Západ Slunce

*19. kapitola*

Uběhlo šest měsíců a hodně se toho událo.
Já jsem dokreslila kresbu, která měla hodně velký úspěch. Nakreslila jsem nakonec západ slunce na kopci a pět sedících siluet mých přátel v trávě.
To byl prozatím poslední obraz, protože mě nakonec kluci zlomili a já začala hrát závodně volejbal. Dokonce mě holky chválily a u protivnících budím stejný respekt jako strýček.

Já a Kuroo jsme nakonec zlomili mámu a bydlíme spolu v tom dvoupokojovém bytě.
Máma a Akeno si našli menší domeček a bydlí v centru města. Každou neděli se musíme s Kuroem dostavit na oběd k naším rodičům.

Co se týká našich lásek, tak stále jsme spolu. Já a Kenma, Kuroo a Alisa a dokonce i Yaku a Lev.

Ani nad Seijim jsme nezavrhli. Brávali jsme si ho na víkendy ale vzhledem tomu, že Kuroo má teď zkouškové období tak si ho půjčíme jen na výlety.

Když bylo škaredé počasí, šla jsem za Kenmou a hráli jsme videohry.

---------------------------------------------------------

Dneska bylo zataženo. Po škole jsme se tedy vydali ke Kenmovi.

"Tak se ukaž." Vyzval mě Kenma a usadil se před televizi, kterou jsem mezitím zapla i s hrou.
"Ha, dneska prohraješ." Vysmívala jsem se.
"Aby to nebylo naopak." Poznamenal a políbil mě.
"Dobře. Sázím nocleh." Vyřkla jsem sázku.
"Přijímám. Když vyhraju spíš se mnou." Přijal sázku.
"Souhlasím." Dodala jsem a začali jsme hrát. Je pravda, že jsem se zdokonalovala čím dál víc ale na Kenmu to ani zdaleka nestačilo.

Fascinavala mě ta jeho rychlost. Věděl kam má jít aby neprohrál a uvažoval tak rychle až mě to někdy vážně děsilo.

Co myslíte? Vyhrála jsem nebo prohrála? Samozřejmě jsem prohrála. Jestli někdo dokáže porazit mého Kenmu, tak není z této planety. Protože tohle je opravdu nemožné.

Odložili jsme ovládače a já vyčerpaně lehla na koberec.
"Vždyť tebe je nemožné porazit. Jsi marťan." Nový titul. Marťan.
"Cože jsem?" Zeptal se směšně. Sklonil se nade mnou.
"Marťan." Opakovala jsem se smíchem. Začal mě lechtat a já ho taky.
"Počkej, to si vypiješ." Poznamenal, protože jsem ho začala lechtat u pupíku, na místě kde je lechtivý.
Vzal mi ruce a držel mi je na koberci nad hlavou. Sklonil se k mým rtům a dlouze mě políbil. Zapojili jsme i jazyky.

"Princezno, blíží se tvoje narozeniny a já vůbec nemám tušení co bych ti měl dát." Prozradil Kenma. Já se začala smát.
"Proč se směješ?" Zeptal se.
"To je poprvé co si nevíš rady." Poznamenala jsem.
"Já ti poradím, lásko, ale musíš mě pustit." Hned jak jsem to řekla tak mě pustil. Postavila jsem se a vzala z psacího stolu notebook a sedla si zpět na koberec.

"Věnuješ mi víkend?" Zeptala jsem se.
Kenma se zarazil ale pak se usmál.
"Klidně a co máš v plánu?" Zeptal se.
"Víkendový pobyt pro nás dva." Odpověděla jsem.
"To se mi líbí." Poznamenal a dal si do klína netobook. Začal hledat. Objala jsem ho ze zadu a položila si hlavu na jeho rameno a koukala do notebooku.

"Počkej. Co tohle?" Zahlédla jsem krásný hotýlek. Rozklikl to.

Byl to spíš penzion a kolem byla krásná příroda. Byl kousek za městem a to nám vyhovovalo. Nebylo to ani nějak drahé.

"To by šlo. Koukneme na další nabídky a potom bychom se k tomu vrátili." Oznámil Kenma. Souhlasila jsem.

Yumi nás volala na večeři. Položili jsme notebook na bok a odešli jsme na jídlo.
Yumi nachystala do krabičky večeři i pro Kuroa a pak naložila nám.

Po jídle jsme odnesli večeři i Kuroovi.

Vešli jsme do bytu a hned jsem klepla na jeho pokoj. Vyzval mě dál a já otevřela dveře.
Seděl na posteli v tureckém sedu a kolem sebe měl plno učebnic a sešitů.
"Ahoj." Pozdravil nás a věnoval se dál učivu.
"Jde ti to?" Zeptala jsem se a sedla si na kraj postele. Kuroo zakroutil hlavou. Vstala jsem a došla ke Kenmovi.
"Zlato, dneska ten nocleh odpadá ale zítra ti to vynahradím. Ano?" Řekla jsem a zároveň ho objala kolem pasu.
"Chápu. Kdyby něco dej mi vědět." Řekl a políbil mě.
"A ty se drž. To zvládneš." Povzbudil Kuroa a vyšel ke dveřím.
"Díky ale nejsem si jistý." Zavolal ještě Kuroo.
Ještě ve dveřích jsem mu dala letmý polibek než odešel po schodech dolů.

Zavřela jsem dveře a vrátila se do Kuroovi.
"A ty vstávej. Najíš se." Poručila a pomalu jsem zavírala jednu učebnici za druhou.
"Počkej, co to děláš, Meg." Snažil se mě zastavit.
"Mazej do koupelny se umýt. Nachystám ti večeři." Přikázala jsem mu rázně.
"Ach jo." Vzdychl si a líně se odebral do koupelny.

Alisa se taky učí a taky to nemá jednoduché. Ale díky Levovi to zvládá a na mě je abych se postarala o mého skoro bráchu.

Nachystala jsem mu večeři a v jeho pokoji otevřela okno.
Sedla si naproti Kuroa a čekala až dojí.
Dojedl a já umyla talíř.
"Tak a jdeme se projít." Oznámila rázně.
"Ale já-"
"Bez debat. Potřebuješ se vyvětrat." Skočila jsem mu do řečí.
"Megumi, já zítra-"
" Já vím ale takhle to tam nenasoukáš." Argumentovala jsem.
"Alespoň na chvíli a pak ti s tím pomůžu." Přemlouvala jsem ho.
"No tak dobře." Souhlasil.
Hodila jsem po něm mikinu a zavřela v pokoji okno na ventilačku.

Vyšli jsme ven a jen tak se procházeli.

Byli jsme asi hodinu venku. Tak jsme se vydali pomalu domů.

Doma jsme šli rovnou Kuroovi do pokoje.
"Takže, co ti nešlo?" Zeptala jsem se.
Ukázal mi sešit z biologie.
"Dobrá." Sedla si k psacímu stolu a začala ho zkoušet.

Na všechny mé otázky znal odpovědi. Sám se tomu divil.
Zkoušela jsem další předmět a z toho věděl vše.

"No vidíš. Příště mě bez keců poslechni." Poznamenala jsem a koukla na hodinky. Ještě nebylo tak pozdě, usoudila jsem když mi hodinky ukazovaly devět hodin.

"Tetsuro, bude vadit když půjdu za Kenmou na noc? Ráno jsem tady zpátky." Optala jsem se.
"Jasně běž." Mávl nad tím rukou.
"Dej si ještě vanu a žádné ponocování." Řekla jsem a popadla mobil.
"Rozkaz šéfe." Zasalutoval mi a oba jsme se začali smát.
"Ty jsi pako." Pronesla jsem a objala ho.
"Utíkej ať dlouho nečeká." Popohnal mě k odchodu.

*Krásné počteníčko, zlatíčka.💖*