Západ Slunce

*24. kapitola*

Sundala jsem mašličku a opatrně jsem trhala papír abych se dostala na krabičku. Byla to malá dárková krabička ve tvaru rudé růže.
Otevřela jsem ji a málem dostala infark.
V krabičce se schovával malý, zlatý zámek ve tvaru srdíčka na zlatém řetízku.
Zvedla jsem pohled na Kenmu. V očích měla slzičky dojetím.
"Ty jsi blázen, Kozume." Pronesla jsem a objala ho.
"To jsem ale do tebe, Meg-san." Zašeptal mi do vlasů.
Vzal řetízek a připl mi ho na krk.
"Děkuji." Poděkovala jsem.
"Snesl bych ti i modré z nebe, kdyby to šlo, princezno." Poznamenal s úsměvem.
"Miluji tě, Kozume." Řekla jsem a pohladila ho po tváři.
"Miluji tě, Meg-san a hrozně moc." Pronesl nazpět a políbil mě.

Lehli jsme si pod peřinu v objetí a popřáli si dobrou noc. Políbili jsme se a usnuli.

Ráno nás probudilo klepání na dveře a Yumin hlas, jak nás vyzývá abychom vstávali a šli na snídani.
Kozume ležel na zádech a držel mě v náručí. Má hlava spočinula na jeho rameni a ruku měla položenou na jeho hrudi.
"Princezno, máš hlad?" Zeptal se Kozume. Zavrtěla jsem hlavou ještě se zavřenými oči.
"Tak já ji řeknu ať jde sama." Oznámil mi a vstával. Ještě se koukl na mobil a něco zamumlal pod noc.
"Prosím tě, buď na ni hodný." Prosila jsem ho. I když se mi tohle buzení nelíbí, přece jen je to jeho máma.
"Neboj, budu." Ujistil mě líbnul na čelo.
Natáhla jsem se na mobil, zapla displej a koukla se na hodiny, které prozrazovaly sedm hodin a třicet pět minut. Tohle je i na mě moc.
Když jsem spala u Kozumeho tak nás nikdy nebudila a teď? Že by se nudila?
Zaslechla jsem jak Kozume křičí na svou mámu.
Neochotně jsem vstala a oblékala si župan po cestě ke dveřím.

"Yumi, prosím pojď dál." Zvala jsem ji. Nemohla jsem dopustit aby se ti dva hádali na chodbě.
Kozume se na mě překvapeně podíval. Yumi vešla do pokoje a její syn zavřel dveře.

Stála uprostřed pokoje a čekala co se bude dít.
"Posaď se." Vyzvala jsem ji klidným hlasem a ukázala na taburet.
Yumi se usadila a my si sedli naproti ni.
"Yumi, zeptám se tě narovinu. Ty se tady nudíš?" Zeptala se. Yumi se nejdříve zarazila ale se sklesle podívala na podlahu.
"Ano nudím." Odpověděla smutně.
"A proč třeba nezkusíš nějakou procedúru, kterou nabízí penzion. Třeba masáž nebo ty koupele." Řekla jsem.
"Popravdě mám tendenci tebe pořád hlídat, Kozume a neuvědomila jsem si, že už jsi skoro dospělý. A tebe, Meg, beru jako osobu, za kterou jsem převzala zodpovědnost." Vysvětlila nám Yumi.
"To je sice hezké od tebe ale opravdu nás nemusí hlídat.
Hele mám nápad, ty si tento pobyt začneš užívat a když se budeme chtít vydat na výlet tak ti to řekneme ale opravdu nás nemusíš vést za ruku na jídlo a budit nás takhle brzo." Navrhl už klidnějším hlasem Kozume.
"Dobře. Tak já jdu na snídani a vy pak doražte." Řekla Yumi a odcházela z pokoje.

"Tak teď doufám, že dá pokoj." Vydechl Kozume když se za ní zavřely dveře. Přísně se na něj podívala.
"Nemusel si po ní hned křičet." Řekla jsem.
"Já nechtěl ale ona mě prostě vytočila." Omlouval Kozume.
"Dobře. Jdu do sprchy." Oznámila jsem a zvedla se.
Vyšla jsem ke sprše a zastavila se ve dveřích a otočila se na něj.
"Přidáš se?" Zeptala se. Kozume se rychle postavil a rychlím krokem přistoupil ke mě.
"Já myslel, že se už nezeptáš." Poznamenal s úsměvem a společně jsme šli do koupelny.

Po sprše jsme se oblékli.
"Zlato, zase máš mokré vlasy." Poznamenala jsem s úsměvem a vzala ručník. Sedl si na kraj postele. Sedla jsem si obkročmo do jeho klína a začala mu sušit vlasy. Jeho ruce začaly putovat po mém těle a začaly mě lechtat.
"Co to děláš?" Zkoušela jsem je střepat ale marně. Spíš začal lechtat ještě víc.
"Ne-nech to-ho." Pronesla jsem mezi hlasitým smíchem. Překulil mě na postel a pokračoval v lechtání.
"Noták." Stačila jsem vyslovit.
Začala jsem ho lechtat taky. Lechtali se až jsme nemohli popadnout dech.
Přestali jsme a sedli si na postel.
Popadla jsem dekorativní polštářek a hodila ho po něm. Kozume ho hodil zpátky a přidal ještě jeden.
Házeli jsme po sobě všechny polštáře a zase se začali lechtat.
"Dobře. Počkej. Vzdávám se." Prohlásila se smíchem a zvedla ruce nad hlavu. Lehla jsem si na postel abych lépe vydýchala.
Nechal toho a sklonil se k mým rtům. Spojil naše rty v krásný a dlouhý polibek. Ruce jsem mu omotala kolem krku a přetočila se. Usadila se na něm a odpojila naše rty.
"Neříkala jsi, že se vzdáváš?" Poznamenal s úsměvem. Spojila jsem naše ruce a propletla prsty.
"Ty sis začal." Dodala jsem s úsměvem a sklonila se pro polibek.

Rozhodli jsme se na menší obchůzku kolem penzionu.
Zastavili jsme u informační tabule, kde bylo napsáno, že je tady lanovka, která vede na nějakou rozhlédnu.
Pohlédli jsme na sebe a usmáli se. Měli jsme stejné myšlení.
Pak jsme pokračovali dál a všimli volejbalové sítě v areálu. To se nám líbilo ještě víc.

Byl čas oběda, tak jsme se přesunuli do restaurace. Sedli jsme si ke stolu, kde už seděla Yumi a celá zářila. Pozdravili jsme ji.
"Tak jaký jsi měla dopoledne?" Zeptal se Kozume.
"No. Zkusila jsem ty masáže a zábaly. Musím říct, že je to úžasné. A co vy?" Rozplývala se Yumi a pak se optala na nás.
"Byli jsme se projít kolem penzionu a kousek odtud je lanovka která vede k rozhlédně. Tak se tam odpoledne chystáme." Odpověděl Kozume.
Přišla servírka a donesla nám jídelní lístky.
"Půjdeš s námi?" Zeptala jsem se.
"Ráda bych, Meg, ale chci zkusit ten salón krásy co je tady v suterénu. Nevadí vám to?" Odmítla mou nabídku.
"Vůbec ne, jen si to tady užij naplno." Odpověděl mámě Kozume.
Byla jsem ráda, že Yumi si to tady užívá a nebyla jsem jediná.

Dívali jsme se s Kozumem do lístků, který jsme drželi jednou rukou a druhou jsme pod stolem spojili a vzájemně jsme se na sebe usmáli.

*Krásné počteníčko, zlatíčka.💖*