Západ Slunce

*26. kapitola*

Odložila jsem mobil a posadila se Kozumovi do klína. Ruce jsem položila na jeho krk.
"Nebudeš žárlit i na Bokuta." Vyřkla jsem obavu.
"Ne ale líbí se mi jaké má obavy." Upřesnil. Usmála se a políbila ho.
"Děkuji ti za tento víkend." Poděkovala mezi polibky.
"To já děkuji za to, že ho se mnou sdílíš." Zašeptal do polibku a začal mě zbavovat oblečení. Přidala jsem se k němu.
Byl tak něžný a vášnivý. Jako je vždy ale tentokrát byl víc než kdykoliv jindy a to se mi líbilo.
Po milostném aktu jsme se přitulili k sobě a usnuli.

Ráno jsem se probudila a spatřila Kozumeho, sedícího na posteli, jak má v ruce mobil, namířený na mě fotoaparátem.
"Nefotíš mě, když spím, že ne." Zamumlala jsem.
"Co bys řekla." Dodal pobaveně. Natáhla jsem ruku k jeho mobilu a chtěla mu ho vzít. Nepovedlo se. Vzdala jsem to a schovala se pod peřinu.
"Ale noták, princezno." Pronesl Kozume a začal se dobývat pod mou peřinu. Což se mu povedlo. Schoval se se mnou a zmocnil se mých rtů.
"Kolik je hodin?" Zeptala jsem se.
"Ani nevím." Natáhl se na mobil ale musel se otočit ke mě zády.
"Osm." Oznámil mi a objala ho ze zadu a líbala na krku.
"Jdeme na snídani?" Zeptala se mezi polibky.
"Měli bychom. A pak bysme se měli balit." Oznámil mi skutečnost, že už je dnes konec víkendu.
"Ach jo. Chtěla bych zastavit čas." Pronesla jsem smutně. Kozume se na mě otočil a objal mě kolem pasu. Přitáhl si mě do náruče. Položila jsem si hlavu na jeho hruď. Slyšela jsem tlukot jeho srdce.
"Kdyby to bylo možné, tak bych ho zastavil." Prohlásil a políbil mě na čelo.

Po snídani jsme si zbalili věci a ještě jsme se vydali na malou procházku po areálu penzionu.
Z hřiště nás zdravili kluci, s kterými jsme včera hráli.
"Sakra." Zamumlal Kozume a vzal mě za ruku, když viděl, že se k nám kluci blíží.
"Jen klid, zlato." Řekla jsem mu a propletla jsem naše prsty spojených ruk.
"Ahoj, jdete si zahrát?" Zeptal se jeden z nich.
"Dneska už ne. Za chvíli odjíždíme domů, viď zlato." Odpověděla jsem a objala Kozume kolem pasu. Kluci se zarazili.
"Ano." Přitakal Kozume a políbil mě.
To už kluky vyvedlo z míry.
"Tak jo. Snad příště. Ahoj." Řekl jeden z nich a všichni se vrátili na hřiště.
"Žádné příště nebude." Pronesl tiše Kozume. Podívala se na něj a musela se usmát.
"Co je tady k smíchu?" Zeptal se nechápavě.
"Kozume, vypadáš roztomile, když žárlíš." Odpověděla se smíchem.

Opravdu tak vypadal. Říká se, že žárlivost nesluší ale u něj to neplatilo. Byl přímo k nakousnutí.

Kozume se usmál a přitáhl si mě do polibku.

U hlavního vchodu už na nás čekala Yumi se svým zavazadlem.
"Tady jste. Jedeme." Oznámila nám.
"Jo. Pokoje jsou už zaplacené." Oznámila Yumi.
"Mami, ten náš pokoj jsem měl platit já." Odporoval Kozume.
"Nebrblej a běžte si pro věci. Já už jdu k autu." A vyšla.
"Ach jo." Vzdychl Kozume. Usmála jsem se a zakroutila hlavou.

Cestou jsme si pustili s Kozumem písničky a bavili se s Yumi. Až teď z ní vylezlo, že se tam seznámila s jedným mužem. Začala o něm básnit.
Stavili jsme se v nějaké restauraci na jídlo.

Dorazili jsme domů. Yumi mě vysadila u našeho bytu a s Kozumem jsme se domluvili, že si zavoláme a věnovali si polibek.

Vešla jsem do bytu a ze svého pokoje vyšel Tetsuro s Alisou.
Alisa mě hned radostně objala.
"Jsem ráda, že jsi zpátky." Přivítala mě s úsměvem.
"Ale. Snad tě nezlobil." Zavtipkovala jsem. Alisa se začala smát.
"Já? Já to neumím. Ahoj, Meg." Objal mě Tetsuro s úsměvem.
"Ahoj." Pozdravila.
"Poslyšte vy dva. Co to mělo být za dárek?!" Hned jsem začala. Alisa se zarazila.
"Košilka se ti nelíbíla nebo snad Kenmovi?" Zeptala se Alisa se šibalským úsměvem.
"Košilka je super, dokonce jsi trefila mou velikost. Ale ten bonus už ne." Uvedla jsem na pravou míru. Tetsuro se chtěl nenápadně vzdálit ale nepovedlo se mu to. Alisa ho chytla za ruku a přitáhla ho k sobě.
"Cos jim tam přihodil?" Zeptala se a podívala se na něj naštvaným pohledem. Až mi ho bylo líto.
"Aliso, o nic nejde. Všichni známe Tetsura, takže jsme to vzali vtipně." Zastala jsem se ho.
"A tak jsem to bral i já." Řekl Tetsuro.
"Omlouvám se. Mohlo mě to napadnout, že má něco za lubem, když se sám nabídl, že ten dárek zabalí sám." Začala ho omlouvat Alisa a odešla do pokoje.
"Promiň brácha." Omluvila jsem se mu.
"To je v pohodě. Já vím jak si ji udobřit. Vítej doma." Pronesl s úsměvem a ještě jednou mě objal. Objetí jsem mu opětovala.

Zavřela jsem se do svého pokoje a začala vybalovat věci.
Vytáhla jsem mobil a zapla skupinový chat. Kozume už byl online.

Kodzuken:
'Nezbořil Kuroo celý byt?'

Me:
'Ne, jen jsem mu to trochu zavařila u Alisy, kvůli tomu dárku.'

Kodzuken:
'Uf. Škoda, že jsem u toho nebyl.'

Me:
'Odkdy jsi takový zákeřný?'

Kodzuken:
'Hmm. Ani nevím.'

Někdo zaklepal na dveře a ve dveřích se objevila Alisina hlava.
"Můžu dál?" Zeptala se.
"Pojď." Vyzvala jsem ji a odložila mobil. Alisa vstoupila a sedla si na kraj postele.
"Megumi, co ti tam dal?" Zeptala se narovinu.
"Aliso, neřeš to. Byl to vtípek." Odbyla jsem ji s úsměvem.
"Co jsi tady nebyla, tak musím říct, že se choval ukázkově." Chválila Alisa.
"Je to něco jiného než noční radovánky." Dodala jsem humorně.
"Aliso, Tetsuro není špatný kluk. Jen je trochu-" Nestačila jsem dopovědět větu, protože mi ukázala levou ruku, kterou ji zdobil krásný prsten. Očividně to byl snubní prsten.
Nevěřicně se na ni koukla a ona pokývala hlavou.
"No ty kráso." Pronesla jsem šokovaně.
Objala jsem ji radostně.
"Blahopřeji." Popřála ji. Ve dveřích se objevil Tetsuro. Pustila jsem Alisu a otevřela náruč němu. S úsměvem ke mě přistoupil a objali jsme se.
"Tak já vytáhnu paty z domu a ty toho hned využiješ." Zavtipkovala jsem. Tetsuro si sedl k Alisy a vzal ji kolem pasu. Alisa se o něj opřela.
"Nechtěl jsem riskovat, že bys ji to náhodou rozmlouvala." Pronesla žertovně.

*Krásné počteníčko, zlatíčka.💖*