, protože půjdeme na pláž. No a večer se půjdeme dívat na molo Brighton Pier. To bude, ale až bude zapadat slunce." slyšela jsem ze strany Liama. Kývla jsem a pomalu jsem vylezla z auta. Až teď jsem se rozhlédla kolem sebe. Přede mnou stál krásný zámek. 

,, Páni." řekla jsem a otevřela pusu.

,, Líbí se ti to? Já to tu mám osobně miluju. Chceš o tom Něco říct?" řekl mi Niall. Překvapilo mě, že by o tom mohl něco vědět, ale když říká, že je to jeho jedno z nejoblíbenějších míst, tak by bylo hodně divný i špatný, kdyby o tom nic nevěděl.

,, Dobře." řekla jsem mu. Co, ale musím říct je, že je dnes vážně, ale vážně velké teplo. Docela lituju toho, že jsem si vzala mikinu, ale pořád si neumím představit, že by jsem měla před kluky chodit bez mojí mikiny. No, hold se s tím budu muset nějak poprat. Jak jsem si to uvařila, tak to mám. Sakra, může mi někdo vysvětlit co do toho tahám jídlo? Panebože! Někdy vážně nechápu svoji mysl. Docela často se mi i v hlavě objevují věci, které by jsem nikdy nedokázala říct na hlas. A taky je dost sarkastická. Už jsem se, ale radši zaměřila na Nialla a rozhodla se ho poslouchat.

,, Jmenuje se to tu Royal Pavilion a je to je bývalou královskou rezidencí prince Jiřího, později i prince regenta a Jiřího IV. Začalo se to tu stavět roku 1787 a dokončeno to bylo v roce 1808. Brighton je jedno z nejznámějších letovisko Anglie. Royal Pavilion každoročně přiláká 400 000 návštěvníků a je jednou z nejcennějších staveb v Brightonu. Stavba i pozdější dostavby, které byly provedeny v indo-saracénském stylu převládajícím v architektuře blízkého východu po většinu 19. století , jsou zajímavé a nevšední především svými extravagantními interiéry s množstvím indických doplňků a dekorací. Teď to patří vládě Velké Británie, ale dříve to patřilo Vilému IV. Britskému a Královně Viktorii. Po smrti Jiřího IV. se stal Royal Pavilion oblíbeným i u jeho nástupce, krále Viléma IV. , který v něm také často pobýval. Naproti tomu královna Viktorie  si sídlo neoblíbila kvůli nedostatku soukromí, které vyžadovala na svých cestách, a které se nedalo zajistit zvláště s narůstající návštěvností a populací Brightonu. Palác byl městem využíván jako místo společenského vyžití pro příslušníky vyšších sociálních vrstev. Mnoho dosavadních interiérů bylo odvezeno na příkaz královské rodiny do   Buckinghamského paláce nebo do a jejich část byla později navrácena v roce 1860  a po první světové válce. No, a to je skoro všechno co o tom vím. Pak už jenom nějaké zbytečnosti, ale tím tě nebudu zatěžovat. Teď už, ale pojďme dál. Už se těším až ti to tu ukážu." řekl mi Niall.  Jenom jsem se na něj dívala nevěřícně. Měla jsem dokonce i otevřenou pusu. Jenom se zasmál a položil mi ruku kolem ramen.  Trošku jsem se přikrčila, ale po chvíli i k mému nepochopení mi to začalo být příjemný.

                                                 Uvidíme jak se tento den, bude ještě vyvíjet.

   Ahoj, je tu další neděle. Musím uznat, že to rychle uteklo. Doufám, že se vám tato kapitola líbila. Zase by jsem chtěla poprosit, kdyby jste se podívali na anglický překlad, této knížky. Tam kapitoly vychází každé pondělí a středu. Budu za to moc vděčná. Taky by jsem byla ráda, kdyby jste mi tu nechali jakýkoli komentář a nebo hvězdičku. Tak ahoj příští neděli.

924 slov