Život není automat na Coca-Colu

15. Vytáhneš na mě i pistoli?

S povzdechem jsem pokroutila hlavou a naschvál jsem se ze sedadla spolujezdce natáhla k čudlíku k ovládání hlasitosti a písničku Chasing Cars jsem ještě víc zesílila. Měla jsem ji ráda a blonďákův názor, že to poslouchají jen holky a buzny, jsem měla někde.
Dylan po mě hodil pobavený úšklebek, který se ale míchal s pyšným a zároveň také zoufalým výrazem, a od Archera zase přišla další nespokojená poznámka. To to opravdu Piper nevidí? Nebo jen dělá, že to je v pořádku, i když není?

Při představování ostatním kamarádům - tím je myšlen Tyler, Connor a Emily, kteří už byli u nás a pomáhali mým nevlastním sourozencům s přípravami, se už choval lépe. Zřejmě na něj padla tíha naší převahy, protože stáhl ocas a hrál milého.

"V lednici je kdyžtak vyskládaný alkohol i nějaký nealko, tak si můžete jít nalít, co chcete," nabídl jim Alfie, když se všichni zase usadili.
"My tady ještě musíme něco nachystat," věnoval významný pohled Madeline, kterým jí říkal, aby  se zvedla z gauče a šla něco dělat. Pozvala si kamarády, tak musí přiložit ruku k dílu.

"Konečně nějakej chlast, to pivo z bistra vašeho tatíka se nedá pít," zamrmlal Archer a zatáhl Piper do kuchyně.

To mu ta přívětivá maska dlouho nevydržela...

Po jeho podivné poznámce nastalo v obýváku hrobové ticho. Myslím, že jsem nebyla jediná, co si všimla, že jeho chování se trochu vymyká z kolejí slušnosti. Ostatní Alfieho kamarádi se nespokojeně mračili, hlavně Dylan, jak už je zvykem, protože ho zažil i cestou v autě.

Neměla jsem z Archera dobrý pocit. Šla z něj nepříjemná energie a všimla jsem si hned několika červených praporků, které ovšem Piper slepě přehlížela. Možná to ale byl jen špatný první dojem, takže jsem se to zatím rozhodla neřešit a jen tiše a detailně pozorovat. Když těch podezřelých věcí najdu až moc, až pak se Piper pokusím nějak citlivě varovat.

"Asi bychom ale měli poklidit nějaké cenné věci, ne? Nikdy nevíš, co se při párty rozbije," ozvala se po chvilce toho podivného ticha Emily, aby přešla řeč na jiné téma.

Alfie s Madeline vypadali, že jim teprve teď došlo, že by se tady něco mohlo rozbít a že by bylo fajn zamknout například pracovnu a tak.

"Můžete to dát ke mně, já si budu pokoj zamykat. Úplně nechci, aby mi tam lezl někdo cizí," nabídla jsem Alfiemu, když jsem viděla, jak se zoufale snaží přijít na nějaké bezpečné místo.

"Jo? To by bylo fajn. Nějak mi to vůbec nedošlo," poškrábal se nervózně na zátylku.

S přikývnutím jsem postavila svoji skleničku vody na konferenční stolek a hned jsem popadla menší sochu, která dekorovala komodu pod schody. Nevím sice, jestli byla cenná, ale rozhodně to byla věc, co se rozbije raz dva. 
"Tak to tam začněte nosit," pobídla jsem ostatní a začala jsem stoupat schody do druhého patra.

Můj pokoj sice momentálně nebyl úplně ve stavu, ve kterém bych chtěla, aby ho viděli jiní, ale co se dá dělat. Postel jsem měla neustlanou a můj psací stůl byl kompletně pohřben pod vrstvou věcí, co by tam rozhodně být neměly. Včera jsem do noci malovala, takže jsem tu měla vytáhlý stojan na plátna, barvy, paletu, štětce, kelímek s vodou, na podlaze bylo rozprostřené staré prostěradlo, co chránilo dřevěné parkety před cákanci. Odér akrylových barev se mi navíc nepodařilo dokonale vyvětrat, takže to tu bylo cítit. Mně osobně to vonělo, protože jsem si tuhle vůni už zvykla, ale ostatní to určitě udeří do nosu.

Jen doufám, že toho nebudou muset uklidit hodně, jinak se mi to sem totiž nevejde. Chtěla jsem si alespoň ustlat tu postel, ze které jsem se dnes ráno vyrolovala na poslední chvíli, ale to už  dovnitř nakráčel Tyler a za ním Emily s Dylanem a Madeline. Nesli různé vázy, obrazy, dokonce i zrcadlo.