Západ Slunce

*21. kapitola*

Vešla jsem do tělocvičny. Ještě štěstí, že ani jedna z nich není ve volejbalovém týmu. Sledovala jsem ten hlouček holek, který vstoupil do tělocvičny krátce po mě. Lev si všiml mého výrazu ve tváři.
"Stalo se něco?" Optal se. Otočila jsem pohled ke vchodu do tělocvičny, kde zrovna vcházela parta holek.
Lev se podíval mým směrem a hned mu to došlo.
"Nevšímej si jich." Poznamenal a vzal mě kolem ramen. Poznal je.

Byly to ty holky co otravovaly Kuroa, kterého jsem před nimi zachránila na začátku našeho přátelství.

"Tak dámy a pánové co si dnes zahrajeme?" Zeptal se tělocvikář, který vešel do tělocvičny.
Podívala jsem se na holky, které chtěly hrát vybíjenou. Spíše bych si zahrála volejbal ale raději jsem mlčela.
"Dobře, tak Shimozawa a Haiba jsou kapitáni a vyberou si tým." Prohlásil tělocvikář.

Oba vystoupili z davu a začali si vybírat. Jako první si vybírala Shimozawa a pak Lev pokýval na mě. Tím si vysloužil kousavou poznámku od Sami Shimozawy na mou osobu. A její holčičí parta se začala smát. Lev je umlčel svým ledovým pohledem a gestem naznačil Shimozawě aby si vybírala.

Po rozebrání všech přítomných nám učitel dal míč a my mohli začít hrát. Lev vybíral převážně kluky sem tam nějakou holku, která nepatřila do té party slepic.

Bylo mi jasné, že si mě vychutnají a taky, že ano. Vyhýbala jsem se míči jak to jen šlo a sem tam i míč chytla.
Holky sice házely dobře, až jsem kolikrát cítila pálivou bolest na hrudi z chytání míče ale já se nevzdávala, až jsem nakonec ve hře zůstala sama.
A z druhého týmu jen Sami.

Nastoupila do hřiště naproti mě. Držela jsem míč v ruce a dívala se na ni. Chvíli jsem uvažovala jestli mám ten míč po ní hodit. Nakonec jsem nahrála Levovi, protože jsem stála u Sami docela blízko.

Udělala jsem dva kroky do zadu, Lev mi přihrál a já míč poslala na Sami, tak rychle, že nestihla zareagovat. Snažila se to chytit ale míč ji vyklouzl a dopadl na parkety.
Náš tým začal jásat a tým od Sami nevěřicně zíral.

Učitel začal tleskat, oznámil nám konec a my se odebrali do šaten.

Holky se začaly převlékat.
"Hrála jsi dobře." Pochválila mě jedna holka s našeho týmu. Jmenovala se Aira Sonomura a sedla si vedle mě.
"Děkuji, ty jsi taky hrála dobře." Vrátila jsem ji pochvalu.
"To ani náhodou, bojím se míče." Řekla Aira.
"Míče nebo nárazu?" Uvedla jsem na správnou míru.
"Ty sis toho všimla?" Zeptala se překvapeně.
"Ano všimla. Jestli chceš, naučím tě nebát se ani míče a ani nárazu." Nabídla jsem se a obouvala si boty. Její modré oči se rozzářily.
"Opravdu? Ano chci, prosím." Vyslovila nadšeně. Já se usmála nad jejím nadšením a vytáhla kousek papírku a napsala moje telefonní číslo a podala ji ten papírek.
"Tak se někdy ozvi." Dodala jsem a vyšla ze šatny.

Před tělocvičnou čekalo pár kluků od nás ze třídy. Hledala jsem očima Leva, ale nebyl tam. Kde zase je? No nic dala jsem se do chůze.
"Megumi, byla jsi skvělá." Prohlašovali kluci, když jsem kolem nich procházela.
"Díky." Poděkovala jsem a pokračovala v cestě. Jeden kluk se postavil přede mě, tak šikovně, že jsem se zastavila a udělala krok dozadu.
"Nechceš zajít na kafe nebo do kina?" Zeptal se kluk, který mi blokoval cestu.
"Ne díky nechci. Mohu projít?" Zeptala se a prošla kolem něj.
Jenže mi zkřížil cestu druhý kluk.
"A se mnou?" Zeptal se.

"Hele nech ji být." Pronesl ostře někdo před námi. Ten hlas mi byl důvěrně známý. Patřil Kenmovi. Přes toho kluka jsem na něj neviděla. Ten kluk se otočil dozadu a já tak mohla vidět na Kenmu, vedle Kenmy stál Kuroo a byl tam i Yaku a Lev. Všichni čtyři zaměřili  pohled na toho kluka a vypadali naštvaně.

Prošla jsem kolem toho kluka, který se vystrašeně díval před sebe. Došla jsem ke Kenmovi, který mě objal kolem pasu ale nespouštěl z toho kluka pohled.
"To bylo naposledy co jsi ji oslovil, jasný?" Řekl důrazně Kenma. Ten kluk vystrašeně kývl na souhlas a dal se na útěk.
"To platí i o vás, pánové." Pronesl Kuroo. Kluci se dali na útěk. Padla jsem kolem krku Kenmovi a pak ho políbila.
"Promiň, že jsem tě nechal napospas těm klukům ale šel jsem pro pomoc." Omlouval se Lev.
"V pohodě." Pronesla jsem s úsměvem.
"Blahopřeji ti." Řekla a objala Kuroa.
"Děkuji, bez tebe bych to nedokázal." Pronesl v objetí.
"No a jaký byl tělocvik?" Optal se Yaku. Všichni jsme se otočili a vycházeli z pozemku školy. S Kenmou jsme se drželi kolem pasu.
"Hráli jsme vybíjenou a řeknu vám, že Meg zase zářila." Prozradil Lev.
"Leve, nepřeháněj." Napomenula jsem ho. Došli jsme na travnatý prostor v parku a usedli do trávy. Bylo to naše místo. Já si sedla za Kenmu a objala ho ze zadu.
"Co se stalo?" Zeptal se Kenma a pootočil se tak aby viděl do tváře.
"Menší potyčka s holkama. Nic vážného." Odbyla jsem a doufala, že Lev nebude chtít vyprávět.
Při mé smůle začal vyprávět a nevynechal detaily, o kterých jsem si myslela, že si ani nevšiml.

"A já myslel, že už pochopily, s kým chodíš." Poznamenal Kuroo.
"To jsem si myslela taky, ale jak vidíš?" Dodala jsem.
"Jsou to slepice." Pronesl Yaku a všichni se na něj podívali.
"A ptala ses jich s kým si myslí, že chodíš?" Optal se Kenma.
"Podle nich s těmi nejlepšími kusy na škole." Odpověděla jsem.
"Aha. Celkem široký pojem." Prohlásil Yaku.
"No já si nemyslím." Odvětil Kenma.
"Souhlasím. Protože Ty, Kuroo a Lev jste bráni jako nejlepší kusy. A taky chápu proč si to ty slepice myslí.
S tebou se líbám na veřejnosti, zlato. A s vámi se na veřejnosti objímám. Takže asi proto a myslím si, že ani jedna si nevšimla, že už máte svou druhou polovičku." Pronesla jsem proslov.
"O Kuroovi je to všeobecně známo, že je idol dívek a i o Levovi ale já?" Divil se Kenma.
"Musím dát Meg za pravdu. Ano, Kenmo, jsi docela dost žádaný co se týká dívek." Pronesl Kuroo s úsměvem.
"A to čím?" Ptal se Kenma nechápavě.
"Svou roztomilostí." Odpověděla jsem sladce a dlouze ho políbila.

*Krásné počteníčko, zlatíčka.💖*