Západ Slunce

*12. kapitola*

Zavolala jsem mámě, že s klukama jdeme ještě na jídlo. Odsouhlasila mi to.

Nasedli jsme do auta, které se rozjelo. Kuroo seděl na místě spolujezdce. Vzadu jsem seděla já, Kenma a Alisa. Lev a Yaku seděli za námi.

S Kenmou jsme se drželi za ruce a propletli prsty. Ukázal mi fotky, které pořídil u bazénu. Byl to ten moment kdy jsme hráli přetahovanou. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a koukala na ty fotky. Líbnul mě do vlasů, schoval mobil, objal mě a hladil mě po vlasech.

Zastavili jsme u nějaké restaurace.
Vešli jsme dovnitř a posedali si.
Hned za námi přišla servírka, podala nám jídelní lístky a odešla.
"Tak děcka. Platit budu já, takže si vyberte na co máte chuť." Oznámil nám pan Kuroo.
"Dala bych si palačinky, ale dětskou porci." Objednala si Alisa a ani se nepodívala na lístek.

Když jsme měli vybráno, pan Kuroo dal znamení servírce a nahlásil naše objednávky. Kluci si objednali grilované maso, já si objednala salát a Alisa ty palačinky.

Servírka položila malý gril před kluky. Poté donesla objednané maso na talíři s kořením. "Já už se tak těším." Řekl nadšeně Kuroo. Hned se ujal grilování.
Já s Alisou jsme taky dostaly svou objednávku.

Všichni jsme se pustili do jídla. Kuroo griloval pro všechny a do toho i postupně jedl.
Kenma si odebral třetí kousek masa a podal mi ho.
"Musíš ochutnat." Dodal. Chvíli jsem uvažovala, ale nakonec se zakousla do toho kousku. Musím uznat, že to chutnalo skvěle.
"Výborné." Pochvalila jsem.
"To jsem rád." Dodal Kuroo s úsměvem.
Lev dal zkusit Alise taky kousek. I ona pochválila.
"Megumi, slyšel jsem, že umíš krásně kreslit." Podotkl pan Kuroo.
"No, všem se to zatím líbí." Řekla jsem nesměle.
"Můj bratr má galerii. Možná by se na ty kresby mohl podívat." Řekl pan Kuroo.
"To by bylo fajn. Alespoň bych slyšela jiný názor." Řekla jsem nadšeně. Opravdu mě zajímá názor odborníka.
"Dobře, tady máš jeho vizitku. Už jsem to s ním probíral, takže záleží to jen na tobě." Předal mi kartičku a mile se na mě usmál.
"Děkuji." Poděkovala jsem mu a opětovala jsem mu úsměv.
"Nemáš zač." Dodal pan Kuroo.

Všichni jsme dojedli. A pan Kuroo opravdu zaplatil útratu. A ještě nás odvážel domů. Až jsme zůstali já, Kuroo a Kenma.
"Meg, nechceš tátovi ukázat hned ty kresby?" Zeptal se Kuroo.
"Nechci vás zdržovat." Řekla jsem zdvořile.
"Nezdržuješ mě. Rád se na ně podívám." Řekl pan Kuroo. Mě začalo vrtat hlavou proč se Kuroo tak angažuje.
"Dobře." Souhlasila jsem a doufala, že máma není doma. Nevím co by řekla na toho otce.

Dojeli jsme k nám a máma se hned objevila ve dveřích.
"Dobrý den. Megumi, kde jsi tak dlouho?" Pronesla máma.
"To je moje chyba. Trochu jsme se zdrželi. Akeno Kuroo." Představil se pan Kuroo a napřáhl ruku.
"Těší mě Sango Yoshida." Představila se máma a s úsměvem ruku přijala.
Koukala jsem se na pana Kuroa a pak na mámu. Ti dva se na sebe divně dívali a usmívali. Podívala jsem se na Kuroa, ten měl vítězoslavný úsměv. V ten moment mi to došlo. Asi ho zabiju.

"Mami, pan Kuroo se chce podívat na mé kresby." Chtěla jsem upoutat pozornost na sebe.
"Ovšem, pojďte dál." Zvala je máma dovnitř.

Šla jsem rychle pro skicák. Kenma šel se mnou a Kuroo se k nám přidal. Probodávala jsem Kuroa pohledem.
"Co jsem provedl?" Zeptal se Kuroo, když viděl můj výraz. Kenmovi to taky došlo, o co Kuroovi jde.
"To je tak trochu podraz, Kuro." Poznamenal Kenma trochu naštvaně.
"Vy neposloucháte to jeho kňourání. A navíc tobě by se nelíbilo, kdybychom byli příbuzní?" Dodal Kuroo.
"Já ho zabiju." Pronesla jsem. Kenma mě zastavil.
"Teď ne, Meg-san. Bude lepší příležitost." Pronesl rozlobeně. Nadechla jsem se a vydechla, popadla skicák a šla do obýváku.

Než jsem vešla nasadila jsem milý úsměv. Máma se dobře bavila. Stáli u ohrádky a pan Kuroo držel malého Seijiho v náručí.
"Ty jsi ale roztomilý chlapeček." Pronesl pan Kuroo. Seiji zahlédl mě a Kenmu a hned se ručičkami  natahoval na nás. Kenma si stáhl vlasy do culíku a vzal si ho. Já předala návštěvě skicák. Kuroo přistoupil ke Kenmovi a vzal si ho do náruče. Prcek na něj chvíli koukal pak ho začal tahat za offinu.

"To je vážně dobré. Opravdu máš talent." Pochválil mou práci pan Kuroo. Pak narazil na obrázek, který jsem nakreslila v pátek po škole. Byl na ní Kenma jak se opírá o kmen stromu. Kenma se podíval na kresbu a pak na mě. Cítila jsem jak mi stoupá červeň do tváře. Schovala jsem své rudé tváře do dlaní.
Kenma ke mě přistoupil a objal mě.
"Jestli chceš můžu to hned zítra ukázat bratrovi." Nabídl se pan Kuroo.
Kývla jsem na souhlas.
"Ale počkejte." Zastavila jsem ho. Vzala jsem si skicák a opatrně vytrhla poslední kresbu. Podala mu skicák zpátky.
"Teď můžete." Oznámila jsem mu a s úsměvem mě sledoval, pak si vzal skicák zpět. Vydal se ke dveřím. Já vzala malého brášku do své náruče.
"Vyprovodím vás." Nabídla se máma.
"Megumi, těšilo mě." Loučil se pan Kuroo.
"Mě také a děkuji." Loučila jsem se.
"Zavolám mamce." Oznámil Kenma.
Já postavila Seijiho na zem a vzala ho za ručičky.

"Mami, přestaň." Okřikl Kenma mámu. Pak se nadechl a vydechl.
"Počkej." Řekl Kenma do mobilu.
"Megumi, chce s tebou mluvit máma." Řekl a podal mi svůj mobil.
Mezitím se vrátila máma a převzala si brášku.
Vzala jsem si mobil a ohlásila se.

Yumi: "Ahoj Megumi, chci se zeptal jestli je můj syn hodný."

Mezitím co jsem ji poslouchala tak jsem vzala obrázek a pokývala na Kenmu a odešli jsme do pokoje.

Me: "Váš syn je ten nejhodnější člověk pod sluncem. Nemusíte mít obavu."

Yumi: "To ráda slyším. A neříkáš to jen proto, že stojí u tebe?"

Me: "Nene. I kdyby tady nestál, tak bych to o něm řekla."

Yumi: "Dobře. Můžeš mi ho předat?"

Me: "Ano. Naslyšenou."

A předala mu mobil. Seděl na kraji  postele. Já si sedla za něj a zezadu ho objala kolem pasu. Začala jsem mu krk zasypávat polibky.

"Dobře mami, ahoj." Loučil se s mámou a rychle zavěsil. Otočil se na mě. Políbil mě a hned prohloubil polibek. V polibku mě položil na postel a líbal mě po celém krku.

*Krásné počteníčko, zlatíčka.💖*