Západ Slunce

*18. kapitola*

S úsměvem na rtech jsme vešli do domu.
Máma nás zpatřila, když přenášela polévku z kuchyně do obýváku, kde bylo prostřeno.
"Šup, umýt ruce a ke stolu." Nařídila nám.

Po umytí jsme si sedli za stůl. Vedle mě si sedl Kenma z jedné strany a máma z druhé strany. Vedle Kenmy seděla Yumi a Kuroo a Akeno.

Pořád jsem pozorovala mámu a Akena. Oba se mi zdáli být nervózní.
Akeno možná víc než máma.

"Tak už nám řekněte, o co tady jde?" Ozvala se Yumi, když máma nesla druhý chod na stůl.
Zpozorovala jsem na Akenovi jak se zarazil a dokonce i jeho syn si všiml.
Máma se posadila vedle Akena a vzala ho za ruku. Vyměnili si pohledy.
"No víte. Chceme bydlet spolu." Pronesl Akeno.
"Kde?" Zeptala jsem se a měřila si ho pohledem.
"V centru města máme vyhlídnutý domek. Je větší než tento. Ještě dnes máme domluvenou prohlídku." Odpověděla mi máma opatrně.
"Je to velký dům se zahradou a kousek od domu je školka a park." Dodal Akeno, když viděl můj naštvaný výraz.
Já se postavila od stolu a odešla. Potřebovala jsem si to srovnat. Vyšla jsem na zahradu.

Čekala jsem, že budou chtít bydlet spolu ale ne úplně jinde. Nechci opustit náš dům a taky nechci opustit tohle místo. Budu to mít daleko do školy a budu to mít daleko od Kenmy.
Ne tohle já nechci.

"Meg-san." Slyšela jsem za sebou Kenmův hlas. Otočila jsem se a hned jsem ho objala kolem krku. Objal mě kolem pasu.
"Můžeš nás nechat chvíli o samotě?" Zeptal se Akeno Kenmi. Kývl a pustil mě z náruče. Vešel do domu.
"Megumi, vím, že se ti nechce do toho stěhování." Začal opatrně.
"To jsi uhodl. Nechce. A je mi jedno jak velký dům to je." Řekla jsem mu narovinu.
"Tak nějak jsem to tušil. Dokonce ani Tetsurovi se nechce." Oznámil mi.
"No mám plán bé ale potřebuji tvou pomoc." Řekl Akeno.
"Jaký plán?" Zajímalo mě.
"Mám vyhlédnutý byt dva plus jedna, kousek od vás. Protože ti nemusím říkat, že do vašeho domu se všichni nevejdeme." Udělal pomlku.
"To zní dobře. Pokračuj." Zamlouval se mi jeho nápad.
"Měl jsem ho pro Tetsura ale jestli chceš mohli byste tam bydlet spolu. Alespoň na něj dohlídneš. No a my se koukneme po menším domku v centru města." Prozradil mi Akeno. Radostí jsem mu skočila kolem krku.
"Počkej, počkej. To hlavní teprve příjde." Poznamenal Akeno. Já ho pustila a nechápavě se na něj koukla.
"A to je přesvědčit mámu abys bydlela sama s Tetsurem." Dořekl Akeno.
"Tak to bude oříšek." Dodala jsem smutně.
"No právě. Pojď vrátíme se ke stolu a snad nás něco napadne." Pronesl a vzal mě kolem ramen a vedl mě do domu.

Usadili jsme se ke stolu a Kenma se naklonil ke mě.
"V pořádku?" Optal se. Kývla jsem na souhlas a políbila ho.
Podívala jsem se na Kuroa. Nevypadal zrovna nadšeně. Pod stolem jsem ho jemně kopla abych upoutala jeho pozornost a mile se na něj usmála. Úsměv mi opětoval. Akeno to zpozoroval a mrknul na mě.

"Zlato, nebylo by vhodné zeptat se, jaký mají na to stěhování názor Tetsuro a Megumi?" Začal Akeno. Máma se nechápavě podívala na Akena, potom na Tetsura a pak na mě.
"Dobře. Tetsuro, jaký máš na to názor?" Zeptala se máma.
"Stále si srovnávám v hlavě plusy a mínusy.
Mínus je, že to budeme mít s Meg daleko do školy ale zase na druhou je pravda, že tady pětičlenná rodina nemůže bydlet.
Plus pro mě, že budu mít blíž Alisu což je mínus pro Meg.
Mínus, nové prostředí a to nemluvím o volejbale.
V centru se nedá hrát volejbal, tady ano. Nejsem z toho nadšený ale zase vás chápu." Pronesl proslov Kuroo a podíval se na mě. Já mu zatleskala, protože bere ohledy na mě.
"Megumi." Vyzvala mě máma.
"Kuroo se vyjádřil dokonale za nás oba. Nechci se stěhovat ale zase respektuji vás, že chcete mít pohromadě celou rodinu. Teď je otázka na jak dlouho? Sotva se nastěhujeme do nového tak Kuroo odejde na univerzitu a já za dva, tři roky taky. K čemu ti pak bude velký dům." Pronesla jsem svůj názor.
"Oba máte pravdu. A oba jste vyrostli rychle až moc rychle." Dodal Akeno.
Máma přemýšlela.
"Sango, nechci vám do toho nějak zasahovat. Ale podle toho jak ti dva mluví, tak mám pocit, že to už žádné děti nejsou. Už nepotřebují být pod dozorem. Jestli mi ovšem rozumýš, kam tím mířím." Ozvala se Yumi.
"Ano rozumím." Souhlasila máma.
"Jestli bys se mnou souhlasila, tak mám jeden návrh. Kousek odtud mám byt, který jsem před dvěma lety koupil pro Tetsura. Jestli by chtěli ti dva tak můžou zůstat v téhle čvrti. Pokud ti to nevadí." Zkusil pronést Akeno návrh mámě. Ta se na něj podívala vražedným pohledem.
"Mami, já vím, že se ti to nezamlouvá ale dřív nebo později k tomu dojde a ty to víš." Argumentovala jsem dál.
"Musím si to promyslet." Řekla máma a odešla od stolu.

"Páni tak to je síla." Poznamenal Kuroo s nadšením.
"Ještě nemáme nic vyhráno." Dodal Akeno.
"To sice ne ale vypadá to, že jsme na dobré cestě." Pronesla jsem.
"Akeno, měl bys jít za ní." Řekla Yumi.
"Akeno, hlavně už o tom teď nemluv." Dodala Yumi na odcházejícího Akena. Ten na to kývl a zašel za roh.

"Popravdě řečeno. Vaše proslovy mě dostali." Uznala Yumi.
"Popravdě řečeno, já mám spíš obavu s toho společného bydlení. Doufám, že to Kuro přežiješ." Zažertoval Kenma.
"A sakra." Pronesl Kuroo a promnul si zatýlek. Pak jsme se začali všichni tři smát.

*Krásné počteníčko, zlatíčka.💖*